Jeho výsledky jsou fascinující, vzdal podle serveru ScienceMag výzkumu hold Georg Matt ze Státní univerzity San Diego, který se sám studiu takzvaného kouření z třetí ruky věnuje již dvacet let. Za tuto dobu se svými kolegy mnohokrát doložil, že škodlivé látky zůstávají v prostorech i poté, co je kuřáci opustí. Mattovy práce však zkoumaly prostory, v nichž se kouřilo relativně nedávno, před dvěma nebo šesti měsíci.
Jenže aktuální studie, vydaná v magazínu Science Advances, si vybrala pro svůj test kino v německé Mohuči. Tam byl poslední kuřák před patnácti lety. A
1 300 čtverečních metrů budovy ventilace pružně zásobovala čerstvým, filtrovaným vzduchem zvenku.
Přesto výsledky tým Drewa Gentnera z Yaleovy univerzity nepotěšily.
Kuřák nepřichází sám
Vědci totiž ve vzduchu v kinosále nalezli pětatřicet těkavých látek, které cigaretový kouř obsahuje, včetně nikotinu, akroleinu, formaldehydu a karcinogenního benzenu. A nebylo to kvůli tomu, že by v budově substance zůstávaly po oněch patnáct let. Jejich hladina totiž kolísala. A kolísala proto, že zplodiny do kina nosili návštěvníci.
Koncentrace látek podle měření vrcholily, když lidé do sálu přicházeli. Lišilo se to však představení od představení. Časnější promítání filmů bez omezení věku, která do haly přivedla i dětské návštěvníky, přinášela zvednuté hladiny koncentrací, ovšem mírněji. Naproti tomu večerní představení pro dospělé, kde se dalo očekávat více kuřáků v publiku, případně více těžších kuřáků, znamenala mnohem vyšší stupně koncentrace cigaretových zplodin.
Mechanismus je podle vědců zřejmý. Toxické látky putovaly do promítací síně na tělech, vlasech a šatech kuřáků. A v kině se uvolňovaly do vzduchu a rovněž usedaly do křesel.
Až jako deset cigaret v kině. Jinde i více
Podle měření autorského týmu se lidé, kteří do sálu přišli na večerní film pro dospělé, vystavili následkům, jako by pasivně vykouřili jednu až deset cigaret, to podle toho, o kterou konkrétní substanci šlo. Měření probíhala po čtyři dny.
Gentner přitom podtrhuje, že kinosál byl pro doložení rozsahu přítomnosti látek z kouření značně přesvědčivý prostor. Nejenže se v něm nekouří, je též velký, nabízí šanci, že se v něm škodliviny rozptýlí a navíc je v něm vzduch obměňovaný ventilací. Tím varovnější podle něj je, že se i v něm látek z kouření nacházelo tolik.
Menší a méně větrané prostory jsou podle něj přirozeně ještě rizikovější. „Kdybychom chtěli spekulovat, podotkli bychom, že například kluby nebo bary, místa, kam lidé vcházejí bezprostředně poté, co kouřili, že taková místa vás vystaví velmi vysoké dávce. A samozřejmě platí, že čím více lidí to dělá, tím je následek větší,“ cituje Gentnera server Inverse.
Vědec přitom zdůrazňuje, že jeho tým překvapil rozsah efektu a to, jak dramaticky změnil složení plynů i částic v prostoru a k jaké kontaminaci vedl.
Vadí to tolik?
Ne všichni s ním však souhlasí. Ředitel Centra pro studie tabáku a alkoholu ve Spojeném království John Britton začíná v listu The Guardian už tím, že až takové překvapení Gentnerova práce přece nepřinesla. „Ta studie potvrzuje to, co zjistil každý, kdo má čich. Kuřáci nesou a do atmosféry vypouštějí tabákové kouřové složky, i když nekouří,“ shrnuje lakonicky.
Tím však nekončí. Ve skutečnosti to však podle něj okolí vystavuje jen nízkému vlivu částic. „A jakékoli zdravotní riziko bude pravděpodobně obdobné,“ soudí, i když obezřetně volá po dalších výzkumech potenciálních rizik.
Ohledně toho, zda úrovně kouře z třetí ruky, které Gentnerův výzkum detekoval, mohou škodit zdraví, je opatrný i Martin Jarvis z Londýnské univerzity. „Prokázat, že v tomto ohledu existuje něco, čeho by se nekuřáci měli obávat, bude dlouhá cesta,“ soudí.
Odbornice na kvalitu vzduchu Jacqui Hamiltonová z Yorkské univerzity však připomíná, že experiment sice v třetím kouři zachytil například benzen nebo formaldehyd, jeho některé nejtoxičtější složky, k nimž patří tabákově specifické nitrosaminy, v kině nedetekoval. A není jasné proč. To ji trápí a následné práce by to podle ní měly odhalit. „Již velmi malé úrovně vystavení těmto složkám mají potenciál zvýšit riziko rakoviny,“ vysvětluje.
Co s kouřením?
Ještě kontroverznější otázkou je pak to, co dělat v případě, že se nebezpečné následky kouření z třetí ruky prokážou. Gentner samotný je uměřený, shrnuje, že mu jde o osvětu. „Chceme, aby si kuřáci byli vědomi, že chemikálie z jejich cigaret nezůstávají kompletně venku,“ říká s tím, že sami kuřáci jsou zdrojem oněch chemikálií, když vcházejí do místnosti.
„A to může být důležité v přítomnosti malých dětí nebo citlivých lidí,“ říká a dodává, že to vysvětluje, proč předchozí práce detekovaly nikotin i v těch prostředích, která by měla být nejčistší, jako jsou novorozenecká oddělení. Cílem je pochopit a odstartovat debatu, soudí.
Naproti tomu kardiolog Jagat Narula z New Yorku je mnohem ráznější. Jako odborník na kouření má své důvody, naznačuje je konstatováním, že miliarda kuřáků přispívá k 88 tisícům úmrtí na následky pasivního kouření, tedy kouření z druhé ruky. „Říkám tomu vražda,“ sdělil Narula serveru CNN. A do doby, než nebezpečí kouření z třetí ruky potvrdí, vyjasní a zpřesní další výzkumy, by koncentrace toxických složek, které vypouštějí kuřáci takto, neměla být považována za nedůležitou.
A pokud se to prokáže? Poté je podle Naruly potřeba nesmiřitelnost. „Pokud se zjištění potvrdí jako pravdivá, mělo by se z toho vyvodit v zásadě to, že budeme potřebovat, aby se nekouřilo nikde,“ soudí. A ví, co to znamená: „A jediná cesta, jak to zaručit, není nic jiného než zakázat kouření docela všude.“
Georg Matt tak daleko nedohlédne. „Jediným řešením je snížit míru kouření,“ říká.
