Císař Spojených států amerických a protektor Mexika Norton I. se narodil jako Joshua Abraham Norton někdy mezi lety 1814 a 1818 do rolnické rodiny Johna a Sarah, pravděpodobně v městečku tehdy ležícím na okraji Londýna. V roce 1820 se rodina přestěhovala na jih Afriky v rámci kolonizačního úsilí britské vlády a v Kapsku se jeho otec stal hlavou židovské obce v malém přístavu a dal se na podnikání. V tom se jej junior pokusil následovat, jeho byznys ale skončil bankrotem a Norton nastoupil do otcovy firmy dovážející lodní vybavení.
Koncem čtyřicátých let však jeho rodiče i oba bratři z dnes již nezjistitelných důvodů postupně zemřeli a Norton údajně zdědil jmění v dnešní hodnotě přes třicet milionů korun. S kufrem plným bankovek se v listopadu 1849 vylodil v San Franciscu, kde rozjel zámořský obchod s různými surovinami a zemědělskými produkty, posléze se dal také na developerství, koupil továrnu na doutníky a mlýn na rýži. Podle legendy jeho majetek narostl na ekvivalent sto padesáti milionů dnešních korun. Už po dvou třech letech podnikání každopádně patřil mezi nejváženější sanfranciské měšťany.
Jenže život jako ve snu mu dlouho nevydržel. V roce 1852 řádil v Číně velký hladomor, načež Dračí trůn koncem roku zakázal vývoz rýže ze země, takže se její cena v San Franciscu najednou zosminásobila. Když se Norton doslechl, že z Peru připlouvá loď plná bílých zrníček, ještě na moři celý náklad skoupil. Už si mnul ruce, jak nedostatkové zboží s obrovským ziskem přeprodá, pár dní po podepsání smlouvy však dorazila zvěst, že se z latinskoamerické země blíží nebo se chystá vyplout celá flotila lodí s břichy narvanými rýží.
Hvězda padá vzhůru
Cena komodity okamžitě klesla, dokonce pod původní úroveň, a Norton se snažil z kontraktu vyvázat výmluvou, že mu obchodník lhal o kvalitě zboží. Spor dotáhl až k nejvyššímu soudu státu Kalifornie, který ale Nortona poslal k šípku. Přibližně dvacet milionů korun na náklad rýže si Norton půjčil u banky, která mu k umoření dluhu sebrala některé jeho nemovitosti a jeho podnikání se začalo čím dál rychleji hroutit jako domeček z karet. Nakonec vyhlásil bankrot a skončil chudý jako kostelní myš v ubytovně pro dělníky.
Město, které přeje podivínůmCísař Norton nebyl jediným excentrikem San Francisca. Město mělo i svou „císařovnu“, která se pojmenovala právě po císaři Nortonovi. V roce 1964 se prohlásil císařovnou – vdovou Nortonovou alias Josém I. svérázný gay aktivista jménem José Julio Sarria. Mimojiné byl zakladatelem jedné z největších LGBT organizací na světě zastřešující lokální iniciativy po celých USA, s jistě ne náhodným názvem The Imperial Court System.  José Julio Sarria byl jedním z nejznámějších aktivistů San Francisca. Pojmenovali po něm dokonce i ulici. Jednou z dnes oblíbených sanfranciských postaviček je sedmapadesátiletý Frank Chu, který odhalil prezidenty Reagana, Bushe, Clintona a další jako agenty mimozemské organizace jménem Dvanáct galaxií. Někteří z nich jsou navíc jen replikanti, proto Obama byl podle něj pouhým Clintonem v jiném těle. Podobně jako svého času Norton žije i Chu z darů od lidí, kteří mu v boji proti mimozemským politikům fandí. |
Svůj pád na dno Norton nejspíš sváděl na všechno možné, hlavně na nespravedlivý „systém“ a v září 1859 vzal proto věci do svých rukou. A tím začala jeho „státnická“ kariéra. Do několika novin ve městě zaslal dopis, oznamující přelom v dějinách Ameriky. „Na základě jednoznačného pověření a z touhy velké většiny občanů Spojených států já, Joshua Norton (…) vyhlašuji sebe císařem těchto Spojených států,“ proklamoval. Začala tím jeho jednadvacet let trvající „vláda“, k níž přičemž později přibral také titul protektora Mexika, která se však odehrávala jen na rovině jeho deklarací, přání, vizí a hlavně fantazií. Následující popis historie jeho „panování“ proto berte v uvozovkách.
