„Jak jsem naskočil do prvního extraligového zápasu, tak teď nastoupím do prvního mistrovského utkání jako trenér. Takhle jsem si to vždycky přál, chtěl jsem si seniorský hokej vyzkoušet,“ svěřil se světový šampion, který zářil v Litvínově či ve Finsku a v zámořské NHL drží rekord, když za San Jose skóroval ze svých prvních čtyř střel.
V neděli jste začali přípravu, o kolik jiné to je než s mládeží?
Pro mě osobně to je obrovská zkušenost. Předem jsem volal některým trenérům, třeba Pavlu Grossovi, který pracuje v Německu. Konzultoval jsem to s ním a on říkal, že to je úplně něco jiného než práce s mládeží. Těším se, bude to velká neznámá. Na druhou stranu můj trenérský kolega Vláďa Machulda už má nějaké zkušenosti s dospělými taky.
Jste hlavní kouč, bude tedy konečné rozhodnutí výlučně na vás?
Teď jsme s Maškem (přezdívka Machuldy) vedli mladší dorost. Vždycky má být hlavní trenér, ale my jsme oba trenéři. Naučili jsme se to ve Finsku, že trenéři spolu strašně moc komunikují, ale nejen oni, i trenér gólmanů, videokouč, kondiční trenér. Chceme vytvořit tým, který bude fungovat. Názorově jsme hodně stejní. Takže budeme spolu mluvit, dojdeme ke správném závěru a pak samozřejmě někdo udělá finální rozhodnutí; taková je praxe ve Finsku a bude i u nás.
Máte trenérský sen?
Jsem ústecký patriot, to je pro mě hlavní. Když jsem začínal trénovat, říkal jsem si, že bych jednou mohl třeba pracovat v zahraničí. Ale do budoucna nekoukám, práce je v Ústí moc. Dělám nejen áčko, ale zůstávám i u mládeže, na které jsme začali pracovat před osmi lety. A bude těžké to skloubit.
Noví trenéři SlovanuJan Čaloun 45 let, olympijský vítěz, mistr světa, finský mistr s IFK Helsinky, ve Finsku několikanásobně nejproduktivnější hráč ligy, NHL hrál za San Jose a Columbus, působil v Ústí, Litvínově či Pardubicích Vladimír Machulda 47 let, má dva finské tituly s Jokeritem (nejproduktivnější hráč play off) a Kärpätem, dánský s Herningem, norský s Valerengou. Hrál i ve Švédsku a Rusku, doma za Litvínov, Třinec či Slavii |
Co na to manželka?
S Markétou jsme sehraní. Výhoda je, že A-tým v sezoně trénuje dopoledne, odpoledne se můžu postarat o děti, půjdu s nimi na tréninky. Chci být u mládeže. Samozřejmě mi přibudou zájezdy na Moravu, což teď nebylo. Ale to je hokejový život; ten není od pondělí do pátku od osmi do pěti, ale od pondělí do neděle v různých časech. Markéta o tom ví a je s tím smířená.
Vy i Machulda jste působili ve Finsku, takže tamní hokej se budete snažit přenést do Slovanu?
Ano, jdeme finskou cestou. Hrát rychlý přímočarý hokej. Já tomu říkám do trychtýře. Do brány. Chceme, aby to lidi bavilo. Chceme pracovat i na obraně, poslední roky jsme dostávali hodně gólů, i když jsme jich taky hodně dávali. Děláme na detailech. Chceme hrát atraktivní hokej. Líbilo se mi play off v NHL a výsledky 7:4, nikdo nehrál zanďoura. Šlo o hodně, přitom to byl hokej nahoru dolů.
Kdo z tandemu Čaloun–Machulda bude přísný a kdo hodný?
My jsme úplně jiní. Já hodně impulzivní, Mašek rozvážný. I když už jsem se naučil, že ne vždy je dobré všechno řešit s horkou hlavou. Někdy je lepší nechat si to rozležet dva dny, někdy stačí dvě hodiny.
Už si ale pro jistotu šetříte na pokuty za kritiku rozhodčích?
V tomhle jsem se hodně zmírnil, v mládeži jsem totiž schytal i trest za hráčskou lavici, mužstvo jsem oslabil a dokonce jsme dostali gól. Stejně verdikt rozhodčího nezměním. Já mám na něj svůj názor, své výtky, ale to není moje starost. Rozhodně nebudeme řvát na rozhodčí, abychom tým oslabovali. Víme, že náš rozpočet není velký, budeme potřebovat každého hráče. Bude se hrát pondělí, středa, sobota. Všechny detaily budou rozhodovat, tohle je důležitý detail.
