Povedlo se jí to, přestože léčbou svých nesčetných zranění přišla celkem o 36 měsíců kariéry!
Kdysi, už na základní škole, dostala za úkol napsat, jaký je její životní cíl. Sepsala tedy: „Startovat na spoustě olympiád a vyhrát v životě víc závodů než jakákoliv jiná žena.“
Stalo se. S olympiádami pojí své nejšťastnější, ale také nejbolestivější vzpomínky. „Na nich jsem se poprvé dostala do centra pozornosti. Na nich jsem vyhrála zlato, které změnilo můj život,“ vykládá. Jenže její olympijská pouť byla mnohem častěji bolestivá a trýznivá.
Pchjongčchang je posledním „výstřelem“ kariéry 33leté Lindsey Vonnové pod vlajkou s pěti kruhy. Tady chtěla vyhrát svůj poslední olympijský sjezd.
Nejen pro sebe, ale hlavně pro dědečka.
„Tolik ho postrádám. Vím, že se díval. A že je i bez zlata na mě hrdý,“ říká nyní v cíli a hlas se jí láme. Nevyhrála, skončila třetí, má bronz.
Plánovala, že ji dědeček na hry doprovodí. V Koreji během války dva roky sloužil u ženijního vojska. Ale Don Kildow 1. listopadu 2017 zemřel. V 88 letech. Vonnová byla nejstarší z jeho čtrnácti vnuček.
Loni v létě, kdy se Donovi výrazně zhoršil zrak, mu rodina sebrala klíče od auta. Celé léto pak na protest jezdil do města golfovým vozíkem. Don byl celoživotní rváč. Hrál americký fotbal, boxoval, lyžoval. Po návratu z korejské války vybudoval první sjezdovku ve Wisconsinu, kde učil rodinu lyžovat, posléze tu založil i první lyžařský klub. Synovi Alanovi pomohl mezi americkou elitu. Když v osmnácti musel Alan kvůli zranění skončit, Don přenesl své ambice na Lindsey.
Na lyžích stála od dvou let. Když padala, vštěpoval jí: „Představ si, že jsi v boxerském ringu, protivník tě srazí na zem, ale ty hned zase musíš vstát a rvát se dál.“
Založil stavební společnost, podnikal i se sněžnými pluhy. Lindsey ho zbožňovala. Po dědečkově smrti mu na Instagramu napsala dojemný dopis. „Odteď pokaždé, když budu sjíždět sjezdovku, vím, že budeš se mnou,“ stálo v něm.
S otcem sedm let nemluvili
Nejen díky dědečkovi má povahu bojovnice. Když ji matka Linda přiváděla na svět, měla mrtvici. Podle lékařů by 75 procent lidí takovou mrtvici nepřežijí. Linda měla dlouho velké problémy s chůzí i rovnováhou. Přesto později porodila ještě čtyři děti. „Máma je tvrďák,“ říká Lindsey. „Nikdy jsem ji neslyšela stěžovat si na tu mrtvici. Vždy mi říkala: Jakékoliv nesnáze můžeš překonat.“
Pod dívčím jménem Lindsey Kildowová debutovala v 17 letech na hrách v Salt Lake City 2002. Americké ženské lyžování se právě nacházelo v hluboké krizi, ona skončila šestá coby nejlepší z US Teamu a fanoušci z ní učinili spasitelku.
Na svazích za ní vlál dlouhý cop, mimo ně byla tak živelná a spontánní. „Slavili jsme s ní narozeniny a docela se picli. Filip Trejbal ji učil hrát prší a ona ho vůbec nechápala,“ vzpomíná Tomáš Bank.
Už na hrách v Turíně 2006 od ní očekávali medaile, jenže při tréninku upadla v rychlosti 95 km/h. V helikoptéře, odnášející ji do nemocnice, se lékaři obávali vážného zranění páteře. Pomyslela si: „O. K., má kariéra skončila.“ Vyšetření nicméně prokázalo, že má jen obrovské pohmožděniny. Kulhající a využívající lyžařské hole jako berle opustila nemocnici a postavila se s bolestmi na start čtyř závodů. Skončila v nich nejlépe sedmá.
„Byla to pro mě velká lekce,“ říká. „Uvědomila jsem si tehdy, že při lyžování pro vás může všechno skončit v setině sekundy. Proto jsem si nařídila: Nesmíš propásnout jediný den tréninku, abys minimalizovala riziko zranění.“
Nedlouho poté se vdala. Do amerického lyžaře Thomase Vonna se zamilovala už v 17 letech. Jemu bylo šestadvacet. Lindseyin otec věkový rozdíl neschvaloval, drsně se pohádali. Na svatbu jej ani nepozvala, ženichovi ji předal dědeček Don. S otcem nepromluvila sedm let.
