Když se po vysoké škole začal Tomáš Juřík zabývat světelnými křižovatkami, termín „inteligentní dopravní systém“ byl u nás naprosto neznámý pojem. Dnes se jeho firma Cross Zlín v řadě měst po celém světě stará o to, aby nekolabovala doprava a řidiči tudy co nejpohodlněji projeli.
Společnost má 155 zaměstnanců, obrat okolo 500 milionů korun a chytrá dopravní řešení dodává do 55 zemí. Dopravní technologie firmy Cross využívá i jeho „domácí“ Zlín. A i když Juřík vnímá, že někteří lidé dopravu ve městě často kritizují, těžkou hlavu si z toho nedělá.
„Jsem hrdý na to, co jsme tu dokázali. Stojím si za tím, že z hlediska kvality signalizace křižovatek patří Zlín mezi evropskou špičku,“ říká Juřík. „Mrzí mě ale, že co se týče investičních dopravních akcí, město osm let spí,“ dodává.
Co si vlastně představit pod pojmem inteligentní doprava?
Podle mě je to až zbytečně nadužívaný termín. Ve skutečnosti jde o propojení stávajících technologií do jednoho celku. Obrovské množství nasbíraných dat, dopravních funkcí a možností spojíme dohromady a vymyslíme zajímavé, chytré scénáře pro konkrétní situace.
Jak jsou tyto scénáře důležité?
Velmi. Mě například šokuje, že zejména Praha nemá vytvořené žádné scénáře, co nastane, když se uzavře tunel Blanka. Samozřejmě s tím pak má obrovské problémy. Různé scénáře existují i ve Zlíně. Například pro to, když se hraje hokejové utkání, když dojde k nehodě a podobně.
Jedná se tedy o to, aby semafory správně reagovaly na vzniklou situaci?
Ano, ale nejde jen o intervaly semaforů. Důležitá je také navigace na volné parkovací plochy či upozornění na nehody. To by se mělo objevovat na takzvaných světelně proměnných značkách a v ideálním případě i v navigačních systémech aut.
Ve Zlíně jsou navíc cedule ukazující dojezdové vzdálenosti…
To je ale jen první vlaštovka. Naší snahou je vytvořit zde velký a komplexní systém, kde klíčová bude právě navigace na parkovací místa a upozorňování na nehody. To je něco, co se jistě vyplatí.
Pro nastavení dopravy je důležité znát počty a chování motoristů. Kde tato data berete?
Máme po světě statisíce nejrůznějších senzorů – využíváme třeba indukční smyčky, laserové detektory, kamery. Jen ve Zlíně jsou stovky indukčních smyček, které na každé křižovatce ve dne v noci počítají auta.
Doprava je pro město stěžejním tématem, lidé si často stěžují, že projet Zlínem je o nervy.
Samozřejmě jsem slyšel negativní názory na nastavení křižovatek ve Zlíně. Mohu občany ubezpečit, že kvalita signalizace křižovatek je na úrovni evropské špičky.
Tomáš JuříkNarodil se v roce 1963. Absolvoval Střední průmyslovou školu dopravní a elektrofakultu VUT v Brně. Po studiích začal podnikat v oblasti dopravních technologií. Firmu Cross Zlín zakládal v roce 1994, hlavní zaměření bylo na funkčnost světelných křižovatek (odtud název Cross). Společnost se kromě řízení dopravy zabývá i parkovacími systémy, detekcí dopravních přestupků, vážením nákladních aut za jízdy nebo silniční meteorologií. Cross Zlín dodává do 55 zemí světa, mimo jiné i do Japonska nebo afrických zemí. |
Kde je tedy problém? Ve špatné infrastruktuře, kterou ani inteligentní semafory nezachrání?
Pokud máte naprosto přeplněnou křižovatku, nepomůže, ani kdybyste tam dali semafory s pěti světly. Vždy se tam auta budou sukovat.
Zlínská doprava byla i výrazným tématem před komunálními volbami. Někteří politici slibovali zelenou vlnu, která umožní projet ze Zlína do Otrokovic bez červené. Je to vůbec možné?
Politikům bych doporučil, aby mluvili o tom, čemu rozumí. A politická reprezentace radnice by se měla věnovat především tomu, co jí přísluší. Namátkou třeba vybudování Prštenské příčky či obchvatu Zálešné. Druhé nebo třetí volební období upozorňujeme, že až se dostaví dálnice D49 do Fryštáku, ulice Dlouhá zkolabuje. Také by se měl někdo zabývat úzkým hrdlem, které představuje podjezd na Dlouhé. Pánové by měli řešit spíše tyto věci než zelenou vlnu do Otrokovic.
