„Je to poslední velké bláznovství cyklistiky,“ řekl kdysi o Paříž-Roubaix bývalý ředitel Jacques Goddet.
Tímhle nedělním bláznovstvím skončí letošní sezona kostkových klasik. A bude to tradičně brutální.
Přezdívka Peklo severu se neužívá pro obávané úseky po kostkách. Jde o vyjádření pocitů nad zničenou zemí po první světové válce. Cyklisté tehdy projížděli přes bitevní pole. A bitevním polem závod zůstal dodnes.
„Je to válka na kolech, kterou chce každý vyhrát,“ říká Patrick Lefevere, šéf belgické sestavy Quick-Step. „Drsná, nesmlouvavá válka, na kterou se celý rok chystáme. Tady není prostor pro nějaké milodary.“
Všichni ti, kteří se seřadí na startu v Compiegne, ví, že budou trpět. Přesto se sem každou druhou dubnovou neděli vrací.
Paříž-RoubaixSlavný závod sledujte podrobně online v neděli od 13.30 hodin. |
Ten důvod je jednoduchý – chtějí doma mít tu ošklivou, nesouměrnou, a přece tak ceněnou dlažební kostku, která náleží jen vítězům.
Triumfem si závodníci zajistí místo v cyklistické historii a také v ikonických sprchách na slavném velodromu. Tak jako loňský šampion Peter Sagan, který své jméno na jednu ze sprch připnul ve čtvrtek za dohledu mnoha kamer a fotoaparátů.
I thought I would have some relaxing time in my own shower but it wasn't the case... However, it is a special moment and an honor when you put a plaque with your name in one of the @roubaix velodrome showers! @Paris_Roubaix @BORAhansgrohe (Photos @veloimages) pic.twitter.com/zXtpacecGf
— Peter Sagan (@petosagan) 11. dubna 2019
„Je to pro mě velká čest, že jsem sem i já mohl přidat své jméno. Vážně jsem šťastný,“ usmíval se.
Není sám.
„Miluju Paříž-Roubaix,“ říká Greg van Avermaet, šampion z roku 2017. „Je to závod jako žádný jiný. Ve spoustě z nich můžete mít věci pod kontrolou, tady ne.“
Slova chvály má i další belgická naděje.
„Existuje jen jeden takový závod, žádný jiný se mu nepodobá,“ vykládá Olivier Naesen z týmu AG2R, jeden ze širšího okruhu favoritů. „Ten závod můžete buď nenávidět, nebo milovat. Já ho miluju. Nedá se při něm naprosto nic předpovídat. Takže co od něj očekávám? Všechno a zároveň raději nic.“
Kameny různých tvarů
Ve více než 190 zemích světa budou fanoušci to drama sledovat.
Celkem 175 cyklistů z 25 stájí se vydá na 257 kilometrů s milionem kostek.
I tak by se trasa dala shrnout, jen by to bylo poněkud nepřesné. Start závodu totiž ne zrovna souzní s jeho názvem. Od roku 1977 totiž cyklisté vyjíždějí z Compiegne, které je 85 kilometrů severovýchodně od Paříže.
Náročnost třetího z cyklistických Monumentů nespočívá v kopcích – na trati není žádný, o kterém by bylo potřeba dlouze mluvit – nýbrž v drsných, kostkami pokrytých farmářských cestách, kterými je závod opepřen.
Kostky v Arenbergském lese.
„Když to není zlomené, nespravujte to.“ Tímto heslem se organizátoři řídí.
Jednotlivé úseky kostek jsou dlouhé od 700 metrů do 3,7 kilometru. První z nich přijde na 96. kilometru a ty další pak v průměru každých pět kilometrů.
Celkem 54 kilometrů čeká jezdce po nezpevněných úsecích. Všechny jsou náročné, byť některé jsou přece jen náročnější. Ty pětihvězdičkové – nejhrozivější, nejdrsnější, fanoušky nejvzývanější.
Jsou celkem tři a každoročně se na nich děje spousta věcí.
Tím prvním z nejtěžších sektorů na trase je nechvalně proslulý Arenbergský les.
„Přestože je trať 257 kilometrů dlouhá, závod doopravdy odstartuje na Arenbergu,“ říká ředitel závodu Thierry Gouvenou.
Všichni závodníci do jednoho se shodují na tom, že nejhorší není samotný úsek, ale příjezd k němu.
Každý tady chce být vepředu, každý chce do jedenáctého sektoru dne vjíždět na prvních pozicích. Z široké silnice se totiž po průjezdu přes malý železniční přejezd stane sotva dvoumetrová cestička do pekla.
„Pokaždé se tu snažím být mezi nejlepšími pěti, ale povedlo se mi to tak dvakrát,“ líčí Zdeněk Štybar.
Oba kraje lesní stezky jsou oblepeny tisícovkami fanoušků, které od cyklistů oddělují jen kovové zábrany. A kostky?
To už nejsou ani kostky, spíše kameny různých tvarů, kdy žádný není stejný.
Nechvalně proslulý Arenbergský les.
„Závodit na těchto kostkách je brutální zkušenost,“ soudí Gouvenou, kdysi profesionální jezdec. „Musíte být poněkud šílení, abyste vletěli na Arenberg v nejvyšší rychlosti. Stačí malinká chyba a ztratíte kontrolu.“
Pak přichází chaos, pády, závady na kolech, které v tom shonu nemá kdo řešit.
„I proto je to jedna z legend závodu. Nemůžete tady Roubaix vyhrát, ale můžete ho tady ztratit,“ má Gouvenou jasno.
Druhým pětihvězdičkovým úsekem je brutální tříkilometrový Mons-en-Pevele, který navíc čeká 48 kilometrů před cílem. V době, kdy se opravdu začíná závodit.
