Zejména v sezonách 2011/12 a 2012/13 s plným programem v české lize a účastí ve VTB lize a Eurocupu bylo jejich lednové a únorové zápasové tempo vražedné a jejich revírem nekonečné území od španělské Sevilly po sibiřský Krasnojarsk, nacházející se „na dohled“ mongolských jaků.
Letos se dostavilo menší „déja vu“. Aktuální zápasový nářez týmu čítá počínaje 12. lednem už 14 utkání za 31 dní a v myšlenkách tak na okamžik vrátil do maratonských sezon i veterána týmu Petra Bendu, jednoho z železných nymburských mužů stále nekončící titulové dekády, který v klubu zařezává už 11. sezonu. To mimochodem znamená, že letos má unikátní šanci dorovnat ligového titulového šampiona Ladislava Sokolovského.
„Jo, zavzpomínal jsem teď na ty časy s VTB ligou, kdy jsme takhle jeli čtyři měsíce v kuse. Teď to dávám v pohodě a ani se necítím moc unavený, i proto, že náš atletický trenér spolu s hlavním koučem naši vytíženost v zápasech hlídají,“ pochvaluje si v březnu 36letý podkošový hráč, který posledních 14 utkání absolvoval do jednoho, byť někdy s omezenou minutáží.
Ubylo dalekých cest
„Musím říct, že ty roky s VTB ligou a Eurocupem byly ještě o hodně těžší než tahle letošní smršť. Měli jsme víc cestování a daleko náročnější zápasy. Hlavně to ale bylo dlouhodobé, což bylo daleko horší. Tehdy připadaly dva zápasy po celém kontinentu na jeden v Česku, teď jsme hráli dvě utkání v domácí lize nebo poháru na jedno v Evropě.“
Benda prý nemluví jen za sebe, když tvrdí, že posledních 14 utkání během měsíce proběhlo díky rozkládání minut na celý tým snáz, než hráči zkraje ledna při pohledu do diáře očekávali.
„Trenér se nám snaží ulehčit i tréninky a dal nám dokonce jeden den v měsíci volno, což bylo zrovna teď v pondělí, takže super,“ rozchechtá se Benda.
„Je dobře, že většinu zápasů vyhráváme, prohráli jsme jen v Lize mistrů na Besiktasi Istanbul a taková bilance taky dodá na sebevědomí a urychlí regeneraci hráčů, kteří se pak cítí líp. Fyzicky i psychicky to tedy zvládáme a jsme v plné síle připraveni na FINAL 4 Českého poháru,“ hlásí zkušený hráč před víkendovým turnajem ve Svitavách, kde jeho Nymburk v sobotním semifinále čekají od 18 hodin domácí Tuři.
Po zápase do ledové vody
Benda by nejradši i zaklepal na dřevo, že po 38 odehraných zápasech sezony se týmu vyhýbala větší zranění. Je to spíš štěstí a shoda okolností, nebo se tomu v klubu jde i trochu naproti?
„Je to všechno dohromady. Atletický trenér se nás v trénincích snaží připravit na zápasy tak, aby nedocházelo k únavovým zraněním. Navíc i v regeneraci jsme tlačení k tomu, abychom po každém zápase šli do studené vody nebo bazénu, čímž se řadě zranění předejde. Pořádně tak regenerujeme, místo abychom se sbalili hned po utkání a šli domů,“ odhaluje ledovou kuchyni mistra.
Co někdy musí soupeře až „štvát“, je skutečnost, že Středočeši ani s přibývajícím počtem utkání hraných v rychlém sledu neustupují od svého leteckého basketbalu s bleskovými zakončeními po pár vteřinách a sázejí další a další stovky. Chce se ale hráčům do těch protiútoků běhat i teď, v polovině února, pořád stejně?
„Někdy to je už těžké. V posledních zápasech bylo i vidět, že se nám nechce do brejků tak běhat, ale tím, jak je to do nás vtloukáno každý trénink a zápas, jsou tělo a hlavně hlava naučené, abychom po každém doskoku, vyhození z autu nebo i obdrženém koši měli tendenci jít dopředu a i při té vyšší frekvenci zápasů se o to pořád snažíme,“ zní jednoznačná Bendova odpověď.
Ta jistě mnoho nepotěší sobotní soupeře Nymburka v Hyundai FINAL 4, tedy svitavské Tury. Čeká je totiž ukrutná šichta plná ostrých sprintů nahoru - dolů.
„My se před tímhle utkáním nebudeme zaměřovat na to, čím by nás mohly potrápit Svitavy, ale hlavně na to, abychom předváděli svou hru, to znamená rychlý přechod, dobrou obranu a tlak na hráče s míčem. Pokud budeme hrát to co v Lize mistrů a ve většině zápasů NBL, nebudeme mít se Svitavami, doufám, problémy,“ věří Benda, který při premiéře Turů ve FINAL 4 očekává napěchovaný a bouřící svitavský stánek.
Nymburský basketbalista Petr Benda se pře s rozhodčím.
„Když tam hrajeme v lize, většinou přijde úplně plná hala, což je povzbuzení pro všechny hráče bez rozdílu - ať už lidi fandí, nebo nadávají, protože během utkání stejně málokdo vnímá, jestli se křičí pro něj, nebo huláká proti němu,“ přibližuje Benda zápasový trans.
Pokud by jeho tým semifinále s domácími zvládl, čekal by ho v nedělním finále lepší z dvojice Děčín - Pardubice. Kdo by pak představoval větší hrozbu?
„Myslím, že Pardubice. Když porovnám formu obou týmů, tak v tenhle moment hovoří jednoznačně pro Pardubice, i při vědomí jejich nedávné domácí porážky s Děčínem. Zápas od zápasu se jistě v detailech liší, ale pohled na tabulku říká, že Pardubice by pro finále byly těžším soupeřem,“ nepochybuje Benda.
