Co jste naposledy napsal?
Byla to hymna na pochod proti rakovině prsu. Organizátoři se rozhodli, že nebudou vypouštět jako dříve tradiční balonky, protože to není ekologické. Oslovili mě, zda nechci místo toho udělat písničku. Měl jsem v hlavě melodii, zkusil jsem ji rozpracovat, otextovat a do druhého dne bylo hotovo.
To máte takto běžně? Jste schopný do druhého dne složit písničku?
Většinou mi to jde docela rychle. Když mám námět, tak neusnu. Mám plnou hlavu myšlenek, které musím dát ze sebe. Píšu a píšu, dokud to není.
O čem zmiňovaná píseň je?
O mámě. Jde o osobní zkušenost. Rakovině před několika lety podlehla i moje maminka, takže se mě toto téma dotýká.
Nazpíval jste ji s Martou Jandovou...
Bylo to tak úmyslné. Dělal jsem to jako duet. Pochod je více pro ženy, takže jsem chtěl, aby tam byl ten ženský element. Oslovili jsme Martu, která je nově ambasadorkou, a ono si to sedlo jako puzzle.
Máte už za sebou například duet s Leošem Marešem. Jaká byla spolupráce s Martou?
Bylo to úplně jiné. S Leošem to byl spíše rap. On není zpěvák, takže s Martou to byl vlastně můj první oficiálně zpívaný duet. Byl jsem z toho nervózní, bál jsem se, jak to vlastně bude znít. Když jsme se však sešli a dali ten první refrén, tak jsem měl úplně husí kůži. Naše hlasy skvěle ladily, měl jsem z toho dobrý pocit. Ta píseň má velkou sílu a to mě baví. Věřím, že se lidem bude líbit nejen na Avon pochodu proti rakovině prsu 15. června, ale i v 7. listopadu ve Fóru Karlín, kde budu mít koncer.
Pavel Callta a Marta Jandová
Jak to máte s prevencí vy sám?
Čas od času jdu na celkové testy na úplně všechno. Určitě se kontroluji, ne však nějak extrémně moc. Jisté obavy mám. Každý, když jde na podobné testy, si určitě říká, co když něco najdou. A dost o tom v tu chvíli přemýšlíte. Hodně mi pomáhá ten song. Je zajímavé, že když na mne jde nějaká blbá nálada, tak si říkám: “nechat vítr vát”. Nechám to běžet. Táta vždycky říkal, že všechno nakonec dobře dopadne a to mi teď pomáhá. Je to taková mantra.
Řídíte se tím často?
Ono to nejde pořád. Někdy se přistihnete, že na něčem hodně lpíte, jste zdeptaný nebo se špatně vyspíte. Ale často, když si to pak uvědomím, proč jsem zdeptaný, jsem na sebe naštvaný. Vždyť jsem zdravý. Ono to zní jako klišé, pateticky... Ale někdy opravdu řešíme úplné hlouposti.
