Ve Slovanu v neděli vypukla Čalounova éra. Olympijský šampion převzal prvoligový tým s dalším bývalým kanonýrem Vladimírem Machuldou a hned vyšlápli finskou cestou, kterou budou razit.
„Aspoň na pět minut!“ prosil znovu v nadsázce zmíněný nejmenovaný hráč s modrým dresem číslo 15. Brankář Martin Volke už před tréninkem se startem v 10.30 vtipkoval: „Budeme tu do tří, finská cesta!“
Ale má to být naopak, tréninky kratší, zato intenzivní a náročné. V neděli někteří sotva popadali dech. Slovan se poprvé sešel společně, předtím se hráči chystali individuálně.
„Ani jsem nemohl ráno dospat, přitom moc rád spím,“ líčil Jan Čaloun, jeden ze spasitelů ústeckého Slovanu v době temna. „Už v sedm jsem vstal, v půl deváté jsme měli s Mášou sraz,“ zmínil trenérského parťáka Machuldu. „Jsem hodně sportovní typ, chodím běhat, hraju hokejbal, golf. Každá chvíle, kdy si můžu zajezdit po ledě, je pro mě dobrá.“ A byl to pořádný kalup.
Čaloun neustále křičel, hecoval i chválil, jeho hlas rezonoval ústeckým zimákem, kde vyrůstal.
Když si pak mužstvo včetně prvoligového rekordmana Roubíka sezval před taktickou tabuli, nabádal: „Viděl jsem jedno tělo! Jedno! Hrajte do těla! Favority, co sem budou jezdit, budeme chtít řezat! Ať jste odolní. Chceme hrát jiný hokej, než tady hrály třeba Budějovice. Přímočarý, rychlý, agresivní, napadací.“
Tedy finský model. V zemi tisíce jezer úspěšně působili Čaloun i Machulda, na téhle filozofii se shodli, teď ji přenášejí do ústecké praxe.
„První myšlenka, když jedete do útočné třetiny, je dát gól. Ne se dostat do rohu nebo k mantinelu,“ obrátil se Čaloun znovu k hráčům. „Musíte hrát do trychtýře,“ ukazoval nový trenér na nákresu hřiště prostor před brankou. „Všechno rvěte do brány!“ ponoukal je.
I Machulda, jenž se věnuje bekům, si řekl své: „Hokejku jste drželi ve vzduchu. Ne! Mějte ji pořád na ledě, to je pro útočníka nejhorší.“
Možná jde o zdánlivě banální rady, ale jak říkal Čaloun svěřencům na konci tréninku ve středovém kruhu: „Hokej je o detailech, pořád vám je budeme zdůrazňovat.“
A hráči nebrblali. „Když je kritika konstruktivní, může člověka posunout,“ nemá s tím problém útočník Daniel Vrdlovec. „Trénink jsem si užil naplno, začali jsme do toho šlapat od začátku. Samozřejmě lidi budou nadávat, že už nemůžou, ale to je asi dobře. Časem si zvykneme, dva tři tréninky a bude to dobré. Start byl opravdu ostrý.“
Čaloun, zlatý olympionik z Nagana 1998 a mistr světa z Lillehammeru 1999 v Slovanu prošel jako kouč už mládeží, teď poprvé ve své kariéře cepuje dospělé. A po tréninkové premiéře se cítil nabitý.
„Byl jsem ve svém živlu. Jak se dostanu na led, hokejem žiju a strašně mě to baví,“ svítily mu oči.
Hráče čekají galeje, ale jinou cestu ke zlepšení nevidí. „V kabině máme moto, že všechno se má dělat naplno, jinak to nemá význam. Takže do toho jdeme naplno. Budeme to vyžadovat i po hráčích, proto jsme hned na prvním tréninku řešili detaily,“ řekl. „Někteří na to nejsou zvyklí, ale máme jen málo přes měsíc, abychom se připravili na první mistrovské utkání.“
V kádru Slovanu je 23 jmen, ještě se připojí Australan Kale Costa, který v Ústí hokejově vyrůstá už od třinácti let a žije u Čalounů. Smlouvy mají zkušení Roubík, Volke, Vágner, Gengel, Vrdlovec a pár dalších, ostatní si musí kontrakt ještě zasloužit.
„Naznačili jsme hráčům, že ještě změny budou. Nutíme je, ať každý maká o svoje místo, protože něco je předjednané z extraligy,“ oznámil Čaloun. Po téhle zprávě je cvrkot na tréninku pochopitelný. I to, že nejmenovaný hokejista jen žertoval, když prosil u novinářů o oddech.
