Premiéru extrémní verze Drásala vyhrál rekordman závodu Jobánek

Dvakrát opanoval bikemaraton Drásal v jeho klasické podobě. Přivlastnil si první tři ročníky Obra. A v sobotu zvítězil Jan Jobánek i v jeho speciální výroční verzi, která měřila ďábelských 208 kilometrů s převýšením bezmála 6 tisíc metrů.

„Sedí mi to tady. Závod, celý kraj, lidi kolem Drásala se mi moc líbí. Úspěch na Obrovi je cenný,“ zářil v cíli Jobánek.

Sobotní je nejcennější ze všech šesti jeho triumfů v Hostýnských vrších. Délkou přes 200 kilometrů se 25. ročník kultovního bikemaratonu vymyká. V Česku se tak dlouhý jednorázový závod jel vůbec poprvé. Vítěz strávil na kole 9 hodin, 19 minut a 9 vteřin.

„Před všemi, kteří to zvládnou, musím smeknout. První i poslední si to užije,“ líčil Jobánek v cíli; až na druhého Jana Fojtíka a třetího Petra Šťastného v té době ostatní odvážlivci dřeli na extrémní trati.

„Oproti původnímu Obrovi je to velký rozdíl. Každá hodina je strašně znát. Hlavně členitost je náročná,“ zmínil Jan Fojtík profil tratě připomínající rozeklané zuby pily.

Nejtěžší kopce na trase – Kelčský Javorník, Hostýn či Troják – museli bikeři vyšlapat dvakrát.

„Víš, že těžká místa pojedeš dvakrát, a už se těšíš, až tam budeš podruhé a budeš to mít za sebou. Jsou to poctivé kopce, člověk na nich stojí,“ líčí Jan Fojtík, který loni Obra vyhrál. I když titul republikového šampiona v ultramaratonu neobhájil, druhé místo považoval za svoje vítězství. „Během závodu jsem si říkal, že budu rád, když dojedu. Necítil jsem se vůbec dobře.“

Prodloužení trasy o 31 kilometrů postavilo účastníky před novou výzvu. Pro většinu z nich včetně dvou nejrychlejších bikerů byla dvoustovka premiérou.

„V těžkých kopcích jsem se snažil jet co nejrovnoměrnější tempo. Nenechal jsem se rozhodit tím, že kluci na mě najeli třeba 100 metrů,“ popsal Jobánek vítěznou taktiku.

Od 150. kilometru jel na čele sólo závod. „Závěr byl hodně na morálku. Poslední hodina byla strašně těžká. Braly mě křeče,“ přiznal Jobánek.

Pokud mu zdraví dovolí, na Drásala přijede i příští rok. Jestli bude obhajovat na dvoustovce, však není momentálně jisté. Organizátoři ji připravili speciálně pro letošní 25. ročník Drásala a zároveň páté výročí Obra.

„Za sebe bych se vrátil k trase 177 kilometrů, která je i tak náročná,“ naznačil šéf Drásala Ondřej Fojtík, který trasu „super“ Obra vymyslel.

Anketu mezi bikery pořadatelé neplánují, ale takový Jobánek by klidně zůstal u verze 208 kilometrů: „Byla by škoda to zase zkracovat. Jedna dvěstěkilometrová trať za rok v Česku má svoje místo. Ale určitě bych ji už nenatahoval,“ vyjádřil se Jobánek.

Poslední slovo bude mít Ondřej Fojtík. „Je pecka ujet 200 kilometrů, ale na druhou stranu, kolik lidí si troufne a pak se vrátí,“ položil si klíčovou otázku.

Ze 130 jich v sobotu do cíle dorazilo 107.

Drásal má světové parametry, říká vítěz klasické trati

rozhovor s Pavlem Boudným

Mohl se stát prvním zahraničním vítězem bikemaratonu Drásal, ve finiši v zahradě holešovského zámku však Nizozemec Robbert de Nijs nestačil na Pavla Boudného, který v sobotu na klasické trati završil svůj vítězný hattrick.

„Tím, že mezi námi byl cizí jezdec, udělal závod trochu jiný. Nevěděli jsme, co od něho čekat. Ale měli jsme všichni podobnou výkonnost, takže nemohl nikdo odjet,“ povídal Boudný po závodu, který nově spadá do prestižního seriálu World Marathon Series UCI.

Díky tomu se na Drásala sjelo hodně zahraničních bikerů. Tušil jste, jaká je jejich kvalita?
Vůbec jsem to nevěděl, protože tyhle kluky nesleduji. Spíše jsem se nechal překvapit. Ale věděl jsem, že nikdo by nás neměl ohrozit. Letos jsme jeli s naším týmem jenom jeden závod série UCI. Tam byla o něco větší konkurence, ale tady jsem měl větší motivaci. Tím, že bydlím ve Slavkově u Brna, tak mě neničí cestování. Za půl hodiny jsem v Holešově, takže i psychicky mi Drásal vyhovuje.

Pořadatelé chtějí zažádat o velký šampionát, které pravidelně jezdíte. Jak by Drásal dopadl při srovnání?
Stoprocentně na to má parametry. Jak na Evropu, tak na svět. Mistrovství světa se kolikrát jezdí po polňačkách.

Při svých předchozích dvou vítězstvích jste dojel do cíle sám. Teď jste finišovali čtyři. Překvapilo vás to?
Tempo bylo celkem rozumné, nikdo to zbytečně nehrotil, každý věděl, že to bude dlouhý závod. Kilometr a půl před cílem jsem byl rozhodnutý, že před sebe už nikoho nepustím. Dojezd mezi kanály a stromy je tady hodně technický, první pozice je velkou výhodou. Ke konci mi trochu střílel řetěz, takže jsem měl trochu obavy, jestli ho nepřeškubnu. Podrželo mě ale celoodpružené kolo. Jak to skákalo, tak pěkně tlumilo a mohl jsem šlapat v sedle.

Na Drásalovi jste vyhrál půlmaraton, klasický maraton. Zkusíte jednou Obra?
Třeba na závěr kariéry si ho dám. Ale na to musí mít člověk výkonnost. Není to jenom tak, že bych si řekl, v létě pojedu Obra. Zatím je pro mě ideální královna tras na 117 kilometrů. Obr je také hodně o psychice. Kdo déle vydrží šlapat, kdo se z toho nezblázní.