Osmnáctiletý Filip Zadina ovšem prakticky ihned po vyřazení jeho Halifaxu v zámořské juniorce vyslyšel vábení seniorského národního týmu a hlásí nástup.
„Jestli přijedu, nebo ne, bylo čistě jen moje rozhodnutí. Cítím se dobře a řekl jsem, že chci stoprocentně reprezentovat a zkusit dojít co nejdál. Nevidím důvod, proč tu nebýt,“ chrlí ze sebe obrovský talent českého hokeje.
Co vás napadlo jako první, když jste se dozvěděl o pozvánce do reprezentace?
Nenapadlo mě vůbec nic, protože v té chvíli to pro mě byl velký šok. Měl jsem ale samozřejmě velkou radost, že můžu přijet. Bude to v tomto novém prostředí dobrá výzva.
Za dobrou výzvu se dá považovat taky draft. To musí mít hráč, jehož zvolení je očekáváno pěkně vysoko, hodně v hlavě, ne?
Donedávna jsem to v hlavě ani tolik neměl. Možná, že teď už mi ale dochází, že bych se za chvíli mohl objevit v nějakém týmu NHL. Aktuálně se však soustředím pouze na svoji šanci v reprezentaci. Draft, ten přijde na řadu až potom v létě.
Myslíte si, že působení v národním týmu vám může pomoci vylepšit si ještě postavení pro onu velkou událost?
To nevím. Mohlo by to každopádně manažerům jednotlivých celků ukázat, že právě mě by si měli vytáhnout kvůli jednotlivým činnostem, ve kterých jejich týmu dokážu pomoci.
S Halifaxem jste skončili ve čtvrtfinále juniorské soutěže, kvůli tomu můžete být teď tady. Nebojoval byste však raději o pohár v zámoří?
Určitě jo. Ale dopadlo to, jak to dopadlo. Vypadli jsme ve druhém kole a byli jsme hodně zklamaní, já jsem ovšem rád za to, jakou sezonu jsme odehráli. Dařilo se nám, ale takový je hokej. Někdy se prostě stane, že vypadnete rychle.
Mluvil jste o novém prostředí tady v dospělé reprezentaci. Na druhou stranu ale máte v kabině dost kamarádů. To je super, ne?
Rozhodně. S klukama se dobře znám a můžeme si alespoň konečně pořádně popovídat a někam společně zajít. Dlouho jsme se kvůli sezoně za oceánem neviděli.
Jaká je vůbec pozice vás mladíků v šatně seniorského nároďáku?
Rozhodně nejsme žádná oddělená partička. V kabině jsou samí skvělí kluci a bavíme se rovnocenně každý s každým.
Na tréninku jste si občas suprově poradil s obránci. Vypadá to, že si hodně věříte. Jak to má vlastně mladý hráč v hlavě nastavené? Užít si národní akci, nebo makat na ledě každou vteřinu?
Přijel jsem s tím, že nemám co ztratit. Chci si to hlavně užít a všem ukázat, co umím. Mám čistou hlavu a je to super. Obzvlášť vedle takových spoluhráčů, jací tu jsou.
Ví se o vás, že máte rád roli tahouna týmu. Jak těžké pro vás bude přijmout pozici možná někde ve čtvrté lajně?
V týmu jsem nejmladší, takže je naprosto pochopitelné, že tahle situace nastane. A já za to budu hrozně rád, když se vůbec v té poslední formaci pro mě najde místo. O pozici v týmu nepřemýšlím. Přijel jsem do Pardubic pomoct a užít si to.
Do Pardubic. Jaký je to pocit, být po roce zase doma?
Seběhlo se to všechno hrozně rychle, takže jsem si ještě ani pořádně nestihl uvědomit, že tu vlastně jsem. Člověk jde z hokeje do hokeje, neměl jsem ani pořádné volno. Na druhou stranu je to ale skvělé. Jsem ve známém prostředí, slyším češtinu... Jsem rád zase zpátky.