A tím posledním je Carefour de l´Abre. Z něj už to je na velodrom sotva patnáct kilometrů. Tady je ideální místo pro závěrečný útok.
Štybar favoritem
Čí útok?
To je v tuto chvíli otázka bez jasné odpovědi. Podle mnohých je totiž letošní ročník nejotevřenějším za poslední dobu. Ročník bez velkého favorita.
I tak jich tady pár je.
Jak už to tak na jaře bývá pravidlem, nejvíc jich pravděpodobně pochází z belgického Quick-Stepu. Ten si v pátek užil 80kilometrovou prohlídku střední části tratě pod blankytně modrou oblohou a v deseti stupních Celsia.
#ParisRoubaix recon time for #TheWolfpack. pic.twitter.com/GjNVGhXaAK
— Deceuninck-QuickStep (@deceuninck_qst) 12. dubna 2019
„Jeli jsme spíše volněji. Otestovali jsme materiál, v sobotu je poslední volný den a můžeme jít na to,“ těší se Zdeněk Štybar.
Zatímco většina týmů si projížděla spíše poslední třetinu závodu, Quick-Step volil jinou variantu.
„Většinou si taky projíždíme finále závodu, ale letos jsme projeli spíš začátek. Jsou tam menší změny trati, tak bylo dobré je vidět. Teď aspoň víme, že jak je po tom prvním úseku osm kilometrů do dalšího, tak není zas tak důležitý jako v předchozích letech,“ popisoval český cyklista u autobusu stáje, který parkoval hned za Arenbergským lesem.
Ten si třiatřicetiletý Čech projel volněji a většinou po boční hliněné cestě. Na kostkách se podobně jako Philippe Gilbert zbytečně neukazoval.
„Arenbergský les je hezké vidět. Při závodě je to ale stejně něco jiného. Myslím, že není potřeba tělo více zatěžovat a dávat mu větší šoky,“ říkal.
Sám už se po lehké nemoci cítí o moc lépe než před týdnem, kdy se připravoval na závod Kolem Flander.
„První hodinu jsem byl takový zlenivělý, ale tu poslední už to bylo lepší. Budu se těšit na neděli,“ usmívá se.
Má proč. Už šestkrát jel český cyklista královnu klasik, pětkrát z toho dojel v nejlepší desítce – šestý, pátý, druhý, druhý a devátý.
Ví, jak na Roubaix závodit.
„Největší nadějí Quick-Stepu bude pravděpodobně Zdeněk Štybar, který zažívá nejlepší rok na klasikách vůbec,“ píše odborný server Cyclingtips.
Jako hlavního favorita ho vidí i na Cyclingnews.
Nevyjde-li to Štybarovi, zastoupit ho může belgický šampion Yves Lampaert, který zatím neprožívá tak dobré jaro jako v předešlých letech, ale Roubaix mu svědčí, nebo pochopitelně uzdravený lišák Philippe Gilbert. „Cítím se lépe a doufám, že to v neděli půjde vidět,“ říká mistr světa z roku 2012.
A když to ani jednomu z proklamovaných lídrů nevyjde, zastoupit je podobně jako na Flandrech může mladičký Dán Kasper Asgreen.
„Je velmi silný, zasloužil by si to,“ má jasno český cyklista.
Zmátoří se Sagan?
Kdo dál bude hrát v neděli prim?
Jistě, Peter Sagan.
Hledání minulosti. Oslabila březnová nemoc Sagana více, než si myslel? |
Slovenský trojnásobný mistr světa přijíždí do Francie jako úřadující šampion, po letošních výsledcích je ale těžké představit si, že bude v neděli znovu zvedat kostku nad hlavu.
Ovládl letos pouze jednu etapu na lednovém Tour Down Under, jinak nic. Nemoc, která ho na pár týdnů vyřadila z tréninku, zasáhla Slováka víc, než si sám myslel.
Jestli i tak vyhraje?
„Radši nad tím nepřemýšlím,“ usmívá se.
Peter Sagan během páteční prohlídky trati na Paříž-Roubaix.
Velkou hrozbou bude i Greg van Avermaet, vítěz z roku 2017.
Byť letos Belgičan nevyhrál žádnou z velkých klasik, formu má skvělou. Při každém startu patřil mezi nejsilnější, často doplatil na neochotu spolupráce, nebo přesilu Quick-Stepu.
Podobně na tom byl i Wout van Aert, další z belgických hvězd.
Na jaře měl trojnásobný mistr světa v cyklokrosu skvělé výsledky. „A mé vlastní pocity mi říkají, že Roubaix mi sedí víc než Flandry. Už takhle mám za sebou skvělé jaro a chci ho dokončit nějakým super výsledkem,“ říká.
Chybět tentokrát bude jeho arcirival z bláta Mathieu van der Poel, který se zaměřuje na ardenský Amstel Gold Race.
„Je obrovská škoda, že tady Mathieu není, s jeho formou a kvalitou mohl něco zajet. Protože nebýt pádu na Flandrech, vyhrál by,“ má jasno jeho dědeček Raymond Poulidor.
Zatímco van der Poel bude podobně jako vítěz Flander Alberto Bettiol chybět, stát na startu jako jeden z favoritů bude třeba Alexander Kristoff nebo další z Belgičanů Oliver Naesen.
Nebezpeční budou také domácí naděje Arnaud Démare, bývalý šampion John Degenkolb, jeho týmový kolega Jasper Stuyven, italské zlobivé dítě Gianni Moscon nebo věčný čekatel Sep Vanmarcke.
Kdo se nakonec vyspí nejlépe?
Kdo získá slavnou kostku a 30 tisíc eur k tomu?
