Petra Kvitová si minulý týden, kdy Česko pohladilo po duši takřka letní počasí, šla s rouškou na tváři zatrénovat. A přibalila si i opalovací krém. „Těšila jsem se, v posledních dnech bylo krásně,“ popisovala v nahrávce pro česká média radost z toho, že se znovu smí na kurty.
Kdy budou zahájeny turnaje ATP a WTA, toť stále otázka. Pesimistickou, leč nevyloučitelnou variantou je zrušení celé sezony. Snad až příliš optimistickým scénářem je opětovný restart na konci léta na velkých akcích na betonech Severní Ameriky.
I pokud by nastal, kupříkladu ženská světová jednička Ashleigh Bartyová či její mimořádně nadaný (a také často mimořádně nedisciplinovaný) krajan Nick Kyrgios by patrně patřili k těm nejméně rozehraným.
„Protože za normálních časů jsme každý rok přes léto všichni v Evropě, kde hrajeme turnaje a trénujeme,“ vysvětluje Woodbridge. Na jižní polokouli naopak vládne zima: „A jak bychom se v ní připravovali? Snad už budou v červnu sportoviště otevřená, i tak ale nemáme dostatek halových kurtů. Dostat se do formy bude pořádná výzva.“
To jsou logisticko-geografické problémy, specifické pro Australany. Zbylé trable mají všichni tenistky a tenisté podobné.
„Upřímně, je to zvláštní. Motivace není žádná,“ přiznávala Kvitová. „Nevím, na co se mám momentálně připravovat. Spíše udržuji tělo, aby nevypadlo úplně z rytmu.“
Podobně to vidí i vítěz šestnácti grandslamů v deblu Woodbridge.
„Pro všechny sportovce je tohle výjimečné, nepoznané období,“ říká. „Pokud jste v pokročilé fázi kariéry, vlastně pauza nemusí být tolik na škodu; dobijete baterky, získáte drajv pro závěr vaší tenisové dráhy. Mladší to podle mě mají těžší. Pro co vůbec trénuju? Mám dělat sílu? Nebo spíš vytrvalost? Kdy se vše zase rozeběhne? Nepřijdu o klíčový rok ve svém rozvoji? Otázek je až moc.“
Včetně toho, aby vůbec bylo kde bouchat do míčků.