Bylo to velmi symbolické. Ocenění Českého klubu fair play za celoživotní postoje Jiří Medonos převzal z rukou Heleny Sukové, bývalé světové jedničky ve čtyřhře, držitelky čtrnácti grandslamových trofejí a také členky „jeho“ úspěšného výběru z osmdesátých let.
„Ženský tenis je specifický. Musíte znát fígle, aby jste hráčkám nelezl na nervy a vytvořil pohodovou atmosféru,“ popisovala Suková. „Skvěle zvládal i komunikaci,“ chválila Medonose.
Jaký fígl jste tedy nejčastěji používal?
Těžko říct. Každý jsme měli jinou povahu, navíc holky se pohybovaly v úplně jiném světě než já, byly to tenisové hvězdy. Udrželi jsme ale spolu velmi častý kontakt, čímž se vytvořila i dobrá atmosféra. Proto přišly i úspěchy.
Existuje tedy nějaký recept na dobrou partu?
Určitě není nikde napsaný. Jak říkala Helena (Suková), snažil jsem se s hráčkami vycházet, jak jsem se domníval, že to bylo nejlepší. Nechci to srovnávat s manželstvím, ale žádná ženská neví, co chce, dokud toho nedosáhne. Pokud se tím budete řídit, tak přežijete všechno.
Vzpomínáte na úspěšné roky u reprezentace často?
Neustále a je to velmi příjemné. I když nebyly všechny dny se sluníčkem. Ale protože se dokázalo to, co se dokázalo, bylo radostných chvil daleko víc. Pravidelně se vídám s Helenou Sukovou, Hanku Mandlíkovou potkávám sporadicky a bohužel Jana Novotná už je tam nahoře, kde se jí snad daří dobře. Naše vztahy se tehdy promítly i na kurtu. Stejnou partu se teď podařilo vytvořit i Petru Pálovi (současný trenér českého fedcupového týmu). I proto znovu přišly takové úspěchy.
Osobně se v tenise stále angažujete?
Ještě před rokem jsem ležel v nemocnici na onkologickém oddělení. Nyní už ale tenis zase hraju a trénuju. Jsem zvyklý pohybovat se mezi sportovci, hlavně mladými. To mi hrozně pomáhá.
Jiří Medonos
|
Vštěpujete svěřencům i zásady fair play?
Snažím se o to. Obecně se ale férovost ze společnosti vytrácí. Mezi sportovci naštěstí ve velké většině zůstává, i když jsou lidé, kteří dosahují výsledků i nepovoleným způsobem.
Je současná generace odlišná?
Nám nikdo nic nemusel vnucovat. I z toho důvodu jsme si úspěchů vážili daleko víc. Nyní si mladí myslí, že všechno získají jednoduše. To je velká chyba. Snad si to uvědomí a vyrostou další skvělí sportovci.
O grandslamový titul stále mocně usiluje například Karolína Plíšková. Proč to zatím nevychází?
Já nechci být Chytrá horákyně, abych řekl: „Udělej tohle a ona vyhraje grandslam.“ Spíš bych na tohle očekával odpověď od lidí, kteří jsou s hráčkou každý den.
Nechybí i troška štěstí?
Když vyjde například los, tak to poté může být procházka růžovým háječkem. V tenise ale platí, dokud nepodáte soupeři ruku u sítě, není konec. Netroufl bych si tvrdit, zda zlepšit bekhend, pohyb nebo forhend. Realizační tým ví, jak dostat hráčku na požadovanou úroveň. Poté už záleží na tenistkách, jak poznatky přenesou do hry a zúročí vzájemnou spolupráci.
