Není to poprvé, co ruská média prezentovala události ze srpna 1968 zcela opačně nebo zkresleně.
Je to tak. Je ale zapotřebí přísně rozlišovat několik věcí. Na jedné straně tu jsou oficiální výroky představitelů ruské vlády, kteří v zásadě nezpochybňují to, že události roku 1968 byly invazí. Problém je ten, že to sice na jedné straně nezpochybňují, ale na druhé straně to ani nezdůrazňují, pokud o to nejsou explicitně požádáni. To se stalo i v tomto případě.
A netýká se to jen nás, ale i například ve vztahu k Polsku a dalším zemím. Rusové tvrdí: Pokud jsme k tomu vydali stanovisko nebo se dokonce omluvili v devadesátých letech, tak to trvá a my se rozhodně nebudeme omlouvat nikomu znovu a opakovaně. Putin mnohokrát v souvislosti s Poláky reagoval až vztekle se slovy: „Co po nás chtějí, abychom se pořád omlouvali?“ Tady je vidět ten rozdíl mezi Německem a Ruskem.
Zeman: Ruský článek o roku 1968 napsal šílenec. Medveděv text odmítl |
Byl to ale web vlivné armádní televize Zvezda. Navíc přesně v době oficiální návštěvy českého prezidenta. Šlo o akci jednotlivce, jak se snažila celou věc ruská strana vysvětlit, nebo je zatím něco víc, v kontextu celé té mašinérie, která na Západ chrlí bezpočet dezinformací i vyložených nepravd?
O tom načasování nemám tušení, jak by se to dalo prokázat. Zapadá to ale do celkové kontextu toto, jakým Rusko momentálně hodnotí všechny sporné momenty, které jsou svázány ať už s ruskými, anebo sovětskými dějinami. Poté, co už bylo jasné, že drtivá část mezinárodního společenství a zejména EU a NATO nebudou ochotné akceptovat připojení Krymu, tak Rusko vyhlásilo, a je to přímo oficiální státní politika, nový vzdělávací a historický kurz vývoje ruské kulturní politiky.
Ta má přímo název „Rusko není Evropa“. A všechny tyto události jsou interpretovány v úplně jiném kontextu, než jakým způsobem je vedena kritická historická debata běžně ve světě. Není tedy žádný div, že invaze do Československa v roce 1968 se sveze s interpretací paktu Molotov-Ribbentrop, interpretace celé druhé světové války nebo Krymské války a nebo napoleonských válek.
Michael Romancov Zabývá se politickou geografií, geopolitikou a Ruskem. Přednáší na Univerzitě Karlově a na Metropolitní univerzitě v Praze. |
Vzpomínám si, že přesně to předvídal krátce po ruské anexi Krymu v roce 2014 i ruský historik, religionista a politolog Andrej Zubov, který byl za svou otevřenou kritiku ruských akcí na Krymu a na Ukrajině vyhozen ze Státního institutu mezinárodních vztahů v Moskvě. Tvrdil, že historicky Rusko vždycky chtělo k Evropě společensky, politicky i kulturně patřit a některým osvíceným ruským vládcům se to i dařilo. Pak ale jako na houpačce jiní vůdci směřování zcela otočili.
Andrej Borisovič je velkým znalcem ruské duše a povahy a má spoustu zkušeností a s tím nelze než souhlasit.
Co myslíte, jaká by byla reakce ruských představitelů, kdyby je třeba v Praze čekaly titulky, které by hrubě zkreslovaly či zcela obracely dějiny v Rusku? Putin by asi reagoval úplně jinak?
Byl jsem překvapen, jak Miloš Zeman reagoval. Mě až dosud k jeho způsobu chování sedělo spíše to, co řekl až po tom odmítnutí premiéra Medveděva, že to není oficiální stanovisko ruské vlády. Myslím, že kdyby přijel ruský vysoce postavený představitel, tak by se nic nestalo. Oni jsou v tomto ohledu naprosto profesionální. Proto by nejspíš reagovali stylem: Pro nás je partnerem ministr, premiér nebo hlava státu, se kterou jednáme a uznáváme, že si tady ta vaše společnost může říkat, co chce.
Na druhou stranu je ale paradoxní, že v Rusku taková situace neplatí. Nedovedu si představit, že by v ruských armádních novinách vyšel článek, který by byl kritický nebo hyperkritický k oficiální ruské linii.
Jak se v takovém případě měl prezident Zeman zachovat? Byla ta reakce správná?
V tomto ohledu mě vlastně překvapil ten humbuk, který kolem nastal. Předpokládal jsem, že Miloš Zeman v takové situaci zareaguje se slovy: Já tady jednám s Putinem nebo Medveděvem a oni nic takového neříkají. Jsem přesvědčený, že se jich na jejich názor ani nezeptal. To, co slyšel od Medveděva, bylo stručné - tohle není oficiální pozice ruské vlády, tečka.
Myslíte, že je i proto v tomto ohledu důležité naopak zintenzivnit připomínání těchto události u nás doma?
Jsem o tom hluboce přesvědčený. Společnost by měla vést podstatnou strukturovanou debatu. To jsou přesně ta témata, která patří do škol. Je tragédie, že se o nich neinformuje dostatečně nebo zkresleně. Ale na druhé straně tady máme i politické aktéry, kteří o debatu o těchto tématech vůbec nestojí. Roky 1938, 1948, 1968 a 1989 jsou pro Českou republiku natolik zásadní, že by minimálně při výročích o nich mělo být diskutováno i v parlamentu.
