Kudrnatý útočník Ole Gunnar Solskjaer věděl, že pokud to neudělá, Manchester United prohraje doma. Vždyť Rob Lee běžel 50 metrů sám na brankáře a pomalu se chystal vystřelit. Za stavu 1:1 a minutu před koncem utkání! „Spousta trenérů by mě pochválila: Výborně jsi to udělal, synku,“ zavzpomínal Solskjaer na duben 1998.
Když Leeho těsně před šestnáctkou seknul přes nohy, vůbec se nedivil, že mu rozhodčí ukazuje červenou kartu. Jen se protivníkovi omluvil očima a vykročil k šatnám. Vyprodaný stadion Old Trafford mu tleskal vestoje, protože oceňoval, jak nezištně pomohl svému týmu. I záložník David Beckham jej při odchodu pochvalně poplácal po rameni.
Jenže Solskjaera si pak zavolal boss Alex Ferguson a spustil tak ostře, až se Solskjaer rozklepal: „Bylo to od tebe podlé. Tohle v Manchesteru neakceptuju. Nikdy! Když vyhrát, tak fér.“
Teď Solskjaer sedí na stejné vypolstrované sedačce jako Ferguson před dvaceti lety. Pokouší se probudit legendární fotbalovou značku. Chce u toho hrát zajímavě a fér.
Upřímně, zatím se to daří tak dobře, až se divíte: „Není ten Solskjaer šaman?“
V Cardiffu jeho tým zazářil 5:1.
Výhru 4:1 proti Bournemouthu si pohlídal i v deseti.
Ve středu po obětavém výkonu přemohl 2:0 Newcastle.
Od roku 1946, kdy na lavičku United usedl nesmrtelný Matt Busby, se žádnému z manažerů nepodařilo vyhrát čtyři úvodní zápasy. Až přišel prošedivělý sympaťák Solskjaer, kterému se příliš nevěřilo. V trenérské kariéře zatím spíš začíná. Zatímco s Molde vyhrál dva norské tituly, v Cardiffu ostudně pohořel. Teď přebral slavný klub v totální křeči. United potápěly kostrbatá hra, šedivé výsledky, půtky v kabině i podrážděné chování kouče Mourinha, jenž nakonec dostal padáka.
„Víte, my máme v Norsku jedno rčení: Neexistuje špatné počasí, je jen špatné oblečení,“ popsal 45letý Solskjaer, jaký zvolil přístup.
Rychle pochopil, pod jak hlubokým stresem mužstvo žilo, tudíž hráčům nechal větší volnost. Tolik nebazíruje na detailech a nekřičí po každé chybě.
„Je to teď hodně jiné. Hrajeme víc ofenzivně, máme víc šancí. Baví nás to,“ pochvaluje si záložník Paul Pogba, jenž je symbolem prosincového vzkříšení. Rázem se řeší Francouzovy mistrné výkony, vystupování vůdce a góly, nikoli neochota a hádky s Mourinhem. Když to řekneme ještě jinak, tak z Pogby se stal na přelomu roku úplně jiný fotbalista.
I proto Solskjaer uvažuje, že by se dočasná funkce mohla během jara změnit v trvalou: „Samozřejmě bych nerad odcházel. Jsou tu skvělí hráči a fantastická atmosféra.“
Pokud udrží aktuální dobrou náladu a posune šestý Manchester alespoň do elitní čtyřky, klidně mu šéfové smlouvu nabídnout mohou.
Záleží hlavně na vztahu mezi trenérem a mužstvem, což za Mourinha očividně nefungovalo. Solskjaerovi stačilo pár týdnů, aby si kabinu získal. Už jako hráč platil za příkladného bojovníka, který je oddaný týmu.
Málokdy si stěžoval, byť mohl. Trápila ho všemožná zranění i nevděčná role náhradníka. Do United přišel v létě 1996 (stejně jako Karel Poborský), strávil tu jedenáct sezon, vyhrál šest ligových titulů, nastřílel 126 gólů. Vězte, že skoro pětinu jich zvládl coby střídající žolík, což je unikát.
Když hvězdné mužstvo potřebovalo, naběhl „Zabiják s dětskou tváří“ a pomohl. Jako tehdy proti Newcastlu, kdy se rozhodl, že Rob Lee prostě gól nedá. Nebo o měsíc později ve finále Ligy mistrů. Nastoupil v 81. minutě a ve třetí minutě nastavení zařídil pohádkový obrat proti Bayernu Mnichov.
Čeho se dočká v Manchesteru jako trenér? Na titul letos nedosáhne, na permanentní smlouvu by mohl.
