Tadej Pogačar se jmenuje.
V sobotu stál na pódiu závodu Kolem Kalifornie ve žlutém trikotu a v ruce držel obřího plyšového medvěda.
Vyfotil se s pódiovými hosteskami, přijímal gratulace, usmíval se na všechny strany. I tak tomu něco chybělo. Jasně, šampaňské. Na to si ale slovinský zázrak ještě pár měsíců počká.
Tadej Pogacar is the winner of the 2019 Tour of California. He's just 20 years old so the organizers can't serve him alcohol and gave him a teddy bear instead. What a brilliant talent. Čestitke, Pogi! #AmgenTOC pic.twitter.com/jbthsM3QwT
— Mihai Cazacu (@faustocoppi60) 18. května 2019
Je mu totiž pouhých dvacet a popíjet alkohol je ve Spojených státech povoleno až od jednadvaceti.
Vadit mu to ale nemusí.
Vždyť se díky triumfu stal nejmladším vítězem Kalifornie v historii. Stejně tak nejmladším vítězem jakéhokoliv závodu nejvyšší kategorie World Tour!
„Tenhle závod byl mým hlavním cílem sezony. Věděl jsem, že jsem dobře připravený, ale i tak jsem sám sebe překvapil, že jsem dokázal všechny útoky odvrátit, a nakonec sám zvítězit. Jsem šťastný a už teď se těším, až se sem za rok vrátím,“ povídal.
Díky, brácho
Jak už to u sourozenců bývá, i Tadej následoval svého staršího bratra.
„To on začal jezdit na kole a já jako mladší brácha jsem samozřejmě chtěl všechno dělat po něm. Tak jsem taky začal jezdit na kole, a zatímco on po pár letech skončil, já pokračoval,“ popisoval.
Šel si pomalu za svým snem.
Už v šestnácti letech dojel na Závodě míru juniorů osmý. O rok později už vyhrál Giro della Lunigiana a loni?
To překvapil všechny.
Vyhrál Závod míru do 23 let, vyhrál Giro della Regione Friuli a přidal i pro mladé cyklisty výhru nejcennější – Tour de l´Avenir.
Právě tady se rodí budoucí vítězové velkých Grand Tour.
Stačí si projet jména vítězů posledních let. Nairo Quintana, Bauke Mollema, Esteban Chaves, Warren Barguil, Miguel Ángel López, Marc Soler, Egan Bernal. V minulosti zase třeba Denis Menčov, Miguel Indurain, Greg Lemond nebo Felice Gimondi.
Jedna persona vedle druhé.
Právě proto si ho už dávno vyhlédli v UAE Emirates.
A on je s každým závodem překvapuje.
Grand Tour? Ještě ne
Kalifornie je zatím vyvrcholením jeho úžasné první sezony mezi profesionály.
Už v únoru vyhrál etapu i celkové pořadí na portugalském etapovém závodě Kolem Algarve.
Porazil tady vítěze Lutychu a jednoho z nejlepších domestiků Chrise Frooma – Wouta Poelse. Porazil i druhého muže loňské Vuelty Enrika Mase. A porazil i devátého muže loňského Gira Sama Ooomena.
V Baskicku potom v ještě větší konkurenci dojel šestý a při premiéře na klasice Lutych-Bastogne-Lutych osmnáctý.
„Na Tour Down Under dojel třináctý, ale pomáhal Diegu Ulissimu. Na Baskicku dojel šestý, ale pomáhal Danu Martinovi. Na svůj věk jezdí úžasně. My se ho jen snažíme držet na zemi,“ říká Neil Stephens, sportovní ředitel UAE Emirates.
Při zemi se rozhodně nedržel minulý týden v Kalifornii.
Už ve druhé etapě končící u jezera Tahoe dojel na vrchol čtvrtý. Následující tři dny byl pokaždé tam, kde měl být. Nescházel vepředu, když se závod dělil, a jakmile zamířil do hor, on ožil.
V královské etapě při stoupání na Mount Baldy útok střídal útok. On? Zůstával dlouho absolutně v klidu, čekal na správný okamžik, kdy sám udeří.
Ten přišel těsně před cílem, kdy se prohnal kolem Sergia Higuity, další z vycházejících kolumbijských hvězd, a do poslední zatáčky vjel na lepší pozici, díky čemuž se před něj už kolumbijský cyklista nedostal.
Porazil tak vítěze z roku 2017 George Bennetta. A porazil také Richieho Porteho. Muže, který má v červenci v plánu bojovat o žlutý dres s Chrisem Froome, Geraintem Thomasem a dalšími…
Zatímco o moc zkušenější cyklisté propadali, on exceloval.
„Už když jsme ho podepisovali, tušili jsme, že to v sobě má. I tak jsme překvapení. Mysleli jsme si, že takhle bude jezdit za rok, za dva,“ tvrdí Stephens.
Kde se to naučil? Prý za těch deset let, co na kole jezdí.
„Pokud na kole závodíte už deset let jako já, spoustu věcí se naučíte. Pořád ale nevím všechno,“ uznává.
Při rozhovorech nepůsobí jako zkušený harcovník, ostřílený desítkami Grand Tour. Je tichý, rozhodně není extrovertem. Mluví spíše tiše, pečlivě volí každé slovo. Názory má ale pevné a vyzrálé.
A hlavně, mluví za něj výkony na silnici.
Díky nim už nyní patří mezi nejlepší na světě.
Mezi ty, kteří mohou směle uvažovat o tom, že v příštích letech budou usilovat o prvenství na největších závodech Grand Tour.
Ano, v příštích letech.
Všechno má svůj čas. A tým Emirates nechce nic uspěchat. Svůj diamant si chce hýčkat, chce mu dát čas dozrát.
„Máme skvělé trenéry, lékaře a odborníky. Spolu jsme pro něj vytvořili program, který by mu měl absolutně vyhovovat,“ říká Neil Stephens. „Nepojede tolik závodů, i když by mohl. Pojede jich méně, ale o to tvrději, což si myslíme, že je pro něj nejlepší cesta. Už nyní přemýšlíme, co dokáže na Grand Tour, ale letos to nezjistíme.“
Ani na Tour, ani na Vueltu se totiž Pogačar nechystá.
Příští rok by rád zkusil Giro nebo Vueltu. „Ale třeba svou pouť na Grand Tours začne až v roce 2021. Zatím si nejsme jistí,“ říká Stephens.
Jednou to každopádně přijde. A Pogačar bude chtít vyhrát.
