Na starodávném rituálním pohřebišti Salango nalezli celkem jedenáct koster starých asi 2100 let. Devět pohřbených odešlo z tohoto světa doprovázeno malými předměty, jako byly figurky a mušle, dvě nejmenší kostry přivedly nálezce v údiv. Patřily malinkým dětem, jedno bylo v době smrti staré osmnáct měsíců, druhému bylo mezi šesti a devíti měsíci, uvádí magazín Smithsonian.
A nález doložil, že obě děti byly pohřbeny tak, že měly na hlavě nasazeny lebky starších dětí, jednomu „dárci“ bylo mezi dvěma a dvanácti lety, druhému mezi čtyřmi a dvanácti lety.
Obličej nositele helmy při pohřbu vykukoval zpod klenby lebky, která mu dělala přilbu, popisují archeologové, kteří svůj objev zveřejnili v aktuálním vydání magazínu Latin American Antiquity. A doplňují, že mezi jednou přilbou a lebkou byl zřejmě vložený prst, protože v meziprostoru nalezli prstní kost.
Tím však bizarnost nálezu nekončí. Ochranná lebka byla totiž na hlavu nemluvňat podle serveru Live Science pravděpodobně umístěna, zatímco na ní stále bylo maso. Jinak totiž dětské lebky, čistě jako holé kosti, nedrží pohromadě, cituje časopis archeology z americké Univerzity Severní Karolína a ekvádorské Technické univerzity v Manabí, kteří výzkum vedli.
Byly to jen posmrtné „helmice“?
Hlavy separované od těla se na latinskoamerických pohřebištích nacházejí běžně. „Jsou symbolem moci, mohou představovat nadvládu nad jinými skupinami, jako například při vytváření trofejí z hlav nepřátel,“ řekla serveru New Atlas Sara Juengstová, jedna ze členek týmu, který salangské pohřebiště zkoumal.
Článek v magazínu Forbes však dodává, že dětské hlavy separované od těla běžné rozhodně nejsou. Jeho autorka, bioarcheoložka Kristina Killgrove uvádí, že právě to přivádí Juengstovou k myšlence, že lebkové helmy na hlavách zemřelých nemluvňat mohou být „pokusem, jak zajistit jejich před-společenským a divokým duším ochranu“. K témuž účelu pak mohly sloužit figurky, které se v jejich hrobech našly a které mohly zpodobňovat jejich předky.
„Pořád jsme nálezem velmi šokováni. Nejenže je bezprecedentní, pořád navíc skýtá spoustu otázek,“ říká Juengstová. Mezi nimi je i myšlenka, zda na svých hlavách nenosila nemluvňata lebky svých mrtvých druhů i zaživa. Kromě toho vědci doufají, že analýza DNA napoví, kdo zemřelí byli a jaký k sobě měli vztah.
Hypotézy odborníků přitom levitují kolem sopky, která se nachází nedaleko pohřebiště. Podle archeologa Siana Halcrowa z novozélandské univerzity Otago vykazují pozůstatky všech čtyř dětí známky chudokrevnosti. Zemřít tedy mohly následkem erupce, která jejich komunitě přinesla podvýživu a hladovění. Alternativní hypotézou je, že mohlo jít o oběti rituálu, jehož cílem bylo si sopku usmířit.
Sama Juengstová však má za to, že děti zemřely přirozeně, protože jejich ostatky aspoň podle dosavadního zkoumání nenesou známky zranění. Lebkovými helmami pak byly podle ní vybaveny proto, aby se jimi chránily při vstupu do světa svých předků, nebo aby se s předky snáze spojily.
