„Mám k tomu přirozený respekt, protože jsem tu vyrůstal, odpovědnost je vysoká. Na hřišti je to mnohem jednodušší,“ chápe 39letý novic mezi funkcionáři, nástupce odvolaného Jakuba Dovalila.
Od zimy jste byl v teplické mládeži, co říkáte tomuhle posunu?
Vedení mi moc času na rozmyšlenou nedalo, ale je to šance. V téhle funkci jsem se viděl, když jsem s fotbalem končil. Chtěl jsem jít postupnými kroky, jde to rychleji. Nebojím se. Vrhnu se do toho jako dřív hráč, poctivě a s vervou. Věřím, že kolem sebe nabalím ostatní. Jako se to stalo v mládeži. Lidi mi začali věřit, vztahy se urovnaly, najednou jsme byli daleko lepší parta. Tím se nevychloubám, není to jen má záležitost, ale všech. Mládež jsme propojili s A-týmem, teď se budu snažit na to navázat.
Co jste dokázali v mládeži?
Jsme na vrcholu pyramidy, proto jsme rádi, že jsme se s ostatními kluby v regionu dohodli na spolupráci a vycházíme si vstříc.
Co vás čeká u áčka?
Nic snadného, nejsme v úplně exkluzivní situaci. Ale my jsme regionální klub, mělo by to fungovat na rodinné bázi. S trenérem hráčům vyjdeme ve všem vstříc, ale to samé budeme požadovat od nich. Pevně věřím, že výsledky se zlepší a hra bude daleko pevnější.
Jak budete v kontaktu s týmem, za který jste nedávno ještě hrál?
Budu hodně komunikovat jak s vedením FK Teplice, tak s trenérem a hlavně s kabinou. Ke klukům mám pořád nejblíž, dokážu je pochválit, vynadat jim. A myslím si, že ode mě to budou brát. Stoprocentně nebudu zasahovat trenérovi do jeho kompetencí, ale když budu chtít svůj postoj říct, tak ho prostě řeknu.
A co spolupráce s novým trenérem Stanislavem Hejkalem?
Se Standou se známe už dlouho. Byl to rok 1999, když jsme spolu hráli na Xaverově. Já jako mladíček, Standa pomalu končil a začínal trenérskou dráhu. Máme stejný pohled na fotbal. Což je důležité a zásadní pro mě, aby to mezi trenérem a sportovním ředitelem bylo.
Jaký je hlavní problém áčka?
Momentálně výsledky. Výkyvy jsou obrovské. Je to všechno o hlavě. Když jsou výsledky, ve většině případů je pak hra taky dobrá.
SBOHEM KAPITÁNE. Štěpán Vachoušek se na teplickém stadionu loučí s kariérou.
Kam Teplice podle vás patří?
Jsem realista. Kádr je stabilizovaný a na střed tabulky ho máme. Určitě bych teď nekoukal na pohárové příčky. Mužstvo je na 13. místě tabulky, to je nejnižší hranice. Věřím, že níž už klesnout nemůžeme, jen stoupat. Los je ale vražedný. Poprosil bych fanoušky o trpělivost, nedá se změnit tisíc věcí ze dne na den. Pevně věřím, že nastolíme novou éru, že se na Teplice bude dát koukat a budou sem lidi chtít zase chodit.
Budete vyjednávat přestupy, ale rozpočet je štíhlý. Štve vás to?
Jsme omezení, byl jsem s tím obeznámen. Ale to je život. Jsme regionální klub, ne Sparta, Slavia nebo Plzeň, které si můžou dovolit koupit hráče za 70 milionů korun. Budeme si muset poradit s penězi, které máme. Přestupy jsem zažil jen jako hráč, teď je poznám z druhé strany. Jsem plný očekávání i odhodlání.
Co na to vaše rodina?
Rodina je pro mě číslo 1. Musím poděkovat manželce, že mi vyšla vstříc a podpořila mě. Ví, že mě to bude stát spoustu času a úsilí. Ale taky ví, že všechno dělám na sto procent a neuhnu. To je moje motto.
