Ani teď, pár dní před tolik očekávaným vrcholem roku, není zdravá. „Ještě dobírám antibiotika,“ hlásila Ogrodníková v úterý do telefonu. „Skolila mě nemoc. Měla jsem streptokoka v krku, nějakou angínu. Pár dní jsem vůbec nic nedělala, bylo to docela blbé.“
Vlastně tak trochu jako celý rok. Zdravotní trable paradoxně odstartoval květnový velehod 29leté atletky na německém mítinku v Offenburgu.
Ve třetím pokusu poslala oštěp do vzdálenosti 67 metrů a 40 centimetrů. O téměř dva metry si vylepšila osobní maximum. „Můžete mě někdo vzbudit? Já mám limit na olympiádu. Tohle je sen, prostě nevím, co říct. Spadla mi pusa jako vám všem. Ale jo, je to pravda, hodila jsem 67 metrů,“ radovala se.
Radost ale dlouho netrvala. Ogrodníková si právě při rekordním pokusu hnula se zády. A tím, že házela dál, tomu nepomohla. „Byla jsem v takové euforii, že jsem házela dál, a přitom jsem nemusela. S každým dalším pokusem jsem si pak záda horšila, stejně jako s každým dalším závodem. Měla jsem špatnou techniku, následně se k tomu připojila kyčel, kterou jsem měla v takovém stavu, že jsem nemohla na nohu vůbec našlápnout,“ popisovala.
Na poslední chvíli se vzdala Diamantové ligy v Lausanne. Chodila na různé ozdravovací procedury, lékaři jí do těla píchali injekce. „Vlastně jsem celý rok tak trochu odpočívala,“ směje se. „Ale nebudu lhát, byla jsem z toho špatná.“
Zaházela si s Janem Železným a absolvovala i soustředění v Jeně s koučem olympijského šampiona Thomase Röhlera. Potřebovala rozbít každodenní stereotyp, vylepšit techniku, dostat se psychicky nahoru.
Tam, kde byla v minulé životní sezoně. To se jí dařilo na mítincích Diamantové ligy, na mistrovství Evropy sebrala svou první dospělou medaili - stříbrnou. Při mateřské dovolené Barbory Špotákové se stala jasnou českou jedničkou. „Za ty protrápené roky je to pro mě strašná odměna. Prožívám jeden velký sen,“ vyprávěla.
O to psychicky náročnější pro ni letošní sezona byla. Zvlášť když jejím soupeřkám létal oštěp předaleko. Suverénní jedničkou současného oštěpu je Číňanka Lu Chuej-chuej, která už letos třikrát hodila za 67 metrů a v každém závodě tu hranici atakuje.
Ve formě jsou také Australanka Kelsey Lee Barberová, Běloruska Taccjana Chaladovičová nebo přemožitelka Ogrodníkové z loňského Berlína Christin Hussongová.
Ani jich se ale Češka nemusí bát. Na posledním závodě - finále Diamantové ligy v Curychu brala za 63,05 metru třetí místo. „Určitě to byla obtížná sezona. Po těch antibioticích vlastně nevím, co od sebe čekat. Když několik dní před vrcholem sezony jen ležíte a víte, že byste měli trénovat, je to dost svazující,“ říká.
Na druhou stranu, Ogrodníková může těžit z toho, že zdaleka celou sezonu neházela naplno. Že se často šetřila, odpočívala. Může tak být jako jedna z mála v říjnu ještě svěží.
„Proto zůstávám pořád klidná, což je pro mě velké plus. Nepřipouštím si, že by to mělo být špatné, spíše naopak. Psychika je základ všeho a já se s ní snažím pracovat. Kdybych běhala nějakou delší disciplínu, tak bych s antibiotiky do Dauhá ani neodcestovala. Ani u hodu oštěpem to není žádná sranda, ale dá se to zvládnout,“ popisuje.
Pomoct jí v Dauhá může i to, že v oštěpařském sektoru nebude z Češek sama. Spolu s ní do Kataru odcestují také Irena Šedivá a světová rekordmanka Barbora Špotáková, která se letos vrátila po druhé mateřské pauze.
„Jsem ráda, že nás tam bude víc. Ale nevnímám to tak, že by na mě díky tomu byl menší tlak. Diamantové ligy mi hodně pomohly, co se sebevědomí týče. Vím, že se s těmi nejlepšími můžu rovnat,“ říká.
A to i po sezoně plné překážek.
