Bylo zřejmé, že parádní sóloakci už zakončí sám, byť před odkrytou brankou si říkal o míč hroťák Yunis v čisté pozici.
Lalkovič v první půli trefil břevno i tyč: Tentokrát to přece musí vyjít!
Technický obstřel provedl precizně. Možná až příliš. Cink! Zase tyč!
„Nevím, proč se to odráží ven. Tomu, co tam branku postavil, trošku naložím. Smůla. Ale mohl jsem to lépe trefit,“ pokrčil rameny.
Smůla první, 18. minuta: od Šimona Falty dostal přihrávku přes celé vápno, kličkou do protipohybu se zbavil obránce Kroba a balon opřel o levou tyčku. Cink!
Smůla druhá, 32. minuta: Lalkovič táhne kontr středem, míč si navede před vápno a kroucenou střelou orazítkoval břevno, míč se odrazil metr před čáru. Cink!
O smůle třetí ze 66. minuty už byla řeč. A to ještě mimochodem trefil v první půli tyčku i obránce Sladký. Sigmáky zvonkohra nemusela při vítězství 2:0 mrzet, nulová efektivita byla jedinou kaňkou na zářivém výkonu Lalkoviče. „Měl dát gól, ale skončilo to na tyči. To mu však vyčítat nebudu,“ podotkl trenér Václav Jílek.
„Nikdy nebudu se sebou spokojený. Já mám pro sebe laťku nastavenou vysoko. Musím pokračovat dál,“ opakuje si Lalkovič. Fotbalově vyrostl v akademii slavné Chelsea, ale v Anglii hrál jen v nižších soutěžích. Mihl se v Holandsku či Portugalsku.
Když si po martyriu s achillovkou zvolil v průběhu podzimu pro restart Sigmu, čekal, že bude hrát víc.
Jenže o místo bojuje. Pouze dvakrát mu dal Jílek šanci od začátku, dvanáctkrát jako žolíkovi. A 26letý Slovák neskrývá, že mu to nevoní. „Možná šance mohla přijít už předtím, ale jsem stále připravený.“
Olomoucký Milan Lalkovič (v modrém) a jeho technický obstřel do tyče v duelu s Teplicemi
Ostatně ani proti Teplicím by se do jedenáctky nevešel, kdyby se na předzápasovém tréninku nezranil Jiří Texl, jenž je zodpovědnější dozadu, což Jílek pedantsky vyžaduje.
Zvlášť, když šlo o zajištění desítky čili vyhnutí se bojům o záchranu. „Byla i varianta, že bychom na levého obránce postavili Slámu, protože na tréninku odváděl velmi dobré výkony, potřebujeme dostat mladé do hry, Falta by zůstal na křídle,“ zvažoval Jílek. Nakonec však na tabuli napsal Lalkovičovu devítku.
„Chtěli jsme si to kolo před koncem uhrát. Věděli jsme, že na jejich straně nastupuje Vondrášek s Horou, což jsou z mého pohledu nejnebezpečnější hráči Teplic. Hlavní úkol byl, aby se přes naše krajní hráče jednoduše nedostávali, a co bude do ofenzivy, bude nad rámec,“ vysvětloval Jílek.
„Ukočírovat Lalkyho je složité, ale zvládl to. Je spousta situací na vysvětlování, konfrontaci, ale viděl jsem velkou ochotu pracovat tak, jak po něm chceme. Dopředu je nebezpečný. Potřebujeme, aby se svými dispozicemi hrál do brány a nesekal balon dozadu - jako ve druhé minutě.“
Práce bez míče dozadu je hlavní téma v pestrých debatách mezi Jílkem a svérázným Lalkovičem.
„To je mezi mnou a trenérem. Ne vždy s ním souhlasím, ale takový je fotbalový život. Má na fotbal nějaký pohled, já též. Bavíme se o tom, a když to spojíme a je to pak takový výkon, tak myslím, že může být spokojený,“ říká Lalkovič.
„V obranném taktickém chování má problémy. On to všechno ojedničkuje, když mu to řeknete: Vím, trenére, jasný. Ale během tři vteřin je to jinak,“ usměje se Jílek.
I v tréninku je temperamentní východniar z Košic oživením hodné party Hanáků. „Je úplně jiný. Naturelem nespoutaný, živelný, nepoddajný, složitý. Ale respektujeme, že má obrovské individuální předpoklady - rychlost, techniku. V tom je jinde než standard českých hráčů, jenže je v týmu a soutěži, kde prostě musí v první řadě pracovat dozadu“ povídá Jílek.
„Jistě, chceme hrát útočně, ale když budeme všichni myslet jen do ofenzivy, tak budeme utkání dohánět nebo prohrávat. Začínáme od defenzivy a chceme hrát kvalitně do ofenzivy. V té míře s ním pracujeme. Někdy to zvládne líp, někdy hůř.“
Pokud Lalkovič skloubí odvážnou hru s porcí zodpovědnosti, má v něm Sigma před startem nadstavbové části neokoukanou zbraň.
Dosud, i kvůli třemi tyčím, skóroval jedinkrát. „Jsem nastavený tak, jak jsem - věci jeden na jednoho, jsem dobrý na míči. Trenér ode mě chce v této lize i jiné věci, což musím respektovat. Snažím se je dělat, aby byl spokojený, abych hrál co nejvíc. Pak je na něm, jak se rozhodne,“ nestresuje se. „Jak mě už poznáte od doby, co jsem tady: bavím se fotbalem. Chtěl bych hrát víc, ale je to tak, jak to je.“
