„Už jsem obrovsky naštvaný,“ připomíná Poznar, že od svého návratu do Zlína v létě 2018 řeší podobný problém už počtvrté. „Člověk dělá spoustu věcí, aby tomu zabránil, předešel. Proto jsem byl obezřetný, ale stalo se. V zápase, ve kterém se tolik nekontroluje.“
Věděl jste okamžitě po sobotním utkání proti Borisovu, že to bude špatné?
Hned ne. Myslel jsem, že je to v pohodě, že je to nějaká křeč. Zápas jsem dohrál. Doufal jsem, že to bude dobré. Ale další dva dny jsem už při chůzi cítil, že to není ono, že to bude blbé. Divně mně ve stehnu táhlo. A vyšetření to bohužel potvrdilo.
Jak zní diagnóza? Je to stejný sval, který vás na podzim vyřadil na čtyři kola?
Zase je to zadní stehenní sval na pravé noze, ale trochu jiné zranění. Na podzim to byl obal svalu, teď je hematom uvnitř, což je podle naší fyzioterapeutky Katky horší. Hůře se to hojí.
Jaká je vyhlídka návratu?
Nevím. Tohle je ošemetné. Máme nějaký klubový protokol, který vede naše fyzioterapeutka. Jak ji znám, tak nebude chtít riskovat a spěchat. Dokud nebudu stoprocentně v pořádku, tak mě nepustí do plné zátěže. Odhaduje to na jeden měsíc.
Úplného klidu?
To ne. Za týden jdu na kontrolu. Podle toho, jak se bude díra zacelovat, se zařídím. Až mi doktor řekne, že je to čisté, tak postupně budu podstupovat cviky, které máme v klubu nastavené. Jelikož jsem tím prošel několikrát, tak vím, že se to pohybuje kolem měsíce.
Po předchozích lapáliích musíte být dost naštvaný, že?
Hodně. Příprava byla dobrá. Vyhovovala mi, i když byla trošku tvrdší než předtím. Cítil jsem se dobře.
Jaký jste měl pocit ze hry?
Dobrý. Přišlo mi, že hra má stoupající tendenci. Kdybychom stagnovali nebo se objevily nesrovnalosti, tak by to byla chyba. Za něčím jsme šli, zlepšovalo se to. Mělo to nějaké parametry. Objevovali jsme se v prostorech, ve kterých jsme chtěli být. Vycházely nám akce, které jsme trénovali. Jdeme dobrým směrem.
Ale v posledních třech zápasech jste dali jeden gól z penalty vaší zásluhou. Neznervózňuje vás to?
Vůbec. Byl jsem v klidu. Možná byli nervóznější lidi kolem. Moc dobře vím, že příprava je něco jiného než ligové zápasy. V nich se hraje úplně jiný fotbal, kór na jaře. Nepanikařím. Vybavuji si sezonu při postupu do ligy. Na jaře jsem dal deset gólů, a to jsem v přípravě vstřelil jeden, možná dva. Teď to bude muset vzít za mě někdo jiný.
Co třeba gambijský útočník Lamine Jawo, se kterým jste nastoupili proti Borisovu?
Takhle jsme hráli spolu poprvé. Už by mohl být zdravý Davis Ikaunieks. Lamine svoje předpoklady ukázal. Je dobře, že se rychle sžívá s prostředím, s kluky, s týmem. Snaží se dělat, co mu trenéři říkají. Jeho velkou výhodou je, že umí dobře anglicky, že dobře rozumí. V zápasech ukázal potenciál, který teď bude moci předvést v mistrovských zápasech. Doufám, že naváže na dobré výkony z Jihlavy.
Útočníci se kolem vás v zimní přestávce kompletně obměnili. S Lukášem Železníkem jste si byli blízcí. Jak vás zasáhl jeho přestup do Opavy?
Bylo mi líto, že odchází. Rozuměli jsme si po fotbalové i lidské stránce. Je to odchovanec Zlína, velký patriot – a takových kluků je škoda. Tím, že jsme byli kamarádi, to pro mě bylo dvojnásob bolestné. Ale zase jsem chápal jeho důvody. Chtěl nový impulz a cítil, že ve Zlíně není v nejlepší situaci. Pochvaloval si jednání s panem Grussmannem (opavský manažer – pozn. red.). Říkal, že po dlouhé době zažil zájem o svoji osobu. Dostal znovu velkou chuť do fotbalu. Jsem přesvědčený, že se zase rozstřílí a bude pro Opavu platný. Pro Zlín je to ztráta, pro něho naopak správný krok. Jsme pořád v kontaktu, naše přátelství zůstane. Jenom se rozešly naše fotbalové cesty.