Na prvním tréninku jste řekl, že všichni jsou na stejné startovní čáře. Platí to i pro zkušené hokejisty, kteří už něco dokázali?
Ve Finsku není braný rozdíl mezi mladšími a staršími hráči. Těm zkušenějším jsme naznačili, že se budou muset zúčastnit všech tréninků, že nebudou mít v žádném případě úlevy. Budeme tým čtyř pětek, na všechny budeme chtít zátěž rozložit, podle toho se musí trénovat. Dneska už nejde, že má hráč úlevy a jde na zápas. Pak už nebude stačit. Všichni umějí bruslit. Hokej je dneska atletika na ledě.
S Machuldou jste hráli spolu i jinde než v Litvínově?
Ne, jen v Litvínově federální ligu od roku 1990. Spolu čtyři sezony, já pak odcházel do Ameriky. Užili jsme si krásné roky se slavnou generací kolem Reichela a Ručinského, jako mladí kluci jsme hráli finále proti Jihlavě (1991). Pak se naše cesty rozešly. Oba jsme ale působili ve stejné zemi a Finsko nás hodně spojuje. Shodujeme se, že nás tamní tvrdé tréninky posunuly v kariéře dál. Sbírali jsme ve Finsku mistrovské tituly i střelecké trofeje. A názorově jsme stejní. Chceme charakterově dobré hráče, kteří se podřídí systému a chtějí pracovat pro tým, pro trenéry. Pak z toho může být zajímavý výsledek.
A jaký?
Strašně důležité je play off. Pro fanoušky i pro hráče, musí mít cíl. Nechceme vyhlašovat, že budeme v play off, ale rozhodně o něj budeme bojovat. To je náš záchytný bod. I když to bude těžké, protože se opět neschválilo předkolo.
Je pro vás plus, že jste si trenéřinu prošel od nejmenších?
Rozhodně. Začal jsem u základny, s ročníkem 2005 jsem se plazil po kolenou. Prošel jsem všechny kategorie až po mladší dorost, z něj jsem přeskočil do áčka. Cítili jsme, že nastal čas klub zase někam posunout a vydat se trošičku jinou cestou. V žádném případě neříkám, že předchůdci Míra Mach s Tomášem Marešem tu práci dělali špatně. Naopak. S Mírou, když v minulé sezoně odcházel do Nových Zámků, jsme si podali ruku jako přátelé. Děkuji jim za to, co tady odvedli. Sami víme, jak těžké je pracovat bez peněz. S každým hráčem si sednout, říct si: Chceš tu hrát za takových podmínek? Respekt trenérům.
Slovan zůstává skromný, rozpočet zhruba 14 milionů korun je pro 1. ligu hraniční.
Tohle je jeden z důvodů, který mě žene dopředu. Vyrůstal jsem v chudé rodině. A trošičku si připadám stejně. Žil jsem tady na zimáku, máma dělala na šachtě, táta mi umřel. Museli jsme si všechno vybojovat sami. Připomíná mi to moje mládí. Jsme chudý klub.
I tak ale na vás bude tlak, přinejmenším od fanoušků, i když se nepadá. Jste na něj připravený?
Když budu mluvit o profikariéře, pod obrovským tlakem jsme byli vždycky. Trenérský tlak u áčka nemám vyzkoušený, asi bude ještě větší než u aktivního hráče. Budeme dělat maximum pro úspěch. Když nebudou výsledky, musí přijít následky. Zodpovědný je vždy trenér.
A nevytočí vás křiklouni z tribuny: Koho to stavíš? Střídej ho!
O A-týmu se píše a mluví, ale u mládeže jste pod tímhle tlakem v podobě rodičů. To si ani člověk nedokáže představit. Jsem na to připravený. Je naše rozhodnutí, koho postavíme. Vždy to má nějaké důvody, proč ten hráč půjde nebo nepůjde na led. Každý má nějaký názor, já ty názory už dneska nikomu neberu, respektuju i pohledy rodičů, kteří z Ústí chtějí odejít. Trenér má kolikrát sekundy na rozhodnutí, to je i v dorostu stejné. A člověk pak udělá chyby.
