Když před týdnem novináři zmínili jméno Hrvoje Čustič, gólman se nejprve nadechl, řekl jednu větu a z očí mu vytryskly slzy. Hubený záložník Čustič byl spoluhráč v Zadaru.
Oběma se rýsovala zajímavá kariéra, jenže štěstí se dočkal jen Subašič. Přes Split to vzal do Monaka, se kterým nejprve v roce 2013 postoupil do francouzské ligy a pak ji o čtyři roky později vyhrál.
Čustič zemřel na jaře 2008. Bylo mu čtyřiadvacet. Při ligovém utkání se rval o míč tak srdnatě, že si nevšiml, jak je nebezpečně blízko zídky za lajnou. V plné rychlosti upadl, udeřil se hlavou o betonový blok a už nebylo pomoci. Krvácení do mozku, horečka, infekce. Lékaři o čtyři dny později konstatovali smrt.
Subašič se s tím dodnes nesmířil, protože Čustiče považoval za svého bratra. Pokud vychytá také semifinálové vítězství nad Anglií, jistě si zase v slzách vzpomene. Když zvládl penaltový rozstřel s Dánskem v osmifinále, vyhrnul si dres, pod nímž měl vzkaz: „Navždy!“
Disciplinární komise FIFA podobné projevy nedovoluje, tak Subašiče varovala, ať to příště nedělá, jinak zaplatí pokutu. Po čtvrtfinálovém triumfu nad Ruskem se Subašič chystal na totéž.
Znovu zvládl penaltový thriller, znovu začal rolovat svůj zelený dres s třiadvacítkou. Jenže k němu duchapřítomně přiskočila týmová manažerka Iva Olivariová a před zbytečnou pokutou ho ochránila.
Třiatřicetiletý Chorvat patří k nejlepším gólmanům šampionátu. Díky čtyřem lapeným penaltám v rozstřelech navíc vyrovnal historický rekord, o který se dělili Němec Schumacher a Argentinec Goycochea.
Chorvatsko - AnglieSledujte od 20.00 online. |
Vášnivé čtvrtfinále přitom dohrával v bolestech. Lýtko měl načaté a těsně před koncem normální hrací doby ho chytila prudká křeč.
Vypadalo to na okamžité střídání, jenže Subašič se nechal ošetřit a odchytal i prodloužení: „Než začaly penalty, vzali si mě do parády maséři a najednou jsem byl jako vyměněný. Jako když formule 1 vjede na chvíli do boxů. Prostě jsem to nechtěl vzdát.“
Už kvůli kamarádovi, jehož portrét nosí u srdce.
