Čtyři muži s igelitovými taškami sedí na lavičce v parku. Hlasitě se smějí a o něčem horlivě diskutují. V jejich okruhu jsou i další lavičky, ale ty jsou prázdné. Když se partička odebere pryč, zůstanou po ní cigaretové nedopalky, PET lahev a holá rolička od toaletního papíru.
A podobně to vypadá takřka každý den. Husův park u vlakového a autobusového nádraží nepůsobí jako odpočinková zóna. Lidé tudy jen procházejí a jen výjimečně tam někdo posedí.
„Po desáté večer sem už nevkročím, na to nemám odvahu. Nejvíc mi vadí, když se tu probírají bezdomovci odpadkovými koši a rozhazují to kolem sebe,“ tvrdí žena, která v Husově parku pravidelně venčí svého psa a bydlí poblíž.
„Označení park snese jen ta polovina, kde je Husův pomník. Část blíže k nádraží mě nutí zrychlit, což se mi v jiných parcích většinou nestává. My místní jsme si zvykli, ale pro cizí návštěvníky to může být docela šok,“ míní táborský cestovatel a muzikant Lumír Slabý.
Letos v červnu se Husův park dostal do centra zájmu jako jedna z priorit na Fóru zdravého města. Od té doby sem chodí městská policie i několikrát za den.
„Nedá se říct, kolikrát denně se tady objeví hlídka. Husův park je ale stěžejní místo. Jsou tady známé firmy a jedinci, kterým se vyhýbají i samotní bezdomovci, protože na dálku zapáchají. Takoví na ulici tráví třeba desátý rok a vypadají již poněkud odlišně, než když s tímto způsobem života začínali,“ poznamenal velitel městských policistů Petr Svoboda.
Podle něj se dlouhodobě v parku pohybuje pět až deset jedinců bez střechy nad hlavou.
„Jsou to občané Tábora jako my všichni a bezdůvodně je odtud rozhodně vyhánět nemůžeme. Jediné, co na ně trochu platí, je vyhláška o zákazu konzumování alkoholu na veřejnosti. Když je nachytáme s lahví v ruce a vezmeme jim ji, tak je to opravdu mrzí. Některé vozíme na záchytku do Budějovic. Pokuta na ně samozřejmě nefunguje, vnímají ji jenom jako číslo. Věc tak většinou předáváme městskému úřadu, kde se jim snaží pomoci sociální odbor,“ pokračuje Svoboda s tím, že někdy stačí, když tudy strážník projde. Funguje pak jako prevence.
Zaměstnanci technických služeb se tam bojí
Kvůli dlouhodobým stížnostem od obyvatel se na lokalitu zaměřila i českobudějovická diecézní charita, která má v Táboře už dva roky dvě pracovnice. Ty nabízejí bezdomovcům především materiální pomoc, oblečení, jídlo a v případě potřeby jim vysvětlí, kudy do noclehárny, kde najdou zázemí.
„V intenzivnějším kontaktu jsme v Táboře přibližně se čtyřiceti až padesáti klienty,“ uvedl za terénní službu charity Michal Kulhavý.
Jako nepříliš pozitivní vizitku vnímá Husův park i starosta města Jiří Fišer. Podle něj má ale město svázané ruce.
„Jestliže bezdomovec někde tiše a bezkonfliktně sedí, tak není důvod ho vyhánět. Můžeme se na ně dívat jako na lidi v nouzi, ale většinou jsou to z našich zkušeností jedinci, kteří o pomoc nestojí. Respektujeme to, ale nesmí omezovat svobodu někoho dalšího. Zaměstnanci technických služeb se tam občas bojí, to je pravda,“ přiznává Fišer.
Za poslední dva měsíce chodí pracovníci technických služeb uklízet do parku dvakrát za den, v minulosti jen třikrát do týdne.
„Kromě chodníků od října začínáme i s pravidelným úklidem zeleně, který dosud měla na starost externí firma. Když naši lidi uklidí, za dvacet minut by mohli začít znovu, protože to tam vypadá stejně. Až začne zima, tak se to snad zlepší, ale léto bylo kritické,“ říká Michal Polanecký, jednatel Technických služeb Tábor.
Jako novinku letos firma využívá elektrovysavač, který stál téměř půl milionu korun. „Používáme ho hlavně na nedopalky, výkonnostně nahradí až pět lidí. Už nemusíme chodit s kleštičkami,“ pochvaluje si Polanecký. V příštím roce se uvažuje o tom, že by v Husově parku zůstával nastálo jeden pracovník osm hodin denně.
