Nedávno jste měli v Ordinaci v růžové zahradě klapku s číslem 1000. Vzpomenete si, kdy byla ta vaše první klapka v tomto seriálu?
Vzpomínám si, ale přátelé, to jsem měl vlasů, elánu, to je šílené. Je to třináct let, je to kus života. Pokud si vzpomínám, tak jsem tam měl nějaké šílené latinské slovo, soukal jsem to ze sebe, snažil jsem se hrát lékaře, ale myslím si, že mi to takových pět nebo šest dílů lidé nevěřili, protože já jsem v té době byl známý pro veřejnost jako moderátor. Takže to byl šok, že Petr Rychlý má hrát seriózního doktora Mázla.
Když jste do seriálu přišel, napadlo vás, že tu budete ještě hrát za třináct let?
Určitě ne. Podle mě, kdyby mi někdo dal nabídku, že budu hrát třináct let v Ordinaci v růžové zahradě, tak bych mu řekl: Chlapče, že bereš drogy, dobrý, ale neber všechny. Já jsem sem byl angažován na deset dílů, byl jsem vedlejší postava, takový záletník, ješita, velice domýšlivý člověk. Vím, že jsem byl i pro diváky docela neoblíbený, ale dílem osudu a diváckým zájmem se stalo, že najednou se z primáře Mázla stala hlavní postava. Od té doby to drží a mám velkou radost, že ten děj baví diváky.
Podle všeho jste nejdéle sloužící herec v tomto seriálu.
Je to tak. Když se nedávno procházel archiv, zjistilo se, že já jsem skutečně nejdéle sloužící herec v této ordinaci. Kostým má číslo šest, to je jak na vojně, mám tu nejnižší číslo. Asi zřejmě proto požádali mě, abych se stal vůdcem tohoto slavnostního dne. Což mě samozřejmě velice potěšilo a přiznám se, že jsem se i občas dojal, protože je to kus života. I mého soukromého, mně se narodil syn, kterému teď v březnu bude třináct let, takže to je taky takové seriálové dítě. Když si to uvědomím, říkám aha, Péťa má v březnu třinácté narozeniny, to znamená, že v červnu budu já třináctým rokem točit Ordinaci v růžové zahradě.
Jeden z vašich synů tu hrál. Byl jediný? Neplánujete třeba obsadit vaši malou vnučku?
Syn Ondřej si tady samozřejmě zahrál. Jednak to má vystudované, je herec. Samozřejmě scenáristé chytře využili jeho podoby, protože, nevím jestli bohužel nebo bohudík, je tatínkovi hodně podobný. On už se s tím nějak žít naučil. Můj nejstarší syn určitě hrát nikdy nebude. Matěj inklinuje k jinému žánru, na Primě dělá zpravodajství. Byla by ho určitě škoda, kdyby toho nechal. A co se týče Laurinky, to záleží na rodičích, na Matějovi a Aničce, jestli mi ji půjčí. Jestli ji půjčí dědovi, aby si s ní zahrál v seriálu. Každopádně je to náš poklad. Pak mám ještě vyženěnou dceru Denisku a ta k hraní moc vztah nemá.
A co váš nejmladší syn?
Tak to pozor! Ten si tady zahrál, on dělá tenis, snaží se ho dělat poctivě, trénuje asi pětkrát týdně a ten sport miluje. Dozvěděl se, že tady bude točit Petra Kvitová, takže ji chtěl vidět. Já jsem ho tedy vzal na natáčení, a když tady Mára Malý zjistil, že tu je, řekl: hele, tak ať si zahraje. A tak si zahrál takovou úplně malou roli, kdy spojil příjemné s užitečným, neboť hrál chlapce, který má rád právě Petru Kvitovou a žádá ji o autogram. Takže se tam mihne.
Petr Rychlý
Kolik jste v seriálu měl dětí? I žen byla spousta.
Dáme to dohromady. Je to dcera, ta je v Austrálii. Potom je to Jakub, který mě neustále zlobí a popichuje, potom je to Miky, který se nám narodil na Mikuláše a potom je to druhý Jakub, který žije ve Švédsku. Takže celkově mám čtyři děti, k tomu jednu vnučku, která se jmenuje Magdička. A pak ještě dítě mojí současné partnerky Aleny.
Vzpomenete si na nějaké natáčení, které vám opravdu zůstalo v hlavě, že to bylo hezké, nebo třeba dokonce dojemné?
Vzpomínám si, že když jsem si bral Markétu Plánkovou, to bylo dojemné. Potom velice humorná situace byla s Míšou Badinkovou, když jsme se poznali. My jsme točili na Velikonoce, bylo krásné počasí. To byla humorná situace, ten záběr dokonce lze najít. Je to moment, kdy vlastně Míša měla lodičky s jehlami a ona tou jehlou šlápla do kanálku a uvízla jí tam bota a já jsem jí to během celého záběru vymontovával. A bylo to tak dobré, že to v tom záběru nakonec nechali. A potom jsem měl jeden adrenalinový zážitek. To bylo proti mé vůli. Přiznám se, já nemám moc rád letadla a to byla situace, kdy rodina koupí Mázlovi k padesátinám seskok padákem. Ten se na ně strašně urazí, protože neví, jestli snad nechtějí, aby se zabil. A my jsme to tenkrát skutečně točili reálně, že jsem musel vlézt do letadla, opravdu jsem byl ustrojený, na sobě jsem měl ten padák a ve dvou tisících metrech jsme u otevřených dveří, kde jsem byl jištěný lankem, hráli, že Mázl nevyskočí. Tak to mi bylo ouvej.
Takže v reálném životě byste žádný takový adrenalinový zážitek nepodstoupil?
Ne. Já už ty adrenaliny mám za sebou. Jednak jsem se potápěl, v Hlubině, takže tam jsem si taky zažil nějaké stresy, když vás vezme takový proud a najednou jste sami třeba ve 30metrové hloubce. To je docela nepříjemné. No a jeden infarkt mám za sebou. Takže já zůstanu na zemi.
