Na jedné straně 25letý závodník, kterého čeká jedenáctá sezona v Moto3, po jeho boku pak 17letý novic. „Může to být pro nás velká výhoda. Když pojede Filip za mnou, naučí se trať. Já zase na rovinkách můžu za ním zrychlit,“ říká Jakub Kornfeil ve společném rozhovoru.
Už víkend ukáže, sezona začíná.
V čem je to plus?
Kornfeil: Hned v Kataru je nekonečná rovinka a tam strašně pomůže, když někdo jede před vámi a vy zrychlíte ve větrném pytli. A když si budeme takhle pomáhat, budou to desetinky zadarmo k dobru.
Salač: Jedu první rok, nebyl jsem ještě mimo Evropu, takže v zámoří budu za Kubou poznávat stopu.
A to se v motorsportu říká, že týmový kolega je největší nepřítel.
S: Já nejedu proti Kubovi, ale soustředím se na jiné jezdce. Kuba má víc zkušeností a i tým se soustředí logicky víc na něj. Přál bych mu, aby letos zajel pořádný výsledek, aby byl na konci v nejlepší trojce. A když si budeme pomáhat, mohla by z toho být dobrá sezona.
K: My si nemáme mezi sebou co dokazovat. Víme, že já jsem někde a Filip jinde. Dokážeme si v hlavě srovnat, že pomoc bude prospěšná pro obě strany. To když jsem jel loni s Bezzecchim, tak ten nebyl ochotný. Vše odkýval, ale když jsme se potkali na trati, záměrně zpomalil nebo mi ukázal nějaké gesto a nespolupracoval. Italové, Španělé jsou sví, temperamentní, ambiciózní. Když jsem byl v tréninku před Bezzecchim, zbořil se mu svět. Najednou všechno bylo na h.... a půl hodiny promlouval k mechanikům, že za to může motorka.
České jídlo se v týmu podává?
K: Musím poděkovat vinařství z Bzence, že nám dodali moravské víno. My ho sice s Filipem nepijeme, ale budou ho mít k dispozici hosté. A jídlo? Je to německý tým, takže se snaží propagovat jejich bílé wursty. Španělští mechanici zase jedí jen pastu, což vám za chvíli leze krkem, takže by bylo fajn, kdyby se vařil guláš a svíčková.
Jakub Kornfeil (vlevo) a Filip Salač při Velké ceně České republiky v Brně.
Jak tým reagoval na dva Čechy?
K: Je to složité. Až na dva německé mechaniky jsou všichni ostatní ze Španělska. Vedení je německé a s námi tam jsou tak jen tři národnosti. Loni jsme měli šest národností, a když je jich víc, je to lepší. Utváří to tým, panuje víc názorů, všichni u stolu mluví anglicky. Můj šéfmechanik moc anglicky neumí, přitom je temperamentní a hlučný. Takže se vytvoří hlouček Španělů, my s Filipem pak mluvíme česky a zbytek stolu německy. A to je špatně. Je to ale na majiteli týmu, jenže nevyslyšel moje zbožná přání. Mám vedle sebe čtyři Španěly a potřebuji slyšet, co mezi sebou rozebírají.
Co je naučit česky?
S: Zatím umí sprostá slova.
K: Je tam hodně uvolněná atmosféra, možná až moc. Možná by to chtělo být víc profesionální, vážnější. Ale chápu, že večer chtějí po celodenním stresu vypnout.
Filipe, vy španělsky umíte, přes zimu trénujete ve Valencii.
S: Jestli chce někdo jet motorky na vysoké úrovni, nesmí zůstat v Česku, ale musí se přesunout do Španělska či Itálie. A nejlépe do Španělska, kde je škola Cuna de Campeones. Zbožňují tu fotbal a motorky. V každém městě mají aspoň dvě malé tratě a i počasí je jiné. V Česku se hodně řeší, na jaké motorce se trénuje, aby všechno bylo vyladěné, a oni přitom jezdí na hrozných vracích. Trénují na motorce, která skoro nebrzdí, padají z toho páčky, ale stejně na tom jedou plnou palbu.
