Vy jste křtil knížku o motivaci. Kdo vás v životě motivoval k tomu, abyste si šel za svým snem?
Většinu svého života jsem to byl já, kdo někoho motivoval. Možná to byly i ikony z knih, televize. Takové ty ideály, co by mělo být správné. Iluze dokonalého gentlemana a správného přístupu k životu. Neříkám, že jsem to vždy dodržoval. Těch lidí bylo mnoho. Kdybychom se bavili o moderování, mohl bych jmenovat určité moderátory, co se týče sportovců, tak sportovce a tak dále.
Kdy jste si uvědomil, že tolik nezáleží na vzorech, ale na tom mít se rád a jít si za svým snem?
Mám období, kdy se cítím být sám sebou a skvěle. A pak se najednou člověk začne s někým srovnávat a vidí na sobě chyby, o týden později to zase dokáže potlačit. Jsme lidi, občas prostě člověk chyby vidí a přemýšlí sám nad sebou a pochybuje. Ale je skvělé, že když si to uvědomíte, dokážete se posouvat dál a zvládnete se vrátit k tomu, že je dobře to, co jste a že je vám dobře tím, kým jste a že je dobře, že se máte rád. Je fajn si to umět připomenout. Nedávno jsem si říkal, že bych si měl tyhle věci někam psát, občas na ně totiž zapomenu. Na některé hezké věci, hesla nebo motta se zapomene, a když je člověku úzko, něco se nepovede, nepodaří, pak tahle hesla zní dobře.
Pamatujete si nejtěžší období svého života, kdy jste se cítil na dně?
Občas je člověku smutno, je mu zle, to asi zažil každý, kdo se rozešel se svou láskou. Jsem z dětského domova, takže jsem si prožil určité věci a občas jsem došel ke konfrontaci s něčím, co bylo těžké, ale ve finále to, že se s tím člověk vyrovná, mu pomůže posunout se dál. Je těžké srovnávat s kýmkoliv a s čímkoliv. Protože každý, kdo má jakýkoliv problém, ať je jakkoliv těžký, tak vždycky je to ten jeho aktuální a podstatné na tom je, se z toho dostat ven. A tak se snažím nevzpomínat a nepřipomínat si to. A z toho, že bylo zle a že jsme se dokázali odrazit, se pokud možno snažím vytěžit co nejvíc.
Koukají na vás děti z dětského domova, kde jste žil? Dávají vás nebo sestru Veroniku dětem za vzor?
Verunku určitě. Ona se s nimi setkává každý den. Já to tak úplně nemám, ale je moc příjemné a milé, když můžeme kohokoliv inspirovat. Nemluvíme jen o tom, že jsme vyšli ze špatné životní situace a máme nějaké sny a chceme jich dosáhnout a posouvat se dál. Ale obecně, každý člověk má nějaký sen a třeba se mu zdá nedosažitelný. Řeknu, jak to je. My svým snům věřili, dosáhli jsme jich a tímto směrem se nám daří. Chtěl bych věřit tomu, že to mohou všichni, jen musí věřit. Jsem moc rád, když se mi ozvou děti z dětského domova, že mě sledují, podporují a že mají také nějaké sny, kterým věří.
Jaké to je, mít svůj vlastní domov, když jste předtím žádný neměl?
Nejsem na to moc zvyklý. Je to zvláštní, naučit se žít mimo dětský domov. Jsem zvyklý, že je okolo mě hodně lidí a že se pořád něco děje. Mám rád a cítím se dobře, když jsou vedle mě mladší, než jsem já, protože v domově jsem byl nejstarší. A tam se cítím hezky, to je pro mě přirozené. Pak je druhá strana mince, že jsem rád sám. Ale ne přímo doma, obecně sám. Když si můžu vychutnat to ticho. I na akcích, kde je hodně lidí, užít si ticho, ten moment, okamžik. Takže domov pořád hledám. Myslím, že bude, až budu mít vlastní rodinu a bude tam dítě. Ten okamžik nastane, až ucítím rodinu. Na to se těším.
Moderujete počasí v televizi. Máte trému nebo jste si už jistý?
Člověk se pořád někam posouvá. Miluji, když jsem před lidmi a můžu s nimi komunikovat. Tak se cítím hrozně dobře. V okamžiku, kdy přede mnou není dav, který by mi energii vracel, se hledám. Ale je to skvělé, je to totiž něco nového a já se v tom prostoru můžu učit. Občas cítím nervozitu a musím s ní bojovat. Dřív jsem to takhle neměl, protože i v domově jsme byli vedeni k tomu, abychom vystupovali a byli před davem. Ale bojovat s nervozitou, to je pro mě úplně nová stránka věci. Je to výzva a je to skvělé.
