„Uvidíme se na Seychelech,“ zní například na hřbitově Almudena epitaf muže, který zemřel v 64 letech a rád cestoval. Ještě kurioznější nápis našli redaktoři deníku El País na hřbitově na madridském předměstí Carabanchel. „Méně květin a více J&B Scotch Whisky“ píše se na ceduli, za níž stojí prázdná láhev whisky.
„Před 15 lety byste stěží našli humorné epitafy,“ míní Miguel Valero, který pracuje od 18 let jako hrobník. Připomněl také, že se mění i pohřební zvyky. „Je více kremací a mnoho lidí se chce nechat rozptýlit na místě, kde byli šťastní. Za 20 let se pohřby do země snížily o polovinu, stejně jako návštěvy lidí v těchto dnech,“ řekl Valero ke dni Památky zesnulých.
Valero vzpomněl na další epitafy, které za svou kariéru hrobníka viděl. „Zapomenut všemi“ nebo „Konečně“, není ale jasné, zda si je vybral nebožtík před svou smrtí, nebo je vymysleli pozůstalí. Autorství je sporné i u nápisu na náhrobku ženy, která zemřela ve třiasedmdesáti letech v roce 2010. „Jděte do... Tam se uvidíme,“ zní její epitaf.
Z nedorozumění mezi tvůrcem náhrobku a rodinou vznikl jiný kuriózní epitaf, o němž informoval deník El País a který zněl „Bez komentáře“ (Bez poznámek). Tak prý odpověděli pozůstalí kameníkovi, když se zeptal, co má na náhrobek vytesat.
„Jsou země, kde si lidé dokážou mnohem více dělat legraci i ze smrti. Například Mexiko, kde je vysoká kriminalita a kde zemřít je velmi snadné,“ říká sociolog Ramón Adell Argilés z madridské univerzity UNED. Argilés rovněž vzpomněl na dobu frankistické diktatury ve Španělsku (1939-1975), kdy byl 1. listopad dnem smutku a kdy byla zavřená kina, diskotéky i bary.