Filip Salač (vlevo) zápolí s elitou behěm závodu mistrovství světa.
Máte tři sourozence. Obětovala se rodina kvůli vám hodně?
S: Mladší brácha hraje fotbal za Boleslav a už mají tréninky pětkrát týdně, tak zůstává u babičky. Ale nestává se často, že bychom do Španělska jeli celá rodina. Buď mě doprovází mamka, nebo taťka. Snažíme se, aby se to netočilo jen kolem mě. Máme barák u Valencie, ale jsme tam jen přes zimu, protože přes léto by se to nedalo zaplatit. Další brácha, kterému je šest, má rovněž licenci a letos taky pojede ve škole Campeones.
Jakube, vy jste o přestěhování neuvažoval?
K: Jsem rodinný typ. Vždy jsem se z cest těšil domů. Chtěl jsem si sednout na kolo a vyjet do lesa. Zažívat to, co jsem zažíval jako kluk. Dát si české jídlo. Proto nejsem ve Španělsku, byť vím, že by mi to pomohlo. Jak to nedržíte v ruce, nemůžete jim stačit. Proto trénuji extrémně jinak. V tělocvičně, na kole. Což je dobře, že vydržím v pohodě celý závod, ale zase nemám nad motorkou takovou kontrolu. Není to pro mě přirozený pohyb. Je to jak v cyklistice - jezdívám s Bártou, Kaňkovským a oni stráví denně sedm hodin na kole. Pro ně je tak točení nohou mnohem přirozenější pohyb než chůze. Takhle to mají ti španělští kluci s motorkou.
Filipe, co vám blesklo hlavou, když jste získal místo v MS?
S: Splnil se mi sen. Ale nechci se jen radovat, že jedu mistrovství světa, chci tam zajet výsledek. Postupovat výš a výš, ne se jen účastnit. Chtěl bych dojíždět na body, a i když to bude těžké, tak být nejlepší nováček. Letos je jich hodně a po testech vím, že jsou rychlí.
Jakube, vy jste zvažoval přestup výš. Zůstal jste kvůli Filipovi?
K: Když jsem se rozhodl, tak jsem jen věděl, že se o tom jedná. Šéf měl na stole pět jmen. Verdikt jsem se dozvěděl, když jsem byl na lodi v Chorvatsku. Pro Filipa jsem byl před čtyřmi roky určitý vzor, teď je mým rovnocenným parťákem. Nedávno byl ještě malý kluk, dával jsem mu rady. A jen to ukazuje, jak jsem tu dlouho a kolik jsem toho zažil.
S: Před Kubou jsem měl respekt. Styděl jsem se s ním mluvit, protože byl něco víc než já.
Jakub Kornfeil v minulé sezoně.
Jakube, je to sezona pravdy?
K: Naše šance jsou ohromné, protože mi motorka sedí a při testech jsem zase našel zalíbení v jízdě na motorce. Bavilo mě oblékat si kombinézu. Tak snad to prodám.
Vy jste jednal o angažmá s Maxem Biaggim, jedné z ikon, která teď má nově v Moto3 stáj.
K: Ano, ale pak dali přednost jiné národnosti (Španělovi Canetovi). Nemusí mě to štvát. Je ale dobré, že se velké trio zase setkává. Sete Gibernau pojede šampionát MotoE, Biaggi má tým u nás a Vale Rossi je majitelem půlky padoku. Jen doufám, že nebude i majitelem titulu z MotoGP. Nefandím mu, protože dohazuje ovečky ze svého projektu VR46 do týmů. A přeplácí penězi.
Zavírá to dveře ostatním?
K: Vše si vyjednávám sám a majitelé mi řeknou, že v každém týmu je na stole pět jmen z VR46. Když se rozhodují mezi Mignem, který byl loni v polovině dvacátý, a Kornfeilem, který byl sedmý, tak upřednostní toho prvního, protože tam přinese o statisíce eur víc. To je taková bezmoc.
S: Já když byl malý, tak jsem se chtěl s Biaggim vyfotit. Ale odmítl mě. Od té doby ho nemám rád.
