Vyjednávači údajně Haftara chtěli přesvědčit, že místo aby Libyi uvrhl do další občanské války, může se stát úspěšným politikem. Haftar řekl, že je připraven s premiérem Fáizem Sarrádžem jednat, ale pokud se nedohodnou na rozdělení moci, hlavní město vojensky obsadí.
Tažení Haftarovy Libyjské národní armády (LNA), která zatím působila hlavně na východě země, je největší vojenská intervence v Libyi od svržení bývalého vůdce Muammara Kaddáfího v roce 2011. Pro země, které se roky snažily pětasedmdesátiletého Haftara zapojit do politického řešení, je to porážka. Je mezi nimi Francie, Británie a Itálie. Zaskočeny jsou i Spojené arabské emiráty nebo Egypt, které dosud stály za Haftarem a označovaly ho za hráz proti takzvanému Islámskému státu na severu Afriky. Paříž, která byla Haftarovi nápomocná, tvrdí, že o zahájení vojenské akce neměla informaci předem.
O tom, že chce Haftar ofenzivu zahájit, neměla zdání ani OSN. Když se první vojáci LNA objevili u Tripolisu, označil jeden z diplomatů vývoj za pouhou psychologickou hru. Diplomaté, kteří se roky snažili Haftarovi vyvrátit jeho názor, že Libye není na demokracii zralá, si zoufali, když pochopili, že je Haftar odhodlán získat Tripolis silou. „Ztratil jsem kvůli němu dva roky,“ řekl jeden z nich.
Po tvrdých bojích v Tripolisu v roce 2014 mnoho zemí zavřelo svá velvyslanectví a byl ukončen výcvikový program NATO, čímž se otevřely dveře arabským zemím jako jsou Spojené arabské emiráty (SAE) a Egypt. Haftarova armáda dostala od SAE letadlo i vojenská vozidla. Otevřela na východě Libye základnu Al-Chádim, čímž LNA podle OSN získala do roku 2016 vojenskou převahu.
Boje v Tripolisu si vyžádaly 25 mrtvých, letiště bylo po náletu uzavřeno |
V Benghází a okolí se ale Haftarovi stále nedařilo porazit radikály, byť jeho děla a letadla srovnávala se zemí rezidenční oblasti. Právě tehdy Francie, která má na východě zájmy v těžbě ropy a politicky má blízko k SAE i k Egyptu, nabídla pomoc. Koncem roku 2015 poslala vojenské poradce a specialisty na boj v obydlených zónách. Francouzi měli hlavní stan u letecké základny poblíž Benghází. Pomohli Haftarovi situaci změnit, takže ten mohl v roce 2017 ohlásit vítězství nad radikály. Arabské státy ho uznávaly za oficiálního armádního velitele, ale byla to Francie, kdo mu pomohl k většímu mezinárodnímu uznání.
Francouzský prezident Emmanuel Macron v roce 2017 přijal Haftara i Sarrádže a snažil se je přesvědčit, aby se dohodli, což Haftarovo diplomatické postavení okamžitě znásobilo. Macron, ministr zahraničí Jean-Yves Le Drian stejně jako egyptský prezident Abdal Fattáh Sísí Haftara považují za nárazník proti radikálům. Le Drian v Libyi byl za dva roky třikrát, naposledy v březnu se znovu snažil sblížit Sarrádže s Haftarem.
Haftar patřil k vojákům, kteří Kaddáfímu v roce 1969 pomohli k moci, ale rozešel se s ním za války s Čadem v 80. letech. Haftar tehdy v Čadu padl do zajetí a pomoci mu musela americká Ústřední zpravodajská služba (CIA). Žil pak 20 let v USA a do Libye se vrátil v roce 2011. O tři roky později zahájil svou činnost v Benghází. Měl tehdy 200 vojáků a 13 vrtulníků. Brzy ale získal další, včetně elitní jednotky a místních kmenů. LNA má teď podle odborníků tisíce členů, jenom elitní jednotka jich má 3500. Získal nejenom východ, ale nyní i jih země.
Na západě má ale důrazné protivníky, kteří spolu sice roky nemluvili, ale teď se proti němu spojili. Jalel Harchaoui z analytického institutu v Haagu se domnívá, že ačkoli nikdo z Haftarových zahraničních podporovatelů není nynějším vyhrocením situace v Tripolisu nadšen, nemají na vybranou a musejí za ním stát i nadále. „Téměř pět let vsázeli na jednu klíčovou postavu, a toho se nemohou vzdát přes noc,“ řekl Harchaoui.
