Připadáte si stále tak trochu jako v pohádce?
No jo. Pořád. Vítězka závodu Světového poháru. To zní moc dobře, když to slyším takhle nahlas.
Jiří Holubec, jeden z koučů, už před startem sprintu věštil, že tratě v Anterselvě vám budou sedět. Cítila jste to podobně?
Ne ne, žádné takové tušení jsem neměla. Těšila jsem se na závod, bylo hezky, tratě se mi tu líbí. Ale trochu jsem se bála střelnice, je vážně záludná.
Dopřála jste si 38 sekund na každou položku, ale vydělala jste na tom. Na trestné kolo jste na rozdíl od řady slavných závodnic nemusela.
Já takhle střílím normálně. Na jeden nádech rozhodně nestřílím, bylo to minimálně na dva, ne-li na tři. Myslela jsem si, že jsem ty rány po terčích trochu honila, ale když mi po závodě Jířa Holubec v buňce ukazoval, kam létaly, tak o žádné krajovky nešlo. Byly všechny naprosto v pohodě. I při stojce jsem se cítila dobře.
Načež jste do třetího kola vyrážela první. Jenže jela jste už s číslem pět. Jaké informace vám na trati hlásili?
Sice mi říkali, že jedu první, ale když je nás v tu chvíli na třetím kole zatím jen pět, moc to neznamená. Potom mi zahlásili, že i Dorota (Wiererová) je po střelnici kousek za mnou. Ale i tak jsem si stále říkala, že je tam spousta závodnic, co mě mohou porazit. Rozhodně jsem nečekala, že to může být výsledkově až takhle dobré.
RozhovorJe to pořád takové neuvěřitelné, smál se trenér Holubec |
Do televizní kamery jste se bezprostředně po doběhnutí dokonce vyjádřila, že jste se běžecky necítila nejlépe. Přitom statistiky ukázaly, že jste zaznamenala sedmý nejrychlejší běh.
Ono je to v té zdejší nadmořské výšce dost těžké pro všechny, takže nakonec by asi každá závodnice řekla to samé co já. Poslední kola jsou v Anterselvě fakt vyčerpávající.
Přicházejí mžitky před očima?
Přesně tak. Do toho posledního kopce mi přišlo, že už ani nic nevidím. I když možná to bylo tak i lepší.
NA KONCI DŘINY. Markéta Davidová v cíli sprintu.
Když jste se za cílem vzpamatovala, v jaké konečné umístění jste věřila?
Doufala jsem, že bych mohla být v první šestce. Ani jsem neviděla Kaisu (Mäkäräinenovou), jak dojíždí. Až najednou koukám: Pano jo, byla jen necelé dvě vteřiny za mnou, to není moc. Dál jsem tedy věřila, že snad skončím do těch šesti. Pak jsem si říkala: Třeba budu i do tří. Ale že bych závod nějak usilovně sledovala, to ne, šla jsem se převlíct. Nechtěla jsem si dělat kdovíjak velké naděje, abych potom nebyla smutná, kdyby se nenaplnily.
Přesto ta tři čtvrtě hodina čekání do chvíle, než dojela i Laura Dahlmeirová, byla možná nejvíce se vlekoucím čekáním ve vaší kariéře, že?
Jo, bylo to dlouhé, ale... Ze začátku jsem se držela vážně v klidu. Připomínala jsem si: Vždyť jsi jela s pětkou, za tebou je dalších 92 lidí a cokoliv se ještě může stát.
A když jste stále vedla a do cíle se blížila Dahlmeierová?
Myslela jsem si, že to Laura zvládne a vyhraje. Ale ke konci už nemohla. Za cílem měla i zdravotní problémy, museli ji odvést.
ŠTĚSTÍ VE TVÁŘI. Markéta Davidová po životním triumfu v Anterselvě.
Jakmile proťala cíl, stalo se vaše vítězství realitou. Co se dělo pak?
Euforie, že to dopadlo. V tu chvíli vás ani nic velkého nemůže napadat. Seběhl se kolem mě celý tým, slavili jsme.
Při našem rozhovoru po prosincovém 3. místě v Pokljuce jste sama očekávala, že vaše letošní sezona bude spíš nahoru - dolů. Teď se vaše slova naplňují. Ovšem dokázala jste si, že Pokljuka nebyla náhoda.
Já jsem hlavně strašně šťastná za ty dvě nuly, že jsem tu střelbu zvládla a hlavně tady, kde je kvůli nadmořské výšce jedna z nejtěžších. Že mi to zrovna dneska pomohlo i k prvnímu místu, je úplně neuvěřitelné. Ale já bych z těch dvou nul měla radost, i kdybych skončila desátá, jsou pro mě fakt velkým úspěchem.
ZpravodajstvíBezchybná Davidová ovládla sprint v Anterselvě |
V sobotu vás čeká stíhačka a v ní za vámi vyrazí zástup „chrtic“. Jaká to pro vás bude pozice?
Myslím, že moc dlouho první nevydržím vzhledem k tomu, že Kaisa za mnou startuje ve vteřině. Budu se snažit jet si svůj závod a nekoukat kolem sebe. Uvidíme, jak se mi střelba povede a na co to bude stačit. Střelecké časy mám opravdu pomalé a nemyslím si, že se do soboty zrychlí.
Po trápení v minulých týdnech je vaše dnešní vítězství i povzbuzující injekcí celému týmu. Cítíte to podobně?
Určitě. Jsem strašně ráda i za tým a chtěla bych jim všem poděkovat. Jak servisu, který dělá dobrou práci, tak trenérům a dalším lidem okolo, protože ten výsledek je i jejich zásluha.
Muži řešili v Ruhpoldingu pomalé lyže. Ty vaše dnes tak rozhodně nevypadaly.
Já jsem zcela upřímně letos z lyží nikdy neměla vyloženě špatný pocit. Za mě dobrý. Neměla jsem s nimi problém ani v Ruhpoldingu.