Přesto by bylo dobré vysvětlit, jak zelená vlna funguje.
Řidiči jedou v časovém tunelu. Aby jim to přesně vyšlo, musí se trefit do intervalu křižovatky a jet předpisově okolo 45 až 50 kilometrů v hodině. Nicméně v některých úsecích to zkrátka z prostorového hlediska nevychází. Například v Malenovicích máme skupinu křižovatek koordinovaných na jednu červenou. Jednou tedy na křižovatce postojíte a zbytek projedete na zelenou. Aby řidič chytil všechny zelené, musel by jet nepředpisově.
Podívejme se blíž na řešení dopravy v konkrétních místech. Co říkáte na křižovatku u hypermarketu Albert v Prštném?
Je obrovsky přetížená. Opět se ptám: kde je mimoúrovňová křižovatka, která je už několik let vyprojektovaná? Kvituji, že se staví nové chodníky, ale ať se na mě nikdo nezlobí, to musí být v 21. století samozřejmost. Kdežto Prštenská příčka je něco, co by spoustě lidí jedoucích od Otrokovic na Jižní Svahy ohromně ulevilo.
Dala by se vylepšit průjezdnost Kvítkovickou křižovatkou v Otrokovicích, která je extrémně přetížená?
Jsem rád, že se na ni ptáte. To místo je „populární“ už od dob socialismu. Takto zatížená křižovatka je rarita, navíc když středem vede železnice, po které jezdí osmdesát spojů za den. Udržet ji ve stavu, aby nezkolabovala, je něco, na co jsme ve firmě velice hrdí. Je to diamant na našem náhrdelníku. Proč obchvat Otrokovic, který by situaci částečně vyřešil, už dávno nestojí? To je opět otázka na politiky a nejrůznější občanské aktivisty.
Nemrzí vás potom, když lidé nadávají na špatně nastavené semafory?
Ne. Platí heslo, že každá aktivita musí být po zásluze potrestána. (úsměv) Ale my máme ve Zlíně dobré vztahy. Je pravda, že sice nadáváme na politiky a úředníky, ale na druhou stranu jim musíme přiznat, že mají svázané ruce stohy nesmyslných předpisů. Současný stavební zákon funguje tak, že než se dostanete od projektu k realizaci, zamýšlené řešení křižovatky už je mnohdy beznadějně staré. Doprava je dynamické odvětví. Při sběru dat to vidíme – když někde vznikne obchodní centrum, cyklostezka nebo se jen opravuje ulice, to vše dopravu zásadním způsobem ovlivní. Nehledě na velký nárůst počtu aut.
Například zlínská radnice hlásala, že chce naučit občany, aby auta nechali doma a jezdili jen MHD. Není toto cesta?
Řeknu příklad z Londýna. Postaví tam nové věžáky, v okolí zruší polovinu jízdních pruhů a udělají tam cyklostezky. Jenže občané, když se chtějí někam dostat, mají jen jedinou volbu. Hromadnou dopravu. Je to ale skutečně to, co chceme?
Dopravní systém jste vymýšleli i pro velká města, například pro turecký Izmir, který má 4,5 milionu obyvatel. Jak dlouho trvá dát všechno dohromady, aby to fungovalo?
Celá akce trvala tři roky, přitom fyzická životnost takového systému bude asi dvacet let. Pochopte, že Izmir je jako polovina Česka žijící kolem jedné zátoky. Rozměr toho systému je ohromný, zhruba pět tisíc připojených bodů. Navíc příliš radosti jsme z té akce neměli. Zažili jsme tam bombové útoky, revoluci i pád turecké liry. Potěšující je ale viditelný výsledek. Cesta z letiště do centra dřív trvala 44 minut, s námi je ten čas poloviční.
Před nedávnem jste uspěli v tendru na řízení provozu v dánském Aarhusu. Jak je to pro firmu důležité?
Aarhus je významný tím, že je to velmi pokrokové město, které nám může otevřít cestu na skandinávský trh. Dává totiž velký signál i dalším městům v této lokalitě. Z politicko-ekonomického hlediska je to pro nás obrovský úspěch.
