Chová se jako žralok. V dobrém i ve zlém.
Bavila vás zima bez fotbalu?
Ne. Naštěstí pauza nebyla tak dlouhá jako dřív. Hrálo se do půlky prosince a o víkendu se jede znovu. Byl jsem v očekávání a napětí, aby se nikdo nezranil, abychom zimu přežili bez problémů - a teď jsem rád, že nastupuje poměrně svižné jaro.
Svižné bude dost. Doháníte čtyřbodovou ztrátu na vedoucí Slavii a už příští čtvrtek hrajete Evropskou ligu s Dinamem Záhřeb.
Předně chceme obhájit titul, to je náš cíl. Jsem přesvědčený, že máme natolik kvalitní hráče i trenéry, abychom Slavii zdatně sekundovali. Každopádně jaro bude jiné než obvykle, čeká nás jiný formát ligy. Vyvrcholení bude na konci května úplně nové. V nadstavbové části se tabulka rozdělí na tři části, bude to vysoce náročné na psychiku.
Takže Záhřeb považujete za příjemný bonus?
Když jsme na podzim v Lize mistrů prohráli druhý vzájemný zápas s Realem Madrid 0:5, byl náš postup jen v oblasti teorie. Utopie. Přestože jsme to nakonec dokázali, jako bonus to neberu. Prostě se budeme chtít porvat s Dinamem o postup. Šance jsou vyrovnané.
Nezlobte se, ale nějak se vám potí čelo.
Před dvaceti minutami jsem docvičil a doufal jsem, že to zamaskuju.
Cvičíte proti stresu?
Už pár let se snažím, abych případně odcházel připravený.
Zimní příprava 2019Jak se jednotlivé týmy chystají na jarní část ligy |
Nerouhejte se, bude vám teprve čtyřiačtyřicet.
Na věku nezáleží, je to záhul. I proto cvičím čtyřikrát pětkrát týdně, abych měl čistou hlavu. Crossfit, abych posiloval celé tělo, k tomu aerobní cvičení, abych shodil břicho. Váha se špatně sundává, zato se strašně rychle nabírá.
Ještě nějaký recept proti stresu?
Když je teplo, jezdím na harleyi. Naučil mě to bývalý plzeňský trenér Roman Pivarník.
Co je návykovější: fotbal, nebo cvičení?
Fotbal je droga. Na posilovnu jsem si musel dva roky zvykat. Každé ráno jsem měl rozepsanou esemesku trenérovi, že nejdu, protože mi něco je. Neměl jsem morálku. Teď už zprávy nepíšu. Zaprvé bych na ně nedostal odpověď, zadruhé se prostě přinutím jít. Jsem rád za ten ventil, nechci stres řešit jinou formou. Když pět sedm devět let pracujete extrémně tvrdě, někde se to projevit musí. Hledám cesty, jak uvolnit napětí, aby mi nepraskla žilka.
U cvičení máte telefon u sebe?
Ano, ale s vypnutým zvoněním. Koukám jen na displej, abych nepropásl čísla, která zvednout musím. Třeba od majitele, pana Paclíka.
Plzeňský trenér Vrba: Zatím můžu spát dobře. My Slavii potrápíme |
Ono to asi jinak nejde, když Plzeň během podzimu vydělala skoro 800 milionů korun z Ligy mistrů.
Samozřejmě musíte přemýšlet, jak s takovou odměnou efektivně naložit, aby se Viktorka mohla rozvíjet na všech úrovních.
Mohli byste rozhazovat.
To jsme udělali v roce 2011, kdy jsme Ligu mistrů hráli poprvé. Tam jsme si vyzkoušeli přestupové hry. Koupili jsme Standu Tecla nebo Ondru Vaňka, což byly extrémně drahé obchody.
Teď by se vám nechtělo udělat gesto, že do Plzně koupíte drahého hráče pro radost?
Rozhazovační už být nechceme a nebudeme. Hráč by se neměl kupovat kvůli tomu, že na něj máte, ale kvůli tomu, že ho potřebujete. Gesto bychom udělali jedině v případě, kdy by bylo nezbytně nutné doplnit kádr nebo zvýšit sportovní úroveň klubu. A zrovna teď v zimě by to bylo jen laciné gesto, které by nám nic nepřineslo. Jen bychom vyhodili peníze z okna.
