Olympijská medailistka Karolína Erbanová ukončila v 25 letech rychlobruslařskou kariéru s odůvodněním, že ji deptá chování reprezentačního kouče Petra Nováka.
Stejně tak se před čtyřmi měsíci rozpadla dvojice Anna Dušková - Martin Bidař, juniorští mistři světa a čeští krasobruslařští talenti desetiletí.
Zákulisí ledového rozvodu Duškové a Bidaře |
On chtěl trénovat více v Kanadě, ona v Česku, do záležitosti vstoupili i rodiče, také v jejich případě nastal krach.
Obě kauzy mají společnou příčinu: nefungující mezilidské vztahy. A obě se odehrály v relativně malých sportech.
Kdo tedy měl přivést strany sporu „k rozumu“ a najít kompromis, jenž by zabránil radikálnímu řešení?
Nabízí se odpověď: dotyčný sportovní svaz přece.
Jenže ve vedení těchto menších svazů sedí zainteresované strany sporu, ať už trenéři, či u rychlobruslařů přímo Petr Novák. Dochází tudíž k jistému konfliktu zájmů. Zákonitě potom jedna ze stran konfliktu té druhé, svazové, nevěří.
Bylo by tedy záhodno, aby na scénu vstoupila „nadstranická“ vyšší instance. Buď Český olympijský výbor, zastřešující vrcholový sport v zemi, či přímo ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, které reprezentaci z velké části prostřednictvím státních dotací platí.
Pokud je na úrovni svazu krize neřešitelná, a naopak v případě Erbanové a Nováka na veřejnosti místy až nechutně propíraná, měly by se právě tyto vyšší instance při jednání s nimi pokusit nalézt přijatelné řešení.
Zatím se tak neděje, byť předseda ČOV Jiří Kejval pro Radiožurnál minulý týden sdělil, že olympijský výbor je připraven sehrát roli zprostředkovatele, pokud o to však oba zainteresovaní projeví zájem.
Ano, Český olympijský výbor, uznávající nezávislost svazů, nedisponuje pákou, aby znesvářené strany donutil jednat. Přinejmenším by však bylo vhodné zatelefonovat jim a nabídnout pozici mediátora či jakéhosi „ombudsmana“ v jejich sporu.
Ještě silnějším kalibrem by pak bylo, kdyby tak učinila zodpovědná osoba z ministerstva, jakýsi muž číslo 1 českého sportu. Taková osoba by mohla vyhlásit: „Vy chcete a čerpáte od nás peníze na přípravu, my naopak chceme reprezentaci, která bude pro mládež vzorem - a ne spory předních sportovců, které vše jen pošpiní. Proto do vašeho sporu vstupujeme.“
Bohužel, momentálně chybí na vládní úrovni respektovaná a silná autorita, která toto může říci. Český sport je v posledních letech zcela nekonsolidovaný, loňská dotační aféra mu zasadila hluboké rány, nová vláda dlouho neměla důvěru, a i když ji už má, systematizace českého sportovního prostředí není ani zdaleka dokončena. Chystaná Národní sportovní agentura zatím nevznikla, probíhá dohadování o podobě zákona, který ji posvětí.
Můžeme se proto dohadovat, kdo by se měl v první řadě pokusit vyřešit spor přední olympioničky a národního kouče, pokud to svaz nezvládne? Jiří Kejval? Ministr Robert Plaga? Či náměstek pro sport Karel Kovář? Nebo Milan Hnilička, jenž má stanout v čele Národní sportovní agentury?
Někdo rozhodně. A rychle. Jestliže má ještě existovat alespoň malá šance něco zachránit, tak čím dříve, tím lépe.
Jistě, jedna ze stran sporu i pak může prohlásit: „Nebudu s tím druhým jednat ani za pomoci zprostředkovatele.“ Nebo jednání skončí dalším krachem.
Alespoň bychom však mohli říci: Došlo k pokusu o nápravu škod.
Karolína Erbanová má být vzpomínána jako olympijská medailistka. Ne jako žena, jejíž kariéru ukončily hádky s koučem.
