Snad jen zástupci generace československých mistrů světa či vítězů PMEZ s Duklou Praha by s ním mohli soutěžit o pozici nejlepšího tuzemského házenkáře vůbec. Individuálními schopnostmi i úspěchy na mezinárodní scéně se však Filip Jícha vymykal i v takovéto konkurenci.
Minulý čas je na místě. V pondělí na tiskové konferenci definitivně uzavřel hráčskou kariéru, v níž prošel Plzní, Duklou, německými kluby v čele s Kielem a naposledy působil v Barceloně. Kulisy tvořily dresy z jeho angažmá i trofej pro nejlepšího hráče světa, kterou získal za rok 2010.
Rozhodnutí v něm zrálo. I poté, co v srpnu ohlásil konec působení ve velkoklubu z Katalánska, si ještě nechal pár týdnů na definitivní rozmyšlenou. „Na to, jestli chci, nebo nechci úplně ukončit. Je evidentní, že to bylo správné rozhodnutí,“ popsal Jícha svoje myšlenky.
Jíchovy největší úspěchy
|
Jeho vleklé zdravotní patálie se rozjely tehdy, když pomáhal Kielu v letech 2014 a 2015 i přes bolest k německým titulům. Trable s kotníkem, operace stydké kosti, potíže s koleny... Bylo toho příliš.
„Už bylo hrozně náročné vstřebávat bolest,“ vybavuje si Jícha. „Nevadilo mi tolik to, že jsem opustil level, na kterém jsem dlouho hrál a vyhříval se; sport jako takový mám rád a věděl jsem, že dokážu být prospěšný mladším i svojí přítomností, svými zkušenostmi, tím, jakou mám morálku. Ale už jsem nechtěl dostával dvakrát týdně injekce. A tak jsem jednoho dne na jaře přijel domů a řekl, že skončím.“
Zůstává po něm kariéra muže, který uměl doslova vše: střílet desítky a stovky gólů, dirigovat hru, být silný v obraně. Kariéra se sedmi tituly z nejprestižnější klubové soutěže planety, k nimž Jícha přidal dvě zlaté medaile z Ligy mistrů - v roce 2010 ji s Kielem vyhrál jako první Čech vůbec, o dva roky později se k němu ve stejném klubu přidal Daniel Kubeš.
Poslední dva roky v Barceloně už hrál málo, většinu času trávil rehabilitací a až sisyfovskou snahou dostat se zase do vrcholné formy.
„Když jsme odjížděli na dovolenou, domlouval jsem se s vedením Barcelony, že kdyby se jim nepodařilo zformovat tým na příští sezonu, jsem k dispozici. Ale že když to zvládnou, možná to i uvítám,“ líčí. „Největší vlna lítosti proběhla už na jaře. Každý příběh má svůj konec.“
Co bude dál a zda (ne)zůstane u házené, to zatím Jícha netuší. A rozhodně netruchlí: „Mám se velmi dobře, nic mě nebolí, zase se mi vstává s radosti. Tenhle život po životě je pro mě momentálně naplňující.“
