Je 183 metrů hluboký a rozkládá se na 162 hektarech. Lunar Crater neboli Měsíční kráter. V šedesátých letech se stal výcvikovým prostorem agentury NASA. Zejména pak v sedmdesátých letech zde cvičila řada astronautů pro mise Apollo své geologické znalosti a jízdu v roveru po měsíčním povrchu. Kráter byl vybrán záměrně pro svou podobnost s tím, co člověka čekalo na Měsíci.
Měsíční kráter, Nevada
Geologicky je to výbušné hrdlo sopky, takzvaný maar, což je zvláštní forma sopečného kráteru s nízkým reliéfem. Vznikl tak, že se vytékající láva setkala s podpovrchovou vodou (více na Wikipedii). Díky tomu, ač sopečného původu, připomíná kráter vzniklý po dopadu meteoritu, jakých je na Měsíci plno. Právě proto byl Měsíční kráter vybrán specialisty z NASA za jednu z lokalit označených jako „Terrestrial Analogue Sites“. Česky bychom řekli, že je to území na Zemi, které svými některými charakteristikami odpovídá podmínkám na jiném kosmickém tělese (v tomto případě Měsíci, ale může to být i Mars atd.). Podobné místo je například i v sousední Arizoně.
Astronauti zde v replikách skafandrů a s překážejícími objemnými kamerami připevněnými na hrudníku, procvičovali odebírání vzorků i samotný pohyb po povrchu oběžnice v lunárním vozítku.
V roce 1972 zde ve čtvrtek šestého září pod žhnoucím sluncem nacvičoval na svůj let i Eugene Cernan, napůl Čech a napůl Slovák, který jako poslední stanul na Měsíci během mise Apollo 17. Málem se přitom do vesmíru vůbec nedostal, protože těsně předtím havaroval s vrtulníkem. Cernan několikrát svou rodnou zemi navštívil.
Do nejbližšího města Tonopahu je to od Měsíčního kráteru téměř 80 mil (130 kilometrů). Ještě předtím však musíte po prašné nezpevněné cestě dojet dvanáct kilometrů na asfaltovou silnici. Pokrytí mobilním signálem zde pochopitelně neexistuje (ale to v podobných oblastech USA není výjimečné).
Astronauti mise Apollo 17: velitel Eugene A. Cernan (vpravo) a Harrison H. Schmitt, pilot lunárního modulu na okraji Měsíčního kráteru při výcviku.
Na odlehlost místa málem nepříjemně doplatili i samotní astronauti při výcviku v roce 1972. Jednomu z roverů totiž kámen při transportu zpět rozbil převodovku a dvoučlenná posádka zůstala „uvězněna“ v kráteru. Rádiové spojení se zbytkem týmu skupina neměla, a tak reálně hrozilo, že bude muset na místě přečkat noc. Naštěstí se veliteli Johnu Youngovi podařilo po namáhavém běhu ven z kráteru zastavit poslední odjíždějící auto týmu a sehnat tak pomoc.
Shodou okolností právě John Young zemřel několik dnů před tím, než jsme kráter navštívili - 5. 1. 2018 ve věku 87 let. Jako jediný z amerických astronautů pilotoval a velel hned čtyřem typům kosmických plavidel - Gemini, Apollu, lunárnímu modulu Apollo a naposledy i raketoplánu.
Dodnes někteří milovníci alternativních faktů a pravd věří, že právě zde NASA pořídila některé záběry z fingovaného přistání na Měsíci (zbytek se natáčel v hollywoodských studiích). Svádí je k tomu nejen samotná odlehlost místa, ale i skutečnost, že pozemek kráteru i okolí patří vládě (to přece nemůže být náhoda) a doslova za kopcem je pak legendární Oblast 51.
