Vít Pavlišta se raduje v cíli Pražského maratonu. | foto: Dan Materna, MAFRA

Dovolená padá na trénink, prozrazuje nejlepší Čech v Pražském maratonu

  • 3
Na tiskové konferenci odpovídal rozvážným a tichým hlasem, z jeho výrazu však šlo poznat, že je velmi spokojený. Vít Pavlišta si na Pražském maratonu časem 2:16:29 vylepšil osobní rekord o minutu a 22 vteřin a získal svůj druhý titul republikového šampiona. „Jsem nadšený, byl to snad teprve druhý maraton v životě, který se mi povedl,“ radoval se 34letý závodník.

Dá se dopředu poznat, jak se budete na trati cítit?
Nedá, projeví se to až někdy za dvacátým pátým třicátým kilometrem. Tam se rozhoduje o výsledném čase. I když se člověk prvních deset kilometrů cítí úplně super, tak ve finále to může být tragédie.

ZPRAVODAJSTVÍ

z Pražského maratonu

Vám to ale vyšlo.
Jo, jelo to od začátku do konce, byla to paráda. Byl to snad teprve druhý maraton v životě, který se mi povedl, všechny ostatní byly ke konci takové pajdání. Takhle si myslím, že má vypadat maraton, jak totiž přijde nějaký utrpení, krize, sebelítost, tak alespoň u mě čas padá. Ale dneska to byla naštěstí pohodička. Hodně mi pomohl Jirka (Homoláč, stříbrný Čech v závodě), který se do půlmaratonu staral o tempo. Pak už mu to tolik nefrčelo a já běžel sám. Ale pořád se mi dařilo držet solidní tempo a za čas jsem velmi rád.

Projevilo se na vašem výkonu i netradičně chladné počasí?
Určitě mi to pomohlo. Mám rád takové podmínky, kdy je chladno, bez sluníčka a teplota kolem deseti stupňů. Tohle mi vyhovuje hodně. Poslední ročníky Pražského maratonu bylo naopak až moc teplo. Ke konci, kolem jedenácté hodiny, už jsem se vařil.

Kdy jste si uvědomil, že můžete atakovat čas 2:17?
Na čas jsem vůbec nemyslel. Hlavně jsem nechtěl běžet sám, proto jsem se držel s Jiřím (Homoláčem), byť mi tempo přišlo ze začátku možná až moc rychlé. Ale běželo se mi dobře, tak jsem se ho držel. Až někde po 35. kilometru jsem si uvědomil, že bych to mohl zvládnout, snažil jsem se tedy dál držet a povedlo se.

Vít Pavlišta dobíhá do cíle Pražského maratonu.
Vít Pavlišta v cíli Pražského maratonu

Právě Jiřího Homoláče jste v souboji o mistra republiky porazil, těší vás tento skalp? 
Těší hodně. Jirka je silnější na půlmaratonu, tam mu už pomalu přestávám stačit, ale na maratonu je to vždy otevřené. Záleží, kdo bude mít den. Dneska jsem ho měl naštěstí já.

Ca říkáte na atmosféru závodu a fanoušky podél trati?
V Praze je to vždy fantazie. Průběhy centrem člověka tak nabijí, že úplně zapomene na veškerou bolest, utrpení a znovu dostane do nohu nové síly. Diváci jsou úžasní, povzbuzují, volají na vás jménem... Patří jim velký dík.

Máte po novém osobním rekordu chuť a čas ještě přidat v tréninku? Přeci jen pracujete v Hrádku nad Nisou v hliníkárně na pomezí plánování výroby a logistiky, do toho se vám loni narodila dcera…
Sám úplně nevím, kam to dál ještě posunout. Dneska mi to sedlo, příště nemusí, je to u mě na houpačce. Běhám rád, čas si na to vždycky udělám, ale je to ale vždy o kompromisech. Kam dál se budou posouvat moje výkony, to nejsem schopen říct.

Ženský rekord pokořen

Největšího úspěchu na Pražském maratonu dosáhla Lonah Salpeterová z Izraele, která časem 2:19:46 stanovila nový traťový rekord, zlepšila si osobní maximum o pět minut, dosáhla na čtvrtý čas letošních tabulek a předvedla třetí nejrychlejší evropský maraton všech dob. „Děkuji Praze za organizaci, závod byl opravdu moc hezký,“ pochvalovala si rodačka z Keni. „Jsem šťastná za svůj výkon, snažila jsem se makat a povedlo se to. Od 28. kilometru jsem běžela sama a řekla jsem si, že by to mohlo vyjít. Počasí bylo příjemné, jen mě občas trápil vítr, který mi dělal problémy s rovnováhou.“ 

Jak tedy zvládáte skloubit trénink s prací?
Ráno většinou část trasy do práce běžím. Mám to asi 30 kilometrů, běžím většinou půlku a zbytek dojíždím vlakem. Zpátky podle tréninkového plánu buď běžím zase půlku, nebo klidně i celou trasu.

V kolik vstáváte?
V 5:30. Proto mi vyhovuje i takový ranní start, jaký byl třeba v Praze. To jsem totiž vstával i snídal stejně, jak jsem zvyklý, mám to tedy určitě raději než odpolední začátky.

Nějaké delší soustředění v zahraničí tedy u vás nejspíš nepřipadá v úvahu.
S rodinou jsme byli dvakrát v zimě na dovolené, jednou čtrnáct dní v Turecku, podruhé deset dní v Maroku. A to je vždy velká vzpruha, změna prostředí, podmínek, že pořád neběhám v Liberci na sněhu, ale chvíli se ohřeji i na slunci, kde se dá běhat rychleji a jen v trenkách. Ale rodinné dovolené pak bohužel padají na můj trénink.

Uvažoval jste někdy, jakých časů byste dosahoval, kdybyste se plně soustředil na běhání?
Jen v rámci takového snění. Myslím, že se to stejně nikdy nezrealizuje. I kdybych zlepšil maraton o tři minuty, pořád ten čas v evropském, natož světovém měřítku nic neznamená. Živit se tak asi dá, Jirka (Homoláč) se tak také díky skvělým výsledkům na půlmaratonu živí, ale je to i o nějaké sebeprezentaci a dělání reklam, což mi úplně není vlastní. Spíš mi je příjemná taková pozice, jakou mám.


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž