„Prsty už bolí, mám je otlačené. Ale šít budu, dokud o ně budou mít lidé zájem a bude to potřeba,“ říká Pham Thi Hong.
Roušky začaly obě šít před několika dny. Nejdříve jen pro zákazníky obchodu z blízkého okolí, ale brzy se to rozkřiklo po celém městě a zájem je obrovský. Na čas musel obchod dokonce přestat přijímat objednávky.
„Prvotní záměr byl pomoci lidem v okolí, našim zákazníkům. Aby každý, kdo sem přijde, měl roušku. Bylo to jak pro jejich ochranu před nákazou, tak jsme se chránili i my. Lidé si o tom řekli a tak velký zájem nás překvapil, chceme vyjít vstříc všem,“ líčí Huy Hung Le, majitel obchodu a manžel paní Hong.
Roušku ušijí každému, kdo si přinese látku, ideálně stoprocentní bavlnu. Samotné ušití je zdarma. Brzy se k paní Hong přidaly další ženy a sdružily se do šicí skupiny.
„Ušili jsme už několik stovek roušek. Darovali jsme je i městům Chomutov a Jirkov, aby je rozdělila, kam je potřeba. Nabídli jsme je také záchranným složkám,“ dodává podnikatel.
Nejsou jedinými z vietnamské komunity v Chomutově, kdo v boji proti koronaviru pomáhá. Vlna solidarity a pomoci se zvedla napříč společenstvím.
„Jsme tady doma a jako komunita jsme chtěli pomoci. V této zlé situaci, kterou nikdo nečekal, je to zvlášť třeba. Každý má z onemocnění strach, a proto jsme se chtěli zapojit,“ říká předseda spolku chomutovských Vietnamců Le Nguyen Toi.
Ve Vietnamu máme více zkušeností s chřipkovými viry
Vietnamské ženy šijí látkové roušky, jiní finančně přispívají na nákup materiálu, další se nabídli městu jako dobrovolníci. „Plánujeme, že bychom nakoupili i potraviny pro vojáky a policisty na hranicích, koordinujeme to s patřičnými úřady,“ zmiňuje Toi.
Vietnamci byli první, kdo v Česku začal nosit roušky už ve chvíli, kdy se tu potvrdil první případ nákazy.
„Ve Vietnamu máme více zkušeností s chřipkovými viry než v Evropě a nošení roušek je tam běžné i kvůli znečištěnému ovzduší. Evropané na to nejsou zvyklí a rychlost šíření viru podcenili. Koronavir je horší než chřipka,“ myslí si Toi.
Stejnou zkušenost má i majitel výše zmíněné večerky. „Roušky jsme začali nosit všude už před dvěma týdny. U pokladny jsem taky umístil plexisklo. Zákazníci i lidé venku se nad tím tehdy ještě podivovali,“ popisuje Hung Le.