Thomas Vonn se stal i manažerem a koučem své ženy, vedl ji k větší agresivitě. V dalších pěti zimách byla dominantní, vybojovala čtyři velké křišťálové glóby a získala olympijský titul ze sjezdu ve Vancouveru 2010. Otec u toho nebyl.
VŠECHNY JSOU MOJE. Lindsey Vonnová a část její křišťálové sbírky.
„Měla neuvěřitelnou sebedůvěru, vyloženě chlapský styl lyžování a často od firem i ty nejlepší lyže na kopci,“ vzpomíná Tomáš Bank.
Zničila si koleno, ztratila cit
V roce 2012 se s Vonnem rozvedla. Neměli předmanželskou smlouvu, došlo k soudním sporům. Otec Vonnové je právník, zatelefonovala mu a požádala ho o radu. „Ale trvalo dlouho, než jsme s tátou opět navázali bývalý vztah.“
Až po patnácti měsících soudní tahanice skončily. Vypadala zdevastovaně. Vypouštěla závody, na měsíc zmizela ze Světového poháru. V úvodním super-G na mistrovství světa 2013 ve Schladmingu si pak při dopadu po skoku přetrhla křížové i postranní vazy v pravém koleni. Devět měsíců nesměla na lyže.
Vrátila se, upadla v tréninku zase a natrhla si ten samý křížový vaz. Přišla o hry v Soči 2014. „Prožívala jsem velmi temné chvíle.“
Po druhé operaci se začala scházet s Tigerem Woodsem, měli problém vyjít z domu, stíhali je paparazzi. Na soutěže v Soči se nechtěla dívat ani v televizi, než si nařídila: „Budeš se dívat. Budeš silná. Navnadíš se tak na další čtyři roky.“
Lindsey Vonnová a Tiger Woods (Augusta, 8. dubna 2015)
Románek s Woodsem skončil v květnu 2015. V listopadu 2016, na stejném kopci v Coloradu, kde si před Soči zničila své olympijské sny, upadla znovu a roztříštila si pažní kost pravé ruky. „Nadlouho jsem v ní ztratila cit. Bála jsem se, že už ho nikdy nezískám.“
Přesto dál závodila. Bandáží připevňovali hůl k její pravé ruce. Hned druhý závod po návratu v zimě 2017 ovládla. Cit se jí postupně vracel.
Před Pchongčchangem dělala vše proto, aby zůstala zdravá. Omezila tréninky na jižní polokouli na 50 procent, aby snížila riziko pádu v nevyzpytatelných sněhových podmínkách. Ani doma v Coloradu za horších podmínek raději netrénovala, ani k pohárovému závodu ve Svatém Mořici v mlze nenastoupila. Přesto pět hodin denně dřela, scházející hodiny na sněhu nahrazovala v posilovně.
Po příletu do dějiště her vyhlásila: „Nechci, aby to znělo arogantně, ale dosáhla jsem skoro všeho, co jsem si předsevzala. Nepotřebuji tu vyhrát. Ale chci.“
Zůstalo u přání. Na zlatou Sofii Goggiovou ze třetí příčky sjezdu ztratila 47 setin. Přesto jí Italka složila hold: „Lindsey byla vždy mojí hrdinkou. Nikdo z nás nedokázal to, co ona. Je nejlepší lyžařkou historie.“
Otec Vonnové i dvě sestry tleskali pod svahem.
Alan Kildow na ni hleděl a prohlásil: „Nejela dost agresivně. Měla ještě víc riskovat. Kde? Kdekoliv mezi startem a cílem. Ale i tak je to skvělý výsledek.“
Vonnová vděčně přijímá, že je tu s ní. „Zažili jsme s tátou těžké časy. Ale po dědečkově smrti jsem si uvědomila, jak moc je život krátký. Vážím si teď každé chvíle, kdy mohu být s mojí rodinou.“
A váží si také svého bronzu. Tím spíš, že ve čtvrtek zhasla v superkombinaci její poslední korejská šance: sice ovládla úvodní sjezd, jenže slalom nedokončila.
Jistě, bude postrádat olympiády.
Ví však, že opakovaně zalátané koleno jí žádnou další nepovolí. Ačkoliv...
„Měla bys pokračovat,“ přemlouvá ji otec. Jen se podívej na Federera, z čeho všeho se vykurýroval a co v 36 letech předvádí.“
Vonnová se jen usměje: „A já jsem šťastná, že jsem mohla bez bolesti lyžovat na své poslední olympiádě. To mi stačí.“
