Než naložili veškeré týmové věci do autobusu, raději pětkrát zkontroloval, jestli něco nechybí. „To je moje noční můra,“ přiznává Patrik Hučko, masér a kustod fotbalistů Fastavu Zlín.
Ještě před pár týdny jste ho přitom mohli vídat na střídačce místních extraligových hokejistů. Teď byl bývalý hokejový obránce součástí výpravy fotbalistů Fastavu, kteří ve čtvrtek v Moskvě odehráli historicky první venkovní zápas klubu v Evropské lize, v němž padli s Lokomotivem 0:3.
Přestupu ze Zimního stadionu Luďka Čajky na Letnou Hučko nelituje. „Nemusím brousit brusle ani prát prádlo, takže jsem hlavně masér,“ těší Hučka.
Tahle práce ho vždycky přitahovala. Jakmile v roce 2012 zavřel výstroj a brusle do skříně, absolvoval masérský kurz a zanedlouho rozšířil podpůrný štáb hokejistů. „Celou kariéru jsem chodil kolem masérů a fyzioterapeutů, zajímalo mě to,“ vysvětluje Hučko, který působil v Německu, Finsku, Rusku, Švédsku nebo Koreji.
Jenže masáže u hokejistů představovaly nárazovou činnost mezi jeho dalšími povinnostmi. I proto zamířil k zelenému pažitu. „Na zimáku měli hráči jednou týdně velkou rehabilitaci, u fotbalistů je každý den po tréninku,“ porovnává Hučko. „Navíc fotbalistů je o něco méně než hokejistů,“ doplnil.
Hráči se mu občas svěří. „U masáže se dá vždycky dobře pobavit,“ říká Hučko, podrobnosti si ale nechává pro sebe.
S hokejisty pronikl do tajů masírování snadno. Jako bývalý hráč dobře věděl, co potřebují a vyžadují: „U fotbalistů se musím ještě učit.“
S fyzioterapeutkou Kateřinou David a kondičním trenérem Michalem Molkem vytvořili triumvirát, který se společně stará o jejich blaho. „Ve třech se to dá zvládnout,“ říká Hučko.
Že zakotvil u fotbalistů, ale zase tak velká náhoda není. K míči a kopačkám ho to vždycky táhlo. „Fotbal jsem sledoval odmala. Hlavně jsem se díval rád na Ligu mistrů. Sledoval jsem také Zlín,“ podotýká Hučko. Nejblíže měl k hráčům, kteří působili v klubu na sklonku minulého století. „Ruda Čelůstka, Leoš Gojš, Pavel Hoftych. My jsme jim sháněli lístky na hokej, oni nám na jejich zápasy.“
Už jako hokejový masér a kustod Hučko spoluorganizoval exhibiční zápas fotbalových trenérů Zlína proti extraligovým hokejistům, z jejichž setkání na trávě se stala tradice. „V letní přípravě jsme pravidelně hrávali odpoledne po tréninku fotbal po vesnicích kolem Zlína. Jako masér jsem zápasy zařizoval,“ podotýká Hučko.
Sám si kopanou vyzkoušel i na soutěžní úrovni v Žeranovicích. Oddíl z Kroměřížska se svého času mohl pochlubit soupiskou s řadou zvučných jmen z hokejového Zlína. „Kromě útoku jsem hrál všude, dokonce jsem dva tři zápasy chytal. Pro mě to byl doplněk na léto, trénink. Bavilo mě to, fotbal mě provází celý život,“ líčí Hučko.
Teď je i jeho zaměstnáním, se kterým na podzim objede tři evropské destinace. Po ruské metropoli zavítají fotbalisté Zlína do dánské Kodaně a moldavského Tiraspolu. „Stadiony jsem znal předtím jenom v televizi. Teď vidím, jak to kolem fotbalu funguje. Zajímá mě to,“ pochvaluje si Hučko.
S hokejisty absolvoval před třemi lety Ligu mistrů. Tehdejší zápasy ve Stockholmu, Fribourgu a Berlínu se však nedají s fotbalovou Evropskou ligou srovnávat. „Obrovský rozdíl byl hlavně v penězích. I když jste hráli Ligu mistrů, byla prodělečná. Ve fotbale je všechno do plusu,“ upozorňuje Hučko, který se už stihl ve Fastavu jednou pořádně opotit.
A bylo to zrovna v Evropské lize, v prvním zápase skupiny proti Šeriffu Tiraspol. „Stalo se, že jsme zapomněli brankářské trenky. Naštěstí jsme hráli v Olomouci, takže jsem pro ně na otočku zajel do Zlína.“
V Moskvě si fotbalisté Fastavu na nic stěžovat nemohli.
