Už hodinu před utkáním byla skromná hlavní tribuna téměř kompletně zaplněna, pomalu se fanoušci hrnuli i na mobilní ochozy a k zábradlí.
„Není to nefér, že za Skalnou hraje ultraprofík jako Nedvěd?“ ptala se jedna z přihlížejících dam. Jeho přítomnost paradoxně možná více však ubližovala vlastním spoluhráčům. Už při rozcvičce na nich bylo vidět, jak jsou z hlavní hvězdy dne nervózní.
Gólman Svoboda: Fantastické, splnil se mi senPředstavte si. Hrajete amatérský fotbal, jste zvyklí nastupovat proti soupeřům, kteří se podívali maximálně do divize. A najednou na vás střílí držitel Zlatého míče. Brankář Michal Svoboda z Královského Poříčí B tento šok zažil. Pohádka měla naštěstí pro něj dobrý konec. Jaké bylo zachytat si proti Pavlu Nedvědovi? Zdálo se, že jste ho do hry moc nepouštěli. Je výhra o to cennější, že v celku soupeře nastoupil hráč takového kalibru? S jakými pocity jste do utkání šel? Klepaly se vám nohy? |
„Co když něco pokazím?“ pokukovali jeden na druhého.
Dvě tisícovky diváků vítaly nastupující fotbalisty Skalné bouřlivým potleskem, tým však nebyl kompletní. Někdo chyběl.
Najednou v poklusu vlétl na hřiště. Blonďaté lokny vlály rodákovi z Chebu jako dřív a ani nebylo znát, že už mu táhne na šestačtyřicet.
„Páááável Nedvěd!“ skandovali hromově fanoušci.
Pro fotbalovou legendu ale duel příliš šťastně nezačal. Už po pár minutách jeho celek prohrával a Nedvěd měl na inkasovaném gólu svůj podíl. Soupeře evidentně nechtěl zastavit faulem, a tak ho nechal pokračovat ve své cestě k brance. Jeho spoluhráč už tak milosrdný nebyl a pronikajícího útočníka poslal k zemi. Faul a proměněný přímý kop – 0:1.
Za několik dalších okamžiků bylo ještě hůř, to když rezerva Královského Poříčí vedla už o dva zásahy.
Jestli Nedvěd ze svého fotbalového umu něco určitě neztratil, tak je to jednoznačně kopací technika. Jeho milimetrové pasy na velkou vzdálenost byly prvotřídní jako vždy. Spoluhráči však měli potíže s pochopením a zpracováním jeho nabídek. Míče jim odskakovaly od nohy, kvalita prvního dotyku byla mizivá.
„Tak jak?“ žádal si radu od fanoušků při rozehrávce rohového kopu.
Jakožto špílmachr ve středu zálohy zakládal neúnavně akce a jedna se přeci jen ujala. To když poslal pas na svého syna, ten prodloužil míč do vápna a po přesném zakončení kapitána Jiřího Holého Skalná snížila.
Závěr půle „Grande Paola“ zřejmě nepotěšil. Domácí znovu inkasovali, Nedvěd navíc po tvrdých zákrocích dvakrát zahučel hlavou mezi diváky postávající kolem hřiště.
Emoce v něm rázem začaly vřít.
Najednou to nebyl Nedvěd ze začátku utkání. Tenhle Nedvěd začal brát odpovědnost na sebe. Více si užíval míče, chodil do zakončení. Dvakrát práskl do balonu z výhodné pozice kousek před vápnem, v obou případech však trefil střed branky, kde postával připravený Michal Svoboda.
„Ale nejtěžší na tomhle celém je pro mě poskytovat rozhovory,“ smál se po utkání gólman hostů.
Pak se 91násobný reprezentant vydal napadat, obral protivníka o míč, dalšímu nasadil jesličky a odcentroval, jenže nepřesně. „Vždyť to umíš líp!“ jako by si říkal a mlátil se do hlavy.
Udeřilo však na druhé straně. Béčko Královského Poříčí vsítilo čtvrtou branku a opět vedlo o tři góly. Konečně se probrali i „skalní“ fanoušci Skalné, kteří do té doby byli poněkud malátní.
Sláva ve Skalné aneb Nedvěd v akciservis iDNES.cz |
„Jedeme, Skalná, jedeme!“
Ani osobnost jako Pavel Nedvěd není nedotknutelná. Od hlavní rozhodčí zápasu Michaely Pachtové inkasoval za faul žlutou kartu. Všechny tři mladé dívky, které velice náročné utkání řídily, zaslouží uznání za výborný výkon.
A kdyby k legendě nebyly přeci jen trochu milosrdné, mohly ji za další ostrý zákrok klidně poslat ze hřiště.
Bylo vidět, jak moc chce. Ani on ale není všemocný a nedokázal zabránit prohře svého týmu. Jakou bojovnost ukazoval v dresu Juventusu i národního týmu, takovou předvedl i doma ve Skalné.
Dal do toho srdce, i když to nestačilo.
Přesto na něj tady nezapomenou. Nikdy.