Jste bývalý kanonýr, i Machulda střílel hodně gólů. Jak tuhle dovednost budete pilovat u áčka?
Děláme tréninky na koncovku. Je to i dar od boha, že jsme góly dávali, ale do určité míry se to dá naučit. Klukům na tréninku opakujeme: Dělejte koncovku naplno, snažte se z každé střely dát gól. Jenže my nemůžeme odbourat tu českou náturu, že si z toho dělají prdelky, snaží se vybagovat gólmana. Když vidí prázdnou bránu, stejně gól nedá, protože je to pod úroveň. Radši ještě nahraje. Ale pak ta situace nastane v zápase a on není navyklý to do prázdné dát. My Češi jsme lehkomyslní, samá srandička. Tuhle bolest českého hokeje chceme vyléčit. I v tréninku zavést, že se budou situace dohrávat, jak jsme to dělali s dorostem. Tam jsme to zvládli, ale strašně těžko předěláte juniora nebo dospělého.
Je teď těžší dát gól než dřív?
Na všechno bývalo víc času, změnil se i styl hry. Útočné pásmo je velké, obrana se stáhla víc k bráně, minimum hráčů chodí k modré čáře. Vyspělé týmy hodně blokují, obranu mají zaměřenou na to být v dráze střely. Když bek pálí proti třem hráčům, tak to nemůže proletět a ještě prostřelit gólmana. Za nás končil zápas Litvínov–Košice 11:9, den otevřených dveří, gólmani zoufalí. Dnes všichni dobře bruslí i dobře brání. A je málo šikovných hráčů.
Co té většině schází?
Koukněte na NHL, jak jsou v malém prostoru šikovní, jak si puk dají přes hokejku, pod hokejkou, rychle ho zpracují, zakončí. Myšlenkou jsou dvě vteřiny před tím, co udělají. To jsou chytří a inteligentní hráči. Třeba Pastrňák z Bostonu je geniální. Na něj letí nahrávka a on už přesně vidí, kam to bude dávat.
Neuvěřitelně se s Čalym shodneme Nová trenérská dvojice Jan Čaloun (vlevo) a Vladimír Machulda sleduje pohyb svých svěřenců po ledě. Oba jsou bývalí brilantní střelci, ale když řešili starost o obránce, nemuseli si házet korunou. Vladimír Machulda, asistent Jana Čalouna v prvoligovém hokejovém Ústí, se přihlásil sám. „Začal jsem se o obránce zajímat. Hlavně z toho hlediska, co mě štvalo jako útočníka, co mi dělali,“ vysvětlil Machulda, jak se přeorientoval. „S Čalym jsme se byli dívat na reprezentaci juniorů a já mu říkal, ať určité věci pozoruje. A hned viděl ty detaily. On říká, že dělá útočníky, ale my se spolu bavíme i o becích. A vidíme to stejně. Co mu dělali s hokejkou, jak si ho nabruslili. Snažíme se obráncům poradit z pohledu útočníka, to je plus.“ Ale i gólové umění budou chtít ve svých svěřencích probudit. „Češi zapomněli dávat góly. Je to zakořeněné v tom, že děti nehrají odmalička bandy hokej, žádné hry. My dřív neměli novou hokejku, šli jsme ven, našli si nějaké párátko, větev, zamotali si balonek,“ líčí 47letý mistr Finska, Dánska a Norska. „Teď děti všechno mají, všechny stejně střílejí, všechno dělají stejně, chybí kreativita.“ Už při skládání mužstva se Čaloun s Machuldou zapotili. „Hráči si vymýšlejí různé věci. Když jsou dobří, peníze si zaslouží. Ale plno z nich si myslí: Jsem o rok starší, přidejte mi. Nezajímá je, jak předtím hráli. To vzniká už v mládeži; není tolik dětí, takže všichni hrají.“ Machulda se zná s Čalounem z Litvínova, znovu se potkali před třemi lety. „Mého syna jsem tehdy trénoval v Mostě. Když hrál v Ústí, Čaly mi říká, ať tady zkusí extraligu dorostu. Já pak začal ve Slovanu trénovat mládež, loni jsme spolu vedli mladší dorost a teď jsme v áčku,“ vykresluje Machulda. „Když jsme s Čalym začali hokej rozebírat víc, zjistili jsme, že máme stejné myšlenky. Je až k smíchu, kolikrát se shodneme na neuvěřitelných věcech. |
