Mohutné plameny spalující brazilskou Amazonii nenechaly světové lídry v klidu. Na popud francouzského prezidenta Emmanuela Macrona se nakonec účastníci vrcholné schůzky vyspělých ekonomik G7 v Biarritzu dohodli, že na hašení požárů v amazonském pralese uvolní okamžitě 20 milionů dolarů.
Situace je podle politiků opravdu vážná. „Náš dům hoří. Doslova,“ uvedl už dříve Macron, podle kterého představuje Amazonie „zelené plíce planety“, a proto je nutné reagovat neprodleně.
Lesním požárům v Brazílii, často úmyslně zakládaným kvůli novým pastvinám, se tento týden dostalo nebývalé pozornosti. Když autoritativní brazilský prezident Jair Bolsonaro obvinil Macrona, že se snaží z krize jen vytlouct politické body a užívá „senzacechtivý tón“, schytal to ze všech stran.
Záchrana tamního pralesa ovládla kyberprostor, k tématu se vyjádřila na síti početná plejáda mezinárodních celebrit. Mluvilo se o „peklu v Amazonii“ a výzvy k záchraně deštného pralesa neztlumil ani fakt, že apely světových hvězd a politiků někdy doprovázely nepatřičně mnoho let staré fotografie hořících lesů.
Ohnivé peklo svírá Afriku
Je tu ale jiný problém. Zatímco pozornost všech se upřela na Amazonii, ještě větší plameny spalují prales docela jinde. Třeba v sousední Kolumbii, hlavně ale ve vzdálené rovníkové a jižní Africe.
Planoucí peklo v Amazonii je bezpochyby děsivé. Ale čísla mluví jasně. Ve dnech 22. a 23. srpna zaznamenala satelitní data, z nichž čerpala agentura Bloomberg, nějakých 2 000 požárů v jihoamerické Amazonii. Jenže ve stejnou dobu zuřilo jen v samotné Angole 7 000 požárů, v sousedním Kongu potom
3 400 požárů.
Na rozdíl od Amazonie se o afrických zemích, spalovaných ničivými plameny, mnoho nepsalo.
Satelitní snímek NASA:
Africké klučení pralesů už má přitom velmi dlouhou, nejméně 12 tisíc let starou tradici. Od nepaměti tam zemědělci získávají další půdu a pastviny vypalováním lesů. Dlouho to šlo. Pak ale dostihla i Afriku demografická krize.
Macron neochránil ani katedrálu, ať radši zalesňuje Evropu, zní z Brazílie |
A jak obyvatel strmě přibývá, situace se stává neúnosnou. „Ekologická rovnováha balancuje na ostří nože,“ vysvětlil v londýnských Timesech výzkumník Alex Orenstein, který se zabývá trendy tropického zemědělství. Nyní se podle něj poměry v rovníkové Africe blíží kritickému bodu, za kterým už nebude možnost návratu.
V souvislosti s klimatickými změnami se zkracuje období dešťů. To zvyšuje riziko požárů, které následně celý problém prohlubují.
Odborníci odhadují, že požáry po celém světě se podílejí z 25 až 35 procent na vytváření ročních emisí skleníkových plynů.
Pralesy rychle mizí
Farmáři v subsaharských zemích musí stále spoléhat na tradiční metody. Podle statistik OSN je tam jen pouhých pět procent půdy obděláváno za pomoci moderní techniky, jako jsou traktory. V asijských zemích to je přitom 60 procent.
Bolsonaro drancuje deštné pralesy |
Využívání dobytka se nevyplácí, vzhledem k tomu, že zvířata ohrožuje množství nebezpečných onemocnění. Takže vše zůstává na lidech a jejich mačetách. Pro takové neproduktivní zemědělství je vypalování rozsáhlých ploch příznačné. Možnost rychle získat bohatou půdu z pralesa je jediné řešení, jak nehladovět.
Má to ale devastující účinky na krajinu, v pobřežních oblastech subsaharské Afriky už zmizelo v plamenech 90 procent pralesů. Podobně jako v Brazílii, i tady je třeba vypalování rychle zastavit.
Kvůli požárům potemnělo velkoměsto Sao Paulo na jihu Brazílie: