Celkem má stezka šest zastávek s komiksovými informačními panely, patří mezi ně například dům maloúpské disidentky Drahomíry Fajtlové. Otevření stezky bylo součástí sobotního happeningu nazvaného Svoboda na hranici v centru Malé Úpy, na kterém zahrál Karel Kryl Revival a besedoval evangelický farář Tomáš Molnár.
Paradoxně ve stejnou dobu se jen 200 metrů odtud u obecního úřadu konal tradiční proletářský sraz desítek českých a německých komunistů organizovaný okresním výborem KSČM a Klubem českého pohraničí v Trutnově.
„Stezku jsme záměrně otevřeli v tento den, protože jsme chtěli komorním způsobem vytvořit protiváhu k setkání komunistů, kteří hlásají a propagují ideologii, o které si myslíme, že není správná,“ řekl starosta Malé Úpy Karel Engliš (bez politické příslušnosti).
Trasa s informačními panely je podle něj připomínkou tajných schůzek českých a polských disidentů v Krkonoších v roce 1978.
„Významnou roli v těchto setkáváních hrála čestná občanka Malé Úpy Drahomíra Fajtlová. Stezka není připomenutím pouze těchto setkávání, ale také toho, že za svobodu se musí bojovat kdykoliv, jakkoliv a kdekoliv,“ vysvětlil starosta.
Stezka začíná u bývalé celnice, pokračuje k Rennerovým boudám, kostelu sv. Petra a Pavla, čtvrtou zastávkou je chalupa chartistky Drahomíry Fajtlové, kde měli v 70. a 80. letech zázemí její kolegové z disentu včetně pozdějšího prezidenta Václava Havla. V roce 1979 přímo u chalupy tajná policie zatkla spoluzakladatele Charty 77 Petra Uhla. Drahomíra Fajtlová dům koupila v roce 1947, po roce 1968 se zapojila do opozičních aktivit a šířila také samizdatové tisky.
Disidentská stezka dál pokračuje na horskou boudu Jelenka, poslední zastávkou je Soví sedlo. Jednotlivé panely mají podobu komiksů, jsou na nich zachycené výjevy z konspirativních schůzek.
„Záměrně jsme tam nedávali příliš mnoho informací. Cílem je, aby stezka zaujala a je potom na každém, jestli si dohledá další informace,“ uvedla Klára Stejskalová z výtvarné dílny Bosorka, která na vizuální podobě stezky spolupracovala.
Kořalka s lidskou tváří
Jeden z komiksových výjevů zachycuje například skutečnou událost, kdy Václav Havel přinesl na disidentskou schůzku lahev staré myslivecké a řekl: „Socialismus s lidskou tváří se v Československu vytvořit nepodařilo, ale kořalka s lidskou tváří v této zemi existuje.“
První schůzka na česko-polské hranici se měla uskutečnit na začátku července 1978. Poláci, kteří si mysleli, že Češi na setkání nepřijdou, však nakonec nedorazili. Václav Havel, Anna Šabatová či Jiří Dientsbier čekali na polské kolegy marně.
O pár dnů později to už vyšlo, u bývalé Obří boudy pod úpatím Sněžky si dali sraz Adam Michnik, Jacek Kuroń, Jan Lityński, Antoni Macierewicz a za českou stranu Václav Havel, Marta Kubišová, Tomáš Petřivý a Jiří Bednář.
„Vydali společné prohlášení a naplánovali další schůzky. Zahraniční média o této schůzce psala jako o důležitém mezníku,“ připomněla ředitelka Paměti Krkonoš Eva Hrubá.
Další schůzka na stejném místě se uskutečnila téhož roku v září. Následující setkání se mělo konat v říjnu, policie však většinu účastníků pozatýkala.
„Situace se potom zkomplikovala, řada disidentů skončila ve vězení. Dva roky nato byl navíc v Polsku vyhlášený výjimečný stav,“ poznamenala šéfka neziskové organizace, u jejíhož zrodu v roce 2014 stál kromě dalších krajinný ekolog Pavel Klimeš z Horního Maršova a janskolázeňský fotograf Bohdan Holomíček.
Stezka Ferdinanda Vaňka: Kde chodil či přikuloval |
Na jedné ze schůzek českých a polských disidentů vznikl nápad na vydání společného sborníku o svobodě a moci. „Václava Havla to inspirovalo k sepsání jedné z jeho nejslavnějších politických esejí Moc bezmocných,“ dodala Eva Hrubá.
Ve Slezském sedle u Špindlerovy boudy a Schroniska Odrodzenie - nedaleko od míst, kde se schůzky konaly - se v březnu 1990 poprvé oficiálně sešli čelní představitelé české a polské opozice a pozdější prezidenti obou zemí: Václav Havel a Lech Wałęsa.
Malá Úpa se také stala hlavním bodem na virtuální krkonošské stezce, jejíž příběhy o setkávání českých a polských disidentů přibližuje od loňského roku mobilní aplikace organizace Post Bellum. Celá trasa měří zhruba dvacet kilometrů.
