Ve Zlíně si před utkáním se silným Lokomotivem nedělali přehnané naděje. Ale že pro ně – obrazně řečeno – sváteční zápas skončí, sotva začne, s tím nepočítal asi ani největší pesimista.
Stát se něco podobného doma v lize, zlínský boss by se zřejmě v přestávce zvedl a raději odjel ze stadionu domů do Luhačovic. V Moskvě musel v hledišti protrpět celý duel.
Klub přitom pojal výjezd do Ruska velkoryse. Prezentoval ho jako odměnu pro tým a obchodní partnery za úspěšnou sezonu korunovanou triumfem v MOL Cupu. Hráči se oblékli do obleků speciálně ušitých pro Evropskou ligu. Z Brna pro ně vypravili speciál, počet cestujících na palubě airbusu byl symbolicky „baťovský“ – 99.
„Vyhrajeme 3:0 a poletíme domů,“ zazněl před startem odvážný tip jednoho z fanoušků.
Výsledek trefil přesně, vítěze ne. „Evropskou ligu bereme jako vysokou školu, kterou se učíme teprve studovat,“ začal svoje hodnocení na tiskové konferenci po zápase trenér Bohumil Páník.
Podobná slova pronesl i po úvodní domácí bezbrankové remíze s moldavským Šeriffem Tiraspol. Jenže to ho hřál aspoň perně vybojovaný bod.
Zlín se vzdělává za pochodu. Vzhledem k jeho minimálním zkušenostem s evropskými poháry je pro něj všechno nové. A nejen z fotbalového úhlu pohledu.
Tak třeba cestování. Polední přesun z letiště Šeremetěvo do hotelu v centru města dlouhý 32 kilometrů je stál skoro tolik času jako přelet z Brna do Moskvy o distanci 1 585 kilometrů.
„Věděli jsme, že si musíme zácpu vystát,“ řekl kapitán týmu Petr Jiráček, který ze zlínského výběru odehrál suverénně nejvíce duelů v evropských pohárech.
„Bereme to sportovně. Naopak se díváme, jak to tady v tak obrovském městě vypadá. Všechno je pro nás poučné,“ přidal se Páník.
I v naší lize je Zlín zvyklý vyrážet k zápasům den předem. Jenže prodleva mezi příjezdem a výkopem málokdy přesáhne 24 hodin. V Moskvě měli hráči najednou moře volného času. Co s ním?
Nepřijeli jsme se podívat na Rudé náměstí
„Vědí, že se musí připravit na zápas. Nepřijeli jsme, abychom se podívali na Rudé náměstí a někde se procházeli po supermarketech. Přijeli za prací, tvrdou. Když se budou chtít podívat, jak to tady vypadá a na památky, tak na to mají dovolenou,“ vykládal Páník na předzápasovém setkání s novináři.
Sedmdesátiletý trenérský bard Lokomotivu Jurij Sjomin soustředil tým na tradiční báze na opačné straně ruské megapole, Páník hráče na pokojích na sílu nedržel, i když třeba brankář Stanislav Dostál pohodlí novotou zářícího hotelu světoznámé sítě Hilton neopouštěl.
„Ani jsem se nebyl nikde podívat ve městě. Někomu to vyhovuje, někomu ne, ale pak ať na hřišti předvede to nejlepší. To se nám bohužel nepovedlo,“ štvalo gólmanskou jedničku Fastavu jednoznačné skóre.
Kdyby za čtvrt hodiny netahal ze své sítě třikrát balon, možná by i ocenil fotbalové kvality fotbalistů Lokomotivu. „Hlavně se mi líbilo jejich myšlení na hřišti. Věděli, kam se postavit, kam si naběhnout, kde pošetřit síly a kde naopak přidat,“ podotkl Dostál.
Zlínští se obdivovali nejen fotbalovým dovednostem protivníka, dojem na ně učinil i stadion.
„Je krásný. Soupeři ho závidíme a všichni doufáme, že se podobného dočkáme ve Zlíně,“ přál si Páník.
„Je tak hustý, že v něm není žádná dírka,“ žasl zase při obhlídce pažitu záložník Vukadin Vukadinovič.
Na místě bývalého Stalinova stadionu otevřeli v roce 2002 současnou RZD Arénu pro 27 320 lidí. Název je zkratkou státní společnosti Ruské železniční dráhy, která je stoprocentním vlastníkem klubu. Parní lokomotiva v zelené barvě zdobí logo klubu spolu s červeně vyvedeným písmenem l v azbuce, okřídleným železničářským kolem a fotbalovým míčem uprostřed. Před stadionem se v nočním světle ramp blýská opravdová lokomotiva i s rudou komunistickou hvězdou na čele.
Náklady na výstavbu nového stánku prý vystoupaly podle některých odhadů hodně přes čtyři miliardy českých korun. Necelou polovinu této částky přitom posílají ruské železnice na roční chod fotbalového klubu. Pro představu – v porovnání se zlínským rozpočtem je to asi 20krát více!
Pak se nedivte, že si Lokomotiv může dovolit platit od letošního léta mimo jiné střelce zlaté branky Portugalska z finále loňského mistrovství Evropy Édera.
Hlavní hvězdou čtvrtečního pozdního večera však byl jeho méně známý krajan, celým jménem Manuel Henrique Tavares Fernandes.
Odchovanec Benfiky Lisabon stihl v Evropské lize nejrychlejší hattrick od úvodního výkopu. Zlín tak nechtěně asistoval u zápisu do rekordních análů druhého z evropských pohárů.
„Dostali jsme od Lokomotivu tvrdý direkt,“ pravil trefně Páník. Obavy, že rozdíl ve skóre naroste do děsivějších rozměrů, se naštěstí pro Zlín nenaplnily. „V šatně jsme nabádali hráče, aby hráli poctivě dozadu a nedostali jsme sedmičku. Vzali si to k srdci.“
Kdo si myslí, že se Fastav může měřit s Lokomotivem jako rovný s rovným, měl by také vědět, že tržní hodnota jeho hráčů je šestkrát vyšší než zlínských. Čtyři z 11 členů základní sestavy Fastavu hráli před dvěma a půl lety druhou ligu.
„Nebuďme naivní. Vstoupili jsme do Evropy a úroveň soupeřových hráčů je někde jinde než našich. Pracujeme po krůčcích, ale přes noc nic neuděláme. Když je budeme mít dva tři roky, tak je posuneme dál, abychom hráli důstojnější roli,“ věří Páník.
Děsivý úvod tým nezlomil
Do skupinové fáze Evropské ligy pomohl Zlínu květnovým triumfem Manchester United, jemuž mohli Páníkovi hoši v Moskvě teoreticky osobně poděkovat. Ruská metropole se totiž tento týden stala hlavním dějištěm evropských pohárů. V Lize mistrů Spartak v úterý remizoval s Liverpoolem, ve středu CSKA schytalo od United čtyři branky, čest moskevských týmů zachránil až ve čtvrtek Lokomotiv. Katastrofální start přitom Zlín nezlomil.
„Potěšilo mě, že hráči v určitých chvílích předváděli rychlý kombinační fotbal, jemuž chyběl pouze závěr. V zakončení se rozdíl mezi námi a Lokomotivem projevil nejvíce,“ podotkl Páník, jehož tým si vypracoval více střeleckých pokusů, rohů a častěji drželi míč.
Vysokou školu evropského fotbalu budou zlínští hráči navštěvovat ještě minimálně ve čtyřech zápasech. Až ty rozhodnou, jaké dostanou na konci vysvědčení.
