Byla to logická volba. Miloslav Machálek v klubu do léta pracoval jako konzultant, nyní se do něho vrací jako trenér. „Beru to jako obrovské vyznamenání mé práce, zároveň výzvu a zodpovědnost,“ rozmluvil se.
V pondělí večer ho ze svých služeb uvolnil druholigový nováček z Líšně, kde Machálek působil od poloviny sezony 2016/17 a mužstvo dovedl napřed k záchraně v MSFL a následně k postupu do 2. ligy.
Později v pondělí v noci Zbrojovka oznámila Šustrův konec a angažování nového kouče.
Machálek kvůli tomu odešel z Líšně i ze zaměstnání v Olomouci. Po Šustrovi převzal nejen práci a pozici na 5. místě tabulky s čtyřbodovou ztrátou na barážovou příčku, ale i cíl: postoupit do 1. ligy.
Je Zbrojovka v takové kondici, že to je reálné?
To se mě ptáte trochu moc brzy. Potřebuji prostor, abych atmosféru v klubu a v kádru poznal, abych se zorientoval. Nechci být ve Zbrojovce revolucionářem, který bude něco zásadně měnit, ale spíš chci všechno navnímat a následně se podle toho zachovat.
Co jí plánujete přinést?
Cíle jsou jednoznačně dané, a to postup do první ligy. Úkol je jasný, jsou jen různé cesty, jak se k němu dopracovat. Doufám, že se vydáme tou správnou. Může být trnitá, ale odhodlání všechny překážky překonat máme. Musíme poskládat tým, dát hráčům jednotlivé role, vytvořit osu mužstva a udělat všechno tak, aby byly výsledky. O nic jiného nejde. Ani tak o atraktivitu herního projevu, ale o výsledky.
Odhadnete, zda bude potřeba změnit obraz hry mužstva podle herního stylu a schopností hráčů Zbrojovky?
To je na trenérské práci to nejtěžší: zvolit skladbu mužstva a styl hry tak, abyste byl úspěšný. To opravdu chce nějaký čas. Budeme chtít hrát ofenzivnější fotbal, než jakým se Zbrojovka momentálně prezentovala. Jestli to půjde hned, na to nedokážu odpovědět. Je to o čase a hlavně o práci. Nehledejme v tom jinotaje, je to o práci, a když se bavíme o úsilí a nasazení hráčů, tak to jsou přece samozřejmosti. Hráči jsou profesionálové a je jejich základním úkolem udělat, aby jejich práce byla úspěšná.
Machálek má stejné asistenty jako Šustr
|
Má současná Zbrojovka vytvořenou osu týmu, o níž jste mluvil?
Po mém nástupu jsme se v klubu bavili také o tom, že léto bylo pro nás v Líšni velmi hektické. Přesto se nám tam podařilo mužstvo nachystat během velmi krátké doby relativně slušně. Tam byla nicméně ta zásadní věc, že jsem si mužstvo skládal sám. Tady (ve Zbrojovce) to bude trochu možná problematičtější, ale mám tu výhodu, že tým znám, že jsem zde pracoval na pozici skauta, a poznávání by mělo být rychlejší, než kdyby přišel někdo úplně nový.
Takže už víte, na čem stavět?
Viděl jsem poslední utkání Zbrojovky v Chrudimi a před tím utkání v Třinci, a řeknu vám upřímně, že není lehké konstatovat něco o ose mužstva a dalších věcech. V tomto případě bych potřeboval trochu víc času.
Věnujete tomu čtvrteční exhibici proti Sigmě Olomouc za Lužánkami?Přiznám problém v jedné věci, a to v ukončování svého civilního zaměstnání. Pro mě je to nyní hektické a nemám prostor na to, abych dělal nějaké zásadní změny. Chceme si ve čtvrtek něco vyzkoušet, od toho přípravná utkání jsou. Změny budou.
Představuje pro vás Zbrojovka životní angažmá?
Dá se to tak nazvat. Beru ji jako velkoklub s obrovskou historií, na zápasy za Lužánkami jsem chodil jako mladý a byly to krásné zážitky. Považuji za poctu a vyznamenání stát se ve Zbrojovce trenérem A týmu mužů.
V první lize máte odkoučovaný jeden zápas v roce 2003 na lavičce Slovácka. Doufal jste v další takto atraktivní šanci?
Nepočítal jsem s tím, to řeknu seriózně.
Jak se váš nástup do Zbrojovky zrodil?
Nejdříve bych chtěl říct, že se nejedná o nahodilou věc. Tento záměr se řešil už nějaký ten pátek. K úspěšnému završení dospěl i díky vstřícnosti SK Líšeň, kde jsem měl podepsanou smlouvu. Tímto chci Líšni poděkovat. Moc si toho vážím.
Kdy vás Zbrojovka oslovila?
Nechtěl bych specifikovat období. V létě (po postupu Líšně do 2. ligy) jsem ve Zbrojovce pozastavil smlouvu. V posledním období jsme se bavili o alternativách. Zbrojovka měla určité cíle, cesta k nim ale nevedla, tudíž se rozhodla to řešit změnou v realizačním týmu. Změny v hráčském kádru proběhly, a ke kýženému cíli a úspěchu to nevedlo. Tak se přistoupilo k této změně, a nám nezbývá nic jiného než prokázat, že už bude dostačující.
Bral jste jako povinnost kývnout, když tato výzva ležela na stole?
Pro mě je to obrovská výzva, ale na druhou stranu je to i zodpovědnost, když vás někdo vybere, abyste ho nezklamal. Pořád je to však jen hra. Je důležité i sejmout tlak z vedení klubu na sebe, uklidnit mužstvo, dát ho do pořádku i v oblasti psychologie. Tam vidím taky velký prostor na zlepšení.
Půjde právě v psychologickém působení na mužstvo být stejně otevřený jako v Líšni, kde jste neměl problém konkrétní hráče velmi jasně veřejně zkritizovat za konkrétní výkony?
V každé situaci to vyzní jinak. Já si vážím hráčů, to především, nicméně hráči jsou v mužstvu od toho, aby hráli a pracovali. To má dvě roviny. Všichni neseme zodpovědnost za výsledek. Je to vždycky o týmu, trenér může pomoct hráčům, hráči můžou pomoct trenérovi. Ale vezměte si historii životnosti trenérů ve Zbrojovce, kde se vystřídalo za poslední roky několik trenérů. Nad tím musí člověk taky zapřemýšlet. Chce to originální přístup, a v tomto ohledu neumím hned odpovědět.
