Tam se chtějí probít i jeho nástupci. Olomouc zítra přivítá ve 3. předkole kazašský Kajrat. Kdyby postoupila, narazí zřejmě na FC Sevilla.
Těšíte se?
Je to perfektní. Poháry jsou prostě něco navíc pro hráče, fanoušky, pro Olomouc. Výborné by bylo, kdyby se ještě podařilo dostat do skupinové fáze. To by si klub, hráči i město zasloužili. Minulou sezonu předváděli fakt dobrý fotbal.
Na který zápas v Evropě vzpomínáte nejraději? Lob Udine?
To je pravda, dával jsem gól doma i venku. Ale těch zápasů bylo hodně – Celta Vigo, Olympique Marseille, Mallorca. Už si to ani přesně nepamatuji. Ale byly to krásné zápasy. Tady jsou hráči, kteří sbírají zkušenosti, někteří nakoukli do reprezentace, a poháry jsou pro ně dobré.
Sigmák podle vašeho gusta?
Hrával jsem středního záložníka, takže se orientuji spíš na ně. Hráči jsou rychlí, mohli by být trošku víc důrazní. V tom je možná jejich slabina. Jednoho ale těžko jmenovat.
Urostlou postavou, originálními góly a číslem šest vás připomíná ve středu pole Jakub Plšek.
Taky jsem nebyl sprinter jako Plša. Také jako on jsem měl myšlenku a dokázal si s míčem poradit. Líbí se mi určitě, a taky Lukáš Kalvach, který je pro Sigmu ve středu pole důležitý – hodně důležitý.
Bydlíte pár kroků od stadionu, od nové sezony trénujete juniorku Sigmy. Jste rád zase doma?
Čtyři roky jsem byl v Karviné a je to v pohodě. Zvykám si na to být znovu doma.
Jak štaci v Karviné hodnotíte?
Vyzkoušel jsem si první i druhou ligu. Přišli jsme do druhé ligy ještě s Jožkou Weberem, postoupili jsme. I když jsem jako hlavní trenér skončil, myslím, že jsme udělali kus práce. Karviná se po x letech adaptovala v lize. Vyměnili celý realizační tým a teď uvidíme, jak se jim bude dařit. Přeji jim, aby se dařilo.
Byť konec pro vás musel být trpký. Skončit kolo před koncem sezony a klíčovým zápasem o záchranu. Nezůstalo to ve vás?
Hodnotím to tak, že to byla práce na čtyři roky bez posledních dvou dní. Majitel se prostě tak rozhodl a mně nezbývalo než to respektovat. Já jsem se s tím úplně neztotožňoval, ale nic s tím nenadělám.
Jaké pocity se ve vás vlastně odehrávaly, když se Karviná v Jihlavě zachránila bez vás?
Nerad bych se k tomu vracel. Hodil jsem to za hlavu, už to tak proběhlo. My jsme nehráli zle, ale trefovali jsme tyče, nezvládali jsme zápasy výsledkově. Odehráli jsme smolný zápas čtrnáct dní předtím v Jablonci, kde jsme 1:2 prohráli, i když jsme měli dokonce na vítězství. To bych se nedivil, kdyby mě odvolali, ale že to bylo po zápase, kdy jsme remizovali s Baníkem 0:0, Baník hrál vlastně v domácím prostředí... Moc jsem tomu nerozuměl.
Přitom jako hlavní trenér jste začal jaro dobře. Jenže místo výher jste měl sérii remíz.
Ano, my jsme neprohrávali, ale remizovali jsme. Zápasy, které jsme doma potřebovali vyhrát, s Teplicemi nebo Duklou Praha, jsme trefili tyčku, ještě z vnitřní části, a zápas výsledkově nezvládli. Nechci říkat, že to bylo o štěstí, ale byli zranění hráči, na Duklu nám onemocněl v den zápasu klíčový hráč. To se tak zkrátka seběhlo. Dal jsem do toho všechno, abychom to zvládli. Ale mít sedm remíz... V Jablonci jsme dostali gól před koncem, možná by bylo lepší někde zápas výsledkově nezvládnout, abychom zbystřili, a potom body získávat.
Nemá Karviná adaptaci v lize o to těžší, že na Ostravsku je jasným fenoménem Baník?
Baník je v regionu jednička, to je samozřejmé. Nevím, jak to bude do budoucna. Kdyby fungovalo OKD, tak by to bylo s Karvinou v pohodě. Fotbalistů je tam dost, všichni nemůžou hrát za Baník, ale pravda je, že do Karviné se hráči hůř shání. Je to u hranic, není to až tak lukrativní. Měli jsme problémy sehnat hráče z Čech – ze Sparty, z Jablonce. I když dnes už není takový problém sednout do vlaku. Ale je pravda, že když si hráč z Čech může vybrat, jestli má jít na hostování do Bohemky, nebo do Karviné, tak radši půjde do Bohemky. V Karviné je i klubová akademie, krásný stadion, to by hráče možná mělo trošku lákat. A hlavně tam musí být první liga.
Když se povedlo přivést útočníka Wágnera, bylo to pro Karvinou terno, že?
Ano. Nechci říkat, že je to o penězích. Karviná má co nabídnout – pěkné zázemí, do Ostravy je to kousek. Někteří hráči bydlí třeba v Ostravě a dojíždějí.
Je přechod k mládežnickému fotbalu velká změna?
Je to jiné – méně zodpovědnosti. Víc je to o tom, aby hráči udělali pokrok. Mělo by to být navázané na systémovou práci s áčkem, jsme ve spolupráci s prvním mužstvem.
Vyžaduje trenér A-týmu Václav Jílek, aby se juniorka prezentovala stejným stylem hry?
Samozřejmě, měl by to být běhavý, nátlakový fotbal, jako hraje áčko.
Starší dorost Sigmy vyhrál titul. Dozrává další silná generace?
Jsou šikovní. Rozdíl ale oproti první nebo druhé lize, dospělému fotbalu, je pořád dost velký.
Kromě fotbalu se zajímáte o tenis, vaše dcera Karolína je profesionální hráčkou. Nedávno se na olomouckém ITS Cupu dostala do finále. Jak to prožíváte?
Dělá mi radost. Měla teď trošku výsledky, ale ona má problémy několik roků se zdravím. Vždycky něco přijde. Dosáhne nějakého finále a pak ji zradí zdraví. Když bude zdravá, může se v žebříčku posouvat. Je to úplně jiné než fotbal. Jste na to sám. Hodně práce to stojí hlavně manželku, která se s ní chystá na turnaje, teď na US Open. Nyní se zranila v Praze, měla něco s kotníkem, ale to je jen drobnost, věřím, že bude připravená. Fotbalisti to mají oproti tenisu jednodušší.
Vám práce nedovolí objíždět s dcerou turnaje, že?
To ne. Objížděla to spíš manželka, obětovala tomu víc než já i v práci. Teď už dcera lítá s trenérem, takže je to pro manželku úleva.
Rozumíte tenisu, nebo do toho dceři raději nemluvíte?
Tenis hrát umím, hraju ho rád a často, ale radit bych si nedovolil.
Hráváte na dovolené proti sobě?
To už jsme dlouho nehráli. Spíš hraji proti synovi.
Filipovi, který je fotbalový brankář. A dcera má povahu po vás? Taky nesnáší porážky?
V tomhle jo, porážky nesnáší, je zarputilá. Když bude zdravá, věřím, že to může někam dotáhnout.