Nezhýčkalo vás, když jste vydělali majlant?
Ne, to se nesmí stát. Plzeň má rozpočet, který se pohybuje kolem 300 až 350 milionů, takže podzimní výdělek z Ligy mistrů jsou dva roky fotbalového života. To není nic! Nic! Nesmíte si připustit, že nemusíte rok pracovat. Peníze investujete, utratíte, vždycky jdou zpátky do fotbalu. Když nemůžete investovat stamiliony z vlastních zdrojů, jste odkázaní, abyste je vydělali. Chcete-li klub udržet na vysoké úrovni.
A okolí to zhýčkalo?
Nemůžu mluvit za ostatní, ale všichni si stále musíme uvědomovat, že náš úspěch je společnou prací. Počínaje majitelem klubu přes hráče, trenéry, management, recepční až po fanoušky. Věřím, že hlavně oni chápou, že Plzeň není továrna na vítězství. Jejich podpora je pro kluky na hřišti klíčová i ve chvílích, kdy se tolik nedaří. Bez fanoušků tenhle systém fungovat nebude, nebudou úspěchy a nebude vysoký rozpočet. Proto říkám, že Liga mistrů pro nás byla nesmírně důležitá.
Jak a čím vás posiluje?
Liga mistrů vám dává úplně jiný rozměr, jiný formát. Nejen na společenské a sportovní úrovni. Ekonomický balík, se kterým UEFA pracuje, je přímo enormní. Aspoň pro kluby, jakými jsme my.
Nekřesťanské peníze?
Nevím, jak nekřesťanské peníze jsou to třeba pro Real Madrid, Manchester City, Barcelonu a další velké kluby, které přemýšlejí, že si založí svou vlastní soutěž.
Chápu, ty kluby měří bohatství jinak.
Já bych přál každému českému funkcionáři, aby ten pocit zažil. Nejen mít ty ohromné peníze na účtu, ale taky mít sportovní úspěch.
Zvyšuje to ego?
Přijdu vám, že mám vyšší ego? Liga mistrů je nejlepší soutěž, která existuje, ale já se deset let, co jsem v Plzni, snažím pracovat stejně. Naplno. Ale tím, že jsme úspěšní, jsem víc vidět. U nás se úspěch neodpouští, proto mám víc nepřátel.
O hodně víc?
Slýchávám, že vlastně žádné přátele nemám.
Protože se chováte jako žralok.
V prostředí fotbalových funkcionářů nelze udržovat přátelské vztahy, byť se všichni známe a respektujeme. Před pěti šesti lety to nebylo tak hektické jako teď, pak do fotbalu vstoupilo daleko víc peněz a prostředí se stalo čím dál agresivnější.
Zimní přestupy 2019Jak se mění jednotlivé kádry |
Když jste v květnu slavili titul, z tanku jste do Prahy poslal velmi vulgární vzkazy. Pamatujete? Teď si vás zvou před etickou komisi.
Hloupost to byla, ale řešit moji jízdu v tanku po osmi měsících, to mi přijde nepochopitelné a hlavně úsměvné.
Přehnal jste to.
Ano, nechal jsem se unést atmosférou. Ale následně jsem se omluvil - Spartě i Slavii. Pokud mě chtějí po takové době řešit, přesně to zapadá do tématu, o kterém jsme před chvílí mluvili. Pár dní před startem ligy se vytáhne Šádek. A proč? Aby si mě lidi v Praze před jarem připomněli?
Asi jste nepřítelem Prahy.
To nejsem, jen bojuju za Plzeň.
Vy pořád máte daleko nižší rozpočet než Sparta a Slavia. Jak je těžké jim konkurovat?
Pro nás je to realita. Každý rok jdeme do stejného boje a máme už pět titulů. To už se nedá jen kouzlit, člověk musí něco umět.
Co z toho plyne?
Pro úspěch Plzně jsem schopný udělat všechno. Úplně všechno. Pro Plzeň klidně umřu. A nejsem si jistý, že lidi, kteří dělají fotbal ve Slavii a ve Spartě, jsou schopni zajít až tak daleko. Chápete?