Císař Norton I. vládl pomocí dekretů, jako absolutní monarcha necítil potřebu konzultovat zákonodárce. Pouhý měsíc po nastoupení na trůn proto zrušil kongres, jehož „podvádění a korupce znemožňují férové a opravdové uplatnění hlasu lidu“. Washingtonské elity se pochopitelně vůli národa podřídit nechtěly, takže byl Norton o pár týdnů později nucen k radikálnímu kroku: císařským výnosem rozkázal nejvyššímu veliteli armády Spojených států, aby za použití „přiměřené síly vyčistil sály Kongresu.“ Dalšími dekrety následně zrušil celou republiku, i když ta jeho převrat povýšeně odmítala vzít na vědomí.
Když už tedy zkorumpovaný systém nechtěl zkolabovat, obrátil Norton I. svoji pozornost na konkrétnější problémy svých poddaných. V létě 1869 konečně zrušil politické strany a pod vysokou pokutou zakázal používání přezdívky Frisco pro metropoli za Zlatou bránou. V některých okamžicích se ukázal být opravdovým vizionářem, když vydal směrnice k ustanovení mezinárodní instituce podobné OSN.
Lepší než jiní císařové
Svoje dny věnoval Norton skutečným starostem svého lidu. Obcházel ulice v armádní uniformě se zlatými epoletami, kterou mu darovala sanfranciská posádka, na hlavě měl klobouk s pavími pery a v ruce hůl či deštník. Na svých inspekcích císař kontroloval technický stav chodníků či tramvají, průběh výstavby veřejných budov nebo četnost policejních hlídek v ulicích. Ostychem vůči svým poddaným rozhodně netrpěl, vedl dlouhé filozofické a politické debaty s kýmkoliv, kdo byl ochoten poslouchat.
Po jeho smrti se zjistilo, že „císaři Nortonu I.“ patřilo jen o málo víc než jeho uniforma.
Jako hlava státu šel příkladem občanské statečnosti: v ulicích San Francisca tehdy propukaly krvavé nepokoje namířené proti přistěhovalcům z Číny a Norton jednomu pogromu zabránil, když se postavil do cesty rozvášněnému davu.
I když bez prostředků, pravidelně jedl v nejvyhlášenějších sanfranciských restauracích. Samozřejmě na účet podniků, které si ke vchodu přidělávaly plakety na počest návštěvy jeho výsosti. Divadla a koncertní sály na žádné premiéře neopomněly pro svéráznou vladařskou figurku rezervovat lóži. Sanfranciský magistrát mu nechal šít uniformy, zatímco nájem císař platil dolarovkami se svým portrétem, které se ve městě staly, navzdory své bezcennosti, něčím jako lokálním alternativním platidlem.
Když jej jeden horlivý policista zavřel a poslal do blázince, vyvolalo to hlasité protesty občanů i tisku. Policejní náčelník nechal Nortona propustit se slovy, že „neprolil žádnou krev, nikoho neoloupil a nezruinoval žádnou zemi, což se nedá říct o ostatních lidech ve stejné funkci“. Policistovi, který jej zabásnul, udělil Norton císařskou milost, načež jej všichni uniformovaní v ulicích zdravili salutováním. San Francisco mělo po žertéřství a podivíny zkrátka slabost.
Jednoho únorového