Po 2. kole Evropské ligy od nich zazněla i následující otázka: „Pane Rado, jaká kouzelná slova používáte, abyste své hráče povzbudil?“
Jablonecký kouč Petr Rada se pousmál a povídal: „Hráči už jsou na mě zvyklí a dobře vědí, jaká mezi námi probíhá komunikace.“
„A jak jste mohl zápas tak výrazně ovlivnit svým koučováním? Spousta trenérů se přece vymlouvá na to, že je při utkání hráči vůbec neslyší nebo nevnímají. Na vás bylo vidět, že celou hru opravdu ovlivňujete.“
Trenérský mazák Rada si po další otázce vzal slovo: „Ze začátku utkání byli někteří naši hráči tak nervózní, až z toho vznikly zbytečné hrubé chyby (a dva góly). Ale určitě to není tak, že bych pak hráče nějak srážel. Naopak. Nabádal jsem je, ať si jen dávají větší pozor. O přestávce jsem říkal, ať neskládají hlavu. Chyby se staly a nejdou vzít zpátky. Bál jsem se jen, aby nezůstali pod nějakou dekou. To se nestalo, takže druhý poločas jsme odehráli dobře vepředu i vzadu. Taky soupeř pod tlakem chyboval a z toho jednoho presování jsme získali míč a po dobré kombinaci vyrovnali. Na hráče jsem hrdý.“
Pokud jste velký čtvrteční pohárový comeback neviděli, pak vězte, že nezkrotný šedesátník Rada neustále pochodoval od střídaček k reklamním panelům. Zuřivě gestikuloval, křičel, radil.
Aby ho hráči v bouřlivé atmosféře vnímali, tak si jejich pozornost vynucoval hlasitým a pronikavým hvízdáním, na které jsou zvyklí. Šťastný konec se dostavil: stoper Hovorka do přestávky snížil a záložník Trávník, který hraje v životní formě, deset minut před koncem vyrovnal.
To znamená, že Jablonec získal svůj historicky první bod ve skupině Evropské ligy. Zaslouženě.
Díky, pane Rado!