Snažím se.
Rozhodně nechci říct, že Slavia se Spartou pracují špatně, to vůbec ne, jen prostě fungují jinak. Jestli líp, to je otázka. Už sedm osm let čtu, jak náš pohádkový příběh končí - a ono pořád nic.
Jednou skončí.
Jistě. Při generační výměně se budeme potýkat s problémy, budeme hrát pátý šestý flek, možná se budeme bát o záchranu. To je realita Viktorie Plzeň. Ale teď ještě ne, což spoustě lidem nevoní. Proto si myslím, že si mě volá etická komise.
Aby co?
Víte, v Plzni je spousta lidí ochotná jít na hranu a někdy až za ni. Na hranu zdraví, rodiny, sebeobětování. To je podle mě důvod, proč jsme schopni konkurovat těm dvěma bohatším. Tak se nás konkurence snaží přibrzdit.
„Ve tři ráno se vzbudím a do šesti si zapisuju povinnosti, které musím ráno udělat.“ |
Co by se změnilo, kdybyste měli víc peněz?
Nic. Pracovali bychom pořád stejně, protože jinak pracovat neumíme. I když si někdy říkám, jestli to má smysl, když už jsme dosáhli všeho.
A má to smysl?
My to neděláme pro sebe, pro vlastní sebeuspokojení, ale pro klub, pro fanoušky, pro město. Ano, má smysl pro Plzeň pracovat a být úspěšný.
Musí být sakra tvrdé pod vámi pracovat, mýlím se?
Ne! Jsem maximalista a těžký workoholik, který musí vědět úplně o všem. Nemusím o všem rozhodovat, ale vědět ano.
Proč, proboha?
Workoholismus je nemoc, takže jsem nemocný. Ve tři ráno se vzbudím a do šesti si zapisuju povinnosti, které musím ráno udělat. Jakmile u sebe nemám notýsek, píšu sám sobě maily a druhý den se tomu směju na poradě: Šádek v půl čtvrté ráno posílá Šádkovi mail, aby nezapomněl na vyhřívání, na sedačky, na úklid, na vozový park, na sekačky.
Blázinec.
Všechno chci mít perfektní, takže jsem tvrdý na sebe i na ostatní. Nicméně lidi okolo mě za to mají úspěchy a do svého životopisu si je můžou připsat.
Mimochodem, v Plzni máte smlouvu na dobu...
Neurčitou. Dokud neumřu, pracuju.
Když se v zimě přihlásili zájemci o kanonýra Krmenčíka nebo klíčového záložníka Hrošovského, jak jste reagoval?
Ani jsem o tom nepřemýšlel. Navíc to ani nebyly konkrétní nabídky, jen oťukávání.
Co byste řekl na konkrétní nabídku?
Ne! Musela by mi vyrazit dech.
Bruggy se tak u Krmenčíka nezachovaly?
První nabídka se nám nelíbila. Druhá se zvýšila, nicméně to jednání na mě nepůsobilo seriózně.
„Plzeň má rozpočet, který se pohybuje kolem 300 až 350 milionů, takže podzimní výdělek z Ligy mistrů jsou dva roky fotbalového života. To není nic! Nic! Nesmíte si připustit, že nemusíte rok pracovat.“ |
Protože Krmenčík byl v listopadu na operaci kolena a vrátí se nejdřív na konci jara?
Vůbec si neumím představit, že bychom někdy kupovali zraněného hráče. Proč? Proč ho Bruggy chtěly? Kupovat zraněného hráče přece nedává smysl.
Ale Krmenčík přestoupit chtěl. Vy jste ho přitom považoval téměř za vlastního syna, že?
Chvilku jsem ho z rodiny vystrčil. Napadlo mě: Dokud se Michal nenarovná, vydědím ho. Asi se nechal nezdravě odvést od rekonvalescence, víc to řešit nechci. Slíbil jsem mu, že jakmile se uzdraví, bude hrát a dorazí opravdu adekvátní nabídka, vrátíme se k tomu.
Co ostatní?
Do prvního února, kdy ve velkých ligách skončil přestupní termín, k nám nedorazila jediná nabídka na hlavičkovém papíru.
Ani na Patrika Hrošovského?
