Automobilová závodnice Dorothy Levittová ve voze 80hp Napier na závodním okruhu v Brightonu. (21. července 1905)
Náruživá jezdkyně na koni, nadšená motoristka, automobilová závodnice, účastnice závodů na lodích, novinářka a amatérská pilotka zkrátka předběhla svou dobu.
Reklama na motorismus
Dorothy Levittová se narodila v Londýně v roce 1882 jako Elizabeth Leviová. O jejím dětství se toho příliš neví, snad jen že na svět přišla s vášnivou láskou k rychlosti. Kdykoli během svého života popisovala svou závodnickou kariéru, vždy zmínila své jezdecké zkušenosti. „Je mnohem náročnější řídit auto než jet na koni, který se tryskem řítí přes překážky,“ uvedla v roce 1906 v rozhovoru pro Penny Illustrated Paper.
Pracovala jako sekretářka u britské inženýrské společnosti Napier & Sons, která vyráběla luxusní auta a letecké motory. Díky svým konexím ve firmě se seznámila se Selwynem Edgem, který v autech Napier odjezdil spoustu závodů. Edge věděl, jakou publicitu má ve Francii tamější automobilová závodnice Camille du Gastová a stejnou šanci viděl i u Dorothy Levittové: podle něj mohla pro Velkou Británii učinit totéž jako du Gastová pro Francii.
Mladá Levittová proto záhy odešla z domova a v doprovodu Edge zamířila do Paříže. U francouzského výrobce automobilů, kde začala jako uklízečka, se vypracovala na mechaničku a řidičku. Edge jí umožnil řídit spousty modelů aut a lodí a tím propagovat jejich prodej, ale Levittová měla větší ambice.
Vrátila se do Londýna a rozhodla se, že bude učit ženy řídit. A byla v tom mimořádně dobrá. Brzy se její žačkou staly královna Alexandra, její dcera a také další příslušnice šlechty. Nebylo jí ještě ani třicet a její kariéra se slibně rozjížděla.
Poprvé na startu
V dubnu roku 1903 se Levittová jako první Angličanka v historii zúčastnila automobilového závodu na 400 mil z Glasgow do Londýna a to s vynikajícím výsledkem. Ve stejném roce se jako první žena zúčastnila rychlostních závodů. Vyrazila tím dech všem přihlížejícím divákům, kteří neočekávali, že by žena mohla uspět v ryze mužském sportu. Fascinovala i svým vzhledem: v žádném případě nehodlala napodobovat muže, naopak si zakládala na tom, že bude jezdit v outfitech zdůrazňujících její ženské křivky. Neměla zapotřebí se jakkoli stylizovat – řídila stejně dobře jako jakýkoli muž.
Závodů se neúčastnila kvůli penězům. Ve své knize tvrdí, že ji mnohem víc zajímaly trofeje a medaile jako evidentní důkazy jejího úspěchu než skutečnost, že by domů přinesla finanční odměnu.
Svůj první závod (Gaston Menier Cup ve Francii) vyhrála v roce 1903. Krátce poté úspěšně odstartovala svou závodní kariéru na motorových lodích vítězstvím v závodu v Cowes. Několik let patřila pravidelně k nejrychlejším účastníkům závodu Southport Speed Trials. Trvala na účasti ve vytrvalostních závodech bez mechanika, protože si byla naprosto jistá, že veškeré opravy na voze zvládne provést sama. Vítězila v závodech do vrchu napříč celou Velkou Británií, dvakrát se stala nejrychlejší ženou světa – v roce 1905 dosáhla rychlosti 79,75 míle za hodinu. Další rok, odhodlaná pokořit svůj vlastní rekord, zvýšila rychlost na 90,88 míle za hodinu. Pro srovnání: mužské rekordy se v té době pohybovaly kolem 109 mil za hodinu. Rekordy lámala i ve vodním sportu.
Automobilová závodnice Dorothy Levittová ve voze Gladiator (7. října 1903)
Celkem pochopitelně se Levittová stala pionýrkou ženského motorismu a po vydání několika článků v odborném časopise The Graphic se rozhodla shrnout své znalosti v útlé knížce z roku 1909: „Žena a auto: malá upovídaná příručka pro ženy, které řídí nebo chtějí řídit“. Jde o průvodce sepsaného, jak prozrazuje už sám název, velmi neformálním jazykem.
Levittová zkrátka věřila, že každá žena je schopna usednout za volant a užít si radost z řízení. „Motorismus,“ jak tvrdí, „je pro ženy skvělá zábava.“ Kniha je určena ženám, jako je ona sama: ženám, které touží po svobodě, ale nejsou si jisté, jak jí dosáhnout. Automobil představoval v té době pro ženy obrovskou příležitost, jak získat autonomii, a Levittová chtěla, aby ženy dokázaly převzít kontrolu nad svým životem tímto jednoduchým způsobem.
V knize je detailně popsáno vše, co by mohlo začínající řidičku zajímat – od koupě vlastního auta přes návod na jeho řízení až po nejrůznější opravy. Levittová doporučuje jednoválcový motor s osmi koňskými silami nebo slabší a upřednostňuje automobil značky De Dion, který je podle ní pro ženy nejvhodnější. Ve srovnání se silnějšími vozy je totiž snazší na údržbu, startování takového auta nevyžaduje velkou fyzickou sílu a navíc má nejelegantnější tvary. Ani úplné začátečnice se nemají čeho bát: v knize je krok za krokem podrobně popsáno, jak s řízením začít. Autorka rozebírá i všechny možné komplikace, které by mohly řidičku za jízdy potrápit, a vysvětluje, jak opravit drobné poruchy a jaké nářadí je k tomu zapotřebí.
Konec závodění, začátek létání
Její kariéra se začala chýlit ke konci v letech 1907 a 1908. Závod Brooklands Track ve Velké Británii zamítl účast žen, a tak se Levittová vydala v roce 1907 do Evropy, kde jí její zlaté medaile pomohly dokázat, že jsou ženy schopné úspěšně závodit. Jejím posledním závodem byl La Côte du Calvaire ve Francii v roce 1908.
Poté se vrhla do dalších, větších výzev. V roce 1909 zatoužila létat. Nastoupila na leteckou školu Huberta Lathama po boku francouzské atletky Marie Marvingtové a baronky Raymonde de Laroche, jediné ženy, která kdy získala licenci na řízení monoplánu Antoinette. Flirt s letectvím jí vydržel do následujícího roku, ovšem po roce 1910 Levittová zmizela. Zatímco do té doby hovořila o svých zkušenostech za volantem a plnila stránky novin, najednou jako by se po ní slehla zem, přestala být veřejně činná a nedělala nic, co by si zasloužilo pozornost.
Dorothy Levittová v závodním voze Napier (1908)
V roce 1922, v pouhých 40 letech, byla ve svém bytě nalezena mrtvá. Příčinou smrti byla podle lékařské zprávy „otrava morfiem v kombinaci se srdečním onemocněním a atakou zarděnek“. Bylo známo, že měla vážné zdravotní komplikace, které možná ukončily její kariéru, ale o tom všem můžeme jen spekulovat.
S jistotou však víme, že svým odhodláním ukázat, že užívat si radost z automobilismu si nezaslouží jen muži, umožnila mnoha příslušnicím slabšího pohlaví od členek královské rodiny po běžné ženy usednout za volant.
Rady Dorothy Levittové adeptkám motorismu čtěte v následující kapitole
