Nakonec mu k této skvělé hranici chyběl kousek, 3,8 kilometru plavání, 180 kilometrů na kole a běžecký maraton zvládl za devět hodin a 13 minut. „Jsem moc šťastný, i když hranice devíti hodin nepadla. Dělal jsem pro to všechno, ale nohy zkrátka neměly běžecký den,“ litoval čerstvě 35letý závodník.
Už tak specifické klimatické podmínky se letos v bájné Koně proměnily v pekelnou prádelnu. V noci před závodem padaly na zem provazy vody a druhý den se do navlhlé krajiny ze všech sil opřelo slunce. „Počasí bylo jedno z nejteplejších a nejvlhčích, co jsem v Koně zažil,“ přiznává Vraštil starší.
Nejtěžší maraton v životě
Plaveckou část zvládl mladší z Vraštilů za solidních 65 minut a na kole si polepšil. „Plavání je doslova mela a boj o prostor k nadechnutí. Schytáte pár ran a pár jich rozdáte. Na kole jsem se ale cítil skvěle a předjížděl balíky lidí.
Jízda v háku je zakázaná, ale jet s odstupem šesti délek kola je v prvních kilometrech téměř nemožné. Proto nezbývalo než vždycky nastoupit a předjet třeba dvacet lidí zároveň. S časem kola jsem hodně spokojený, jenže od prvních metrů maratonu jsem cítil, že mi to neběží,“ přiznal Vraštil mladší.
Přitom právě na maraton spoléhal, loni při ironmanu na Mallorce ho zvládl za 2:52, nejrychleji ze všech. „Musel jsem hodně tlačit, ale nohy neposlouchaly, neměly střelný prach. Slovy se nedá popsat, co člověk zažívá. Jaké vede diskuse v hlavě, jak zjišťuje, že si tělo dělá, co chce. Bylo to nekonečné,“ popisuje boj s psychikou.
„Byl to můj nejtěžší maraton v životě, ale nakonec jsem to zvládnul až do cílové rovinky. A tu jsem si náležitě vychutnal,“ líčil spokojeně závodník, který byl v cíli 13. ve své kategorii od 35 do 39 let a celkově druhý z Čechů za Petrem Soukupem (9:05).
„Mirův výkon výkon i výsledek mi udělal obrovskou radost,“ chválil potěšený Vraštil starší. „Věřil jsem a věděl, že pokud ho neskolí nějaká nemoc, tak podá super výkon. A to se i stalo.“
Když už jeho syn probíhal cílem, měl sám ještě velký kus závodu před sebou. Z vody vylézal po hodině a půl, na kole strávil dalších šest hodin a třináct minut. „Čas plavání byl přiměřený tomu, že ho netrénuju a plavu takzvaně z výkopu. S kolem jsem spokojený, netrápil jsem se a celý okruh 180 kilometrů jsem zajel plynule a vyrovnaně,“ pochvaloval si starší Vraštil.
Neprohrát sám před sebou
Ta nejtěžší zkouška pro něj přišla v maratonu, „prádelna“ mu rychle odčerpávala síly. „Špatně se mi dýchalo, motala se mi hlava a po půlce maratonu jsem musel pro vrávorání přejít do chůze, což se mi stalo při ironmanu poprvé. Ale nešlo to jinak, pokud jsem chtěl závod dokončit, a to jsem chtěl,“ popisuje své trable.
Chvíli šel, pak se pokoušel běžet, a když to nešlo, znovu zvolnil. Díky tomu nakonec strávil na trati bezmála čtrnáct hodin. „Kombinace běhu a chůze pro mě měla nové poznatky a zážitky.
Šlo se převážně za hluboké, skutečně černé tmy bez světel až na výjimky atletů, kteří si už dopředu vzali minisvítilny. Mít vůli překonávat a bojovat po dobu osmi nebo deseti hodin je odvaha a síla, a po dobu dvanácti nebo třinácti hodin je to navíc ještě nezdolná usilovnost. Vítězit a neprohrát sám před sebou,“ líčí nové poznání 66letý ironman, kterému se zároveň vrchovatě splnilo přání.
„Být zase součástí lidí se stejnou základní motivací, lidí nádherných, usilujících, přátelských a vstřícných jsem si moc užil,“ přiznává.
Oba olomoučtí závodníci tak spolu možná nebyli na Havaji naposledy. Horní věková kategorie pro železné muže a ženy neexistuje, jen mladší z olomouckého rodu veslařů a ironmanů bude muset zvážit své priority. „Ironman miluju. Ale mojí velkou láskou zatím zůstává veslování. A olympijské hry v Tokiu jsou největším lákadlem. Věřím, že s pomocí kouče Simona Coxe se nám povede větší úspěch. A pokud ne, tak i ta cesta k cíli bude určitě plná zážitků,“ naznačuje Vraštil mladší.
