SMLSALOVINY aneb jak žít a přežít
Sledovat další díly na iDNES.tvJe pátek osm hodin ráno a já přicházím před budovu hlavního nádraží. V modré bundě s nápisem Bezpečnostně-informační tým mě vítá Vojta Vošický.
„Posbíráme si pár stříkaček, probereme pár bezdomovců a uvidíme, co bude dál,“ vyjmenovává první úkoly, které na nás čekají.
Navlékám si rukavice a míříme na travnatou plochu. Ačkoliv zde platí zákaz nocování i vstupu na trávu, pod stromem leží muž.
„Ze začátku se ho snažíme pozdravit, požádat ho, aby se probral. Když nereaguje, tak do něj lehce šťouchnout, potřepat ramenem. Někdy bývají přikrytí, tak jim odkrýt deku. A když nereagují nadále, tak je třeba chvíli nechat a pak znova,“ dostávám instrukce od Vojty.
„Dobré ráno, pane. Tady je zákaz nocování,“ říkám muži, který má pod sebou i přes sebe papírovou lepenku a vedle se válí černý pytel i plastová lahev s vínem.
„Já znám, znám. Jsem si potřeboval trošku odpočinout,“ vysvětluje a dodává, že se ještě trošku napije. „Nenapijete, protože tady je zákaz pití alkoholu na veřejnosti,“ vstupuje do situace Vojta.
Zatímco pán se nakonec zvedl a vše si s sebou odnesl, někdy lidé úmyslně nereagují. Jako třeba muž ležící na lavičce před nádražní budovou.
„Prosím vás, mohl byste se slušně posadit? Haló!“ snažím se, ovšem zbytečně. „Co teď? Zatřást?“ ptám se Vojty. „Ne, on slyší, on vnímá. Ale ignoruje,“ říká mi.
„Tak my za chvíli přijdeme zase, ale v patách s městskou policií,“ varuje člen týmu muže na lavičce, se kterým to ale ani nehne.
Nadávky a vulgární gesta
Zatímco tento pán mlčel, žena, kterou vidíme ležet na trávě, bude mít potřebu toho říct hodně.
„A to je zakázáno ležet i na trávě?“ rozčiluje se. „Na trávu se vůbec nesmí,“ odpovídám jí. „Ty p**o, tak se jdu natáhnout na lavičku,“ říká a naštvaně se balí. „Tam se taky válet nesmíte,“ vysvětluje jí Vojta.
„To mě nezajímá. V noci minus osm pomalu, ty vole, a člověk se nevyspí ani přes den. Tak abyste poje**li, fakt normálně, do rána. Kterej dement si tohleto vymyslel? Zas*anej hlavák,“ křičí a se zvoláním „ty p**o!“ odchází a ukazuje nám zvednutý prostředníček.
O pár vteřin později už leží na lavičce. Jdeme ji tedy znovu upozornit, že na lavičce může sedět, ale ležet nikoli. „Já počkám, až vypadnete, to bude dobrý. Nebo si tady přisedněte,“ říká, zatímco si sedá.
V tu chvíli přichází pražský radní a zároveň místostarosta Prahy 1 Daniel Hodek (ČSSD), který za projektem Bezpečnostně-informačního týmu stojí.
„Ne vždy má městská policie kapacity, aby mohla procházet parkem a měla tu pravidelnou hlídku. Tuto preventivní činnost teď přejímá náš tým, který upozorňuje na dodržování řádu, na závadové chování. Například ležení na lavičkách primárně nic neznamená, samo o sobě není předmětem zásahu městské policie, ale podle našeho řádu je to zárodek chování, které tu nechceme,“ líčí Hodek.
Uznává, že i když bezdomovci na lavičce sedí, nepůsobí to příjemně. Ale vyhnat je nikdo nemůže.
„Oni vypadají, jak vypadají. To samo o sobě není nijak příjemné pro okolí, ale pokud pouze sedí na lavičce, tak je velký problém je někam přesouvat. Od toho permanentního napomínání čekáme, že se situace změní. Že si zvyknou, že je tu trochu jiný režim a je na něj dohlíženo,“ říká.
„Buď park opustí, protože jim nebude vyhovovat, když si tu nebudou moci dělat to co dřív, nebo se zařadí do běžnějšího chování,“ doufá Hodek.
Lidé bez domova se stahují k hlavnímu nádraží i proto, že u něj sídlí nezisková organizace Naděje, která lidem v nouzi dává najíst a poskytuje péči.
Zatímco dříve tam vydávali 300 obědů, Hodek plánuje počet snížit až na sto. Zbytek obědů bude k sehnání v dalších městských částech, aby se bezdomovci a drogově závislí nekoncentrovali jen u hlavního nádraží.
Desítky stříkaček pod stromy
Narkomanů se u nádraží pohybuje také spousta. Vojta mě vede na louku mezi nádražím a Národním muzeem.
„Té se říká feťácká,“ varuje mě. A skutečně název je to příznačný. Na louce stojí několik nízkých stromů, jejichž větve vytvářejí jeskyni. Když vlezeme dovnitř, najdeme nejdříve spícího muže a poté na jednom místě dvacítku injekčních stříkaček.
„V průměru jich v parku objevíme pět šest denně. Nosíme je do speciálních kontejnerů zvaných Fixpoint. A před pár dny jsme tu našli kompletně celé připravené nádobíčko i s drogou,“ vzpomíná Vojta.
Navíc pod stromy je neuvěřitelný nepořádek – lahve od vína, plechovky, shnilé pečivo, deky, krabice… Minule odtud prý odvezli 70 pytlů nepořádku.
Zachránili několik životů, zabránili i znásilnění
Vojta tvrdí, že si za těch pár týdnů, kdy tu každý všední den chodí v modré bundě, připsal i několik zachráněných životů.
„Naposledy dnes ráno, slečna měla epileptický záchvat a zástavu srdce. Tak jsem po telefonické spolupráci se záchrannou službou provedl masáž srdce. Přežila,“ říká hrdě.
Nedávno tu s kolegou prý dokonce zabránili znásilnění. „Ze začátku úplně normální situace, zahlédli jsme mladý pár, ale ve finále se z toho vyklubalo, že slečna násilníka odkopávala a podobně. Tak jsme s kolegou zakročili, omezili jsme ho do příjezdu policie a hrozí mu údajně až 10 let,“ dodává.
Bezpečnostně-informační tým chodí Sherwoodem ve dvou lidech každý všední den přibližně od sedmi ráno do odpoledne. V létě by tam měl být k vidění i večer a o víkendech.
