Na úmrtí upozornily jako první Seznam zprávy, informaci potvrdil agentuře ČTK zdroj blízký rodině.
Po pádu komunistického režimu se v prosinci 1989 úplně stáhl z vrcholné politiky a odešel do důchodu.
Někdejší komunistický prominent byl po roce 1989 několikrát v hledáčku české justice, vždy však vyšel bez úhony. Až k soudu se v prosinci 2001 dostala například žaloba, podle níž Štrougal jako ministr vnitra v roce 1965 neodeslal prokuratuře určitý spis, a tím překazil potrestání skupiny příslušníků StB obviněných z vražd odpůrců režimu na konci 40. let. V červenci 2002 jej soud obžaloby zprostil.
Štrougala stíhal pak Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu o dvě desítky let později za podíl na zabití a zranění lidí na československých hranicích v době komunistické totality. S ohledem na jejich duševní stav – znalci uvedli, že trpí lehkou demencí – se stíhání zastavilo loni.
Umírněný reformista
Lubomír Štrougal se narodil 19. října 1924 ve Veselí nad Lužnicí. Jeho otec byl komunista a za protektorátu zahynul v koncentračním táboře. Štrougal se po absolvování práv na Univerzitě Karlově zapojil do stranického aparátu v Českých Budějovicích a jeho kariéra rychle stoupala.
V pouhých 34 letech se stal členem ÚV KSČ a o rok později již šéfoval ve vládě resortu zemědělství (1959-1961). Poté byl do roku 1965 ministrem vnitra a roce 1968 byl chvíli místopředsedou vlády. Nesouhlasil se srpnovou invazí vojsk Varšavské smlouvy a odmítl také pozici v chystané kolaborantské dělnicko-rolnické vládě. Brzy však přešel na stranu normalizace.
Podle historičky Jitky Vondrové byl Štrougal dokonce vážným kandidátem Kremlu na nového vůdce československých komunistů po odstranění Alexandra Dubčeka. Nakonec však mocenský souboj vyhrál v dubnu 1969 pozdější prezident Gustáv Husák.
Štrougal se v lednu 1970 stal na dlouhá léta předsedou federální vlády. V porovnání s některými ideologickými doktrináři své doby byl považován za pragmatického a vzdělaného politika. Rád se také ukazoval na sportovních akcích, sport podporoval a byl znám jako fanda fotbalistů pražské Sparty.
Po nástupu Michaila Gorbačova v Sovětském svazu stál Štrougal na straně reforem, jeho křídlo však vnitrostranický boj prohrálo. Generálním tajemníkem ÚV KSČ se v prosinci 1987 místo nemocného Husáka stal Miloš Jakeš. Štrougal vydržel ve funkci předsedy vlády ještě jeden rok a v říjnu 1988 podal demisi. Svůj odchod s odstupem komentoval slovy: „Byl jsem přesvědčen, že po tom, co se za rok stalo, nemám v politice co dělat.“
„Mělo se to dělat jinak“
Po listopadových událostech roku 1989, během nichž byl odpůrcem tvrdého postupu proti opozici a navrhoval jednání s Občanským fórem, se vzdal poslaneckého mandátu a zmizel z veřejného života. V únoru 1990 byl vyloučen z KSČ. Tehdy odpověděl i na otázku, jak hodnotí svůj život: „Dost se zklamáním. V uplynulých čtyřiceti letech se to mělo dělat jinak. Počátek chyb je již v roce 1948, kdy začala vláda jedné strany.“
Proud v železné oponě jsem chtěl vypnout od počátku, tvrdí Štrougal |
V hledáčku justice se ocitl mnohokrát. Třeba v roce 2015 ho policie vyšetřovala kvůli smrti 91 lidí, které zabily elektrické dráty železné opony. Stíhání bylo nakonec zastaveno, jelikož již uplynula promlčecí lhůta.
Od srpna 2016 čelil spolu s dalšími 66 lidmi dalšímu trestnímu oznámení kvůli zabití pěti Němců v šedesátých a sedmdesátých letech na hranici tehdejšího Československa. Vydání do Německa či rozsudku se však nedožil.
Dvakrát ženatý Štrougal má z prvního manželství dvě děti. Dcera Eva Janoušková je známou módní návrhářkou a syn Lubomír architektem. Po revoluci žil Štrougal převážně v ústraní. Novému režimu však vytkl vysoký státní dluh či kupónovou privatizaci.
O svém životě sepsal dvě knihy. První z nich se jmenovala Paměti a úvahy, po vydání v roce 2009 se jí prodalo na pět tisíc kusů. Zpovídá se v ní z některých svých činů a obhajuje stav hospodářství za komunismu. V listopadu 2011 vydal její pokračování Ještě pár odpovědí.
