„Tentokrát chci odehrát v NHL celou sezonu,“ říká sebevědomě ještě pořád osmnáctiletý forvard, který si na dva týdny odskočil domů do Pravčic.
Takže když srovnáte pocity před odletem loni a letos – je to velký rozdíl?
Samozřejmě. Loni jsem byl zraněný a vůbec jsem nečekal, že bych mohl v Rangers zůstat. Postarali se ale o mě skvěle a za dva týdny jsem se uzdravil. Nakonec jsem odehrál první přípravný zápas a hned jsem dal gól. Tím to všechno začalo.
Jste sotva plnoletý a slavní Rangers na vás chtějí spolu se Švédem Liasem Anderssonem stavět. Co to s vámi dělá?
Pro mě i pro ostatní kluky je to motivace. Vidíme, že máme dvířka otevřená. Další motivací je, že jsem už loni v NHL odehrál devět zápasů. Už vím, jak to chodí. Chci ukázat, že na nejlepší ligu světa mám. Klub podepsal další hráče, někteří přijdou na kemp. Ale je to jen na mně.
Renomovaný zámořský novinář Dan Rosen vás vidí v centru druhé řady mezi Namestnikovem a Zuccarellem. Zaznamenal jste to?
Četl jsem to. Bavili jsme se o tom s kluky. Ale to jsou jenom takové předpoklady. Na turnaji nováčků budeme já i Lias pod velkým tlakem. Musíme dominovat. Ukázat, že jsme připravení na NHL. Spousta lidí sleduje tenhle turnaj. Je to začátek sezony. S Liasem jsme konkurenti, ale pořád kamarádi.
Může vám pomoct změna trenéra? David Quinn prý sází více na mladé než odvolaný Alain Vigneault.
Vyměnili se všichni trenéři. Hlavní přišel z Boston University, jeho asistent z Boston College a ještě máme jednoho nového. Ti pracovali u americké dvacítky. Někteří kluci je znají, hráli pod nimi. Ale myslím, že o trenérech to není. I předchozí kouč mi věřil. Hrál jsem ve druhé lajně a měl spoustu šancí se ukázat.
Počítají v Rangers, že výsledky nemusí být zpočátku přestavby mužstva dobré?
Někdy je nejlepší udělat radikální řez. Podívejte se na Toronto. Také omladili tým a jak hrají. Hned se dostali do play off. Nebo New Jersey Devils. Přišli Nico Hischier a Jesper Bratt a najednou byli v play off. Mladí tým oživili. To se může třeba povést i nám.
Jak blízko má do týmu krajan Libor Hájek, jehož Rangers získali z Tampy výměnou za McDonagha?
Těžko říct. Máme spoustu obránců. Šanci má každý. Kemp se jede od nuly. Jenom ti nejlepší jako Kevin Shattenkirk to mají jasné.
Jak jste trénoval v létě?
Sezona mi skončila pozdě, po mistrovství světa na konci května. Dal jsem si chvilku pauzu, s rodinou jsme byli na dovolené v Řecku. Ale pak jsem musel na konci června letět zpátky do New Yorku na development camp. Měsíc jsem zůstal v Americe, kde jsem trénoval spolu s dalšími pěti mladými kluky Rangers. Byli tam i další hráči – Clayton Keller nebo Jonathan Quick. Teď jsem dva týdny na Moravě a trénuji tady v Kroměříži s bráchou Liborem a Jardou Balaštíkem (Chytilův agent).
Co pilujete?
Na ledě se zaměřujeme hlavně na střelbu. Musím ji zlepšit. V NHL jsou nejlepší gólmani. Všichni jsou hrozně vysocí a zaberou spoustu místa v bráně, takže se na to snažím připravit. Všechno musí být rychlé, protože v NHL je málo prostoru a není čas na zpracování a nějaké míchání. Nejdůležitější je poslat rychlou střelu z jedné a přesně ji umístit. Mám výborného učitele, Jarda Balaštík je jeden z nejlepších střelců v historii extraligy.
Zmínil jste světový šampionát v Dánsku. Nemrzí vás, že jste nebyl více vytížený?
Byl jsem hlavně rád, že jsem se na mistrovství dostal. Navíc v osmnácti letech. Byli jsme tam dva tak mladí s Martinem Nečasem. I když jsem měl v týmu jinou roli než on, tak jsem se snažil hrát svoji hru a pomoct týmu. Byla to skvělá zkušenost, a když třeba pojedu příště, budu vědět, co můžu čekat.
Hokejově jste se cítil lépe v NHL, nebo na mistrovství?
I když jsem tady hrával na širokém kluzišti, tak mi více sedí užší. Je to rychlejší hokej, zvykl jsem si bez potíží. Místo extraligy jsem zvolil AHL a vůbec nelituji. Inspirovali mě kluci jako Jakub Vrána nebo David Pastrňák, kteří zůstali po draftu v AHL a probojovali se do NHL ještě tu stejnou sezonu.
Co na vás nejvíce zapůsobilo v první sezoně v NHL?
Je to nejlepší soutěž na světě. Nevím, co bych ještě řekl. (úsměv)
Zkuste to.
Skvělí fanoušci. Nebo to, že každý v NHL má velkou touhu vyhrát Stanley Cup. Sice jsme neměli v závěru sezony šanci dostat se do play off, ale všichni chtěli pořád vyhrávat. I když jsme prohráli po prodloužení s nejlepším Washingtonem, tak všichni v kabině byli naštvaní.
Puk, kterým jste dal svůj první gól v NHL, jste si už vystavil?
Ještě je v Americe. Chystám ho jako dárek pro taťku. Až přiletí do New Yorku, tak mu ho předám. Hrát naživo NHL mě ještě s mamkou neviděli. Budu rád, když to vyjde a přijedou hned na první zápas sezony.
Jak vám sedí život v USA?
Zvykl jsem si celkem rychle. Na farmě v AHL v Hartfordu jsem bydlel s kanadským spoluhráčem. Hodně jsem se naučil jazyk tím, že jsme chodili na večeře a byl jsem tam jediný Čech, než přišel v listopadu Marek Mazanec. Nastěhoval se sice do stejného domu, ale zůstal jsem s kanadským spoluhráčem a to moji angličtinu zdokonalilo.
V Americe se nedá moc fungovat bez auta. Pořídil jste si vlastní?
Ještě nemám řidičák. Odešel jsem z Česka před osmnáctými narozeninami. Přemýšlím, že si ho udělám, i když v New Yorku je to s autem všechno složité. Velký problém je hlavně s parkováním. Třeba tři kluci z týmu to řeší tak, že si dělí byt a jezdí do haly jedním autem. Já si většinou objednám taxíka.
Stavil jste se do Zlína za bývalými spoluhráči?
Rád bych zašel, ale není moc času. A pokud mi zbude, tak se snažím být co nejvíce s rodinou, když se zase celý rok neuvidíme. Chci si to s nimi užít a hlavně se pořádně připravovat na sezonu.