Jen jeho agent se zeptal: Kdyby a případně za kolik? A odpověď byla krátká: Ne, nesmysl, nejdřív v létě. Částku, kterou naznačil za prodejní, jsem mu několikrát vynásobil.
Tak počkejte: co je nabídka, která by vám vyrazila dech?
Každý hráč má v jiném období jinou cenu. A to jsme se ještě nebavili o trenérovi. Cena pro mě nemusí souhlasit s cenou pro trenéra. Já totiž nikdy nejednám v rozporu s trenérem. I když se s Pavlem Vrbou neshodneme ve všem, což je v práci úplně normální, jsme rovnocenní partneři pro diskusi. Žádný šéf a nešéf.
Takže?
Jedna věc je cena hráče, druhá věc je jeho okamžité nahrazení. Nikdy stoprocentně nezařídíte, aby nový hráč hned zapadl a byl stejně kvalitní jako ten, který odchází. Proto všechno řešíme s předstihem.
Nemyslíte si, že zrovna Hrošovský by si po deseti letech v Plzni přestup zasloužil?
A myslíte, že bych si po pěti titulech já nezasloužil pracovat pro Real nebo Bayern?
Tak to vnímáte?
Nic neexistuje za zásluhy!
Proč ne?
Za to, co hráči Plzni odvádějí, berou – včas a pravidelně – poměrně slušné peníze. Klub nemá žádný morální závazek, aby měl kohokoli pouštět za zásluhy. Doba, kdy se za zásluhy dávaly výložky na ramena nebo medaile na krk, je dávno pryč. Nemyslím to zle, ale za zásluhy z Plzně nikdo odcházet nebude. Za peníze ano.
To platí taky o veteránech, kteří zažili plzeňskou pohádku? Limberský, Petržela, Bakoš, Kolář, Hubník, Kozáčik? Oni cítí, že pomalu končí.
Viktorka se musí měnit, aby udržela krok.
To znamená?
Neříkám, že někdo z nich končí, zdůrazňuju, že mám ty kluky strašně rád, ale fotbal je čím dál náročnější a musí se najít správný okamžik, aby byl každý konec důstojný. Tihle kluci strašně moc dokázali, ale jsme zpátky u slova zásluhy. V Plzni se za zásluhy nehraje. Pokud pro nás fotbalista nebude sportovním přínosem, budeme se s ním muset rozloučit. Bez ohledu na věk.
Originální cizinci. Cesta, jak chce Plzeň oživit svůj projev |
Potřebuje se Plzeň změnit? Přerušit česko-slovenskou filozofii a vsadit taky na zahraniční hráče?
Takovému dojmu nepodléháme, ale jakmile se na trhu objevili Kayamba, Ekpai nebo Beauguel, sáhli jsme po nich. V očích veřejnosti to možná vypadá, že jsme konečně přístupní cizincům, jenže český trh toho příliš nenabízí a Slováci se kvalitnější hráče naučili prodávat rovnou na západ, bez mezizastávky u nás.
Vy na to reagujete?
Nekupovali jsme je kvůli tomu, abychom dokázali, že umíme pracovat s jinými než československými hráči, to by byla smrt. Ale jinak souhlasím, že potřebujeme Viktorku omladit. Nechci se dočkat, že zestárneme. Snažíme se předběhnout dobu, aby nás to netrefilo na solar.
Ale atmosféra v plzeňské kabině se mění, že?
Už tam není Horváthova uvolněnost a zábava, je to jiné. Už nejsme provinční Plzeň, která kdysi překvapila a vystřelila nahoru. Chceme si udržet vysoký standard, musíme pracovat tvrdě a agresivně.
Bez nostalgie?
Dokonce si myslím, že existuje perpetuum mobile. To jsme my. Když už si myslíme, že přichází volno, nahradí ho práce. A tak je to pořád dokola.
Bylo by pro vás druhé místo neúspěchem?
V prvním okamžiku zklamání, ale neúspěch? Kdybych vám odpověděl ano, musel bych si dát za rohem facku, protože by to vyznělo nehorázně drze. My si přece nemůžeme myslet, že budeme ligu vyhrávat rok co rok. I když by se mi to líbilo.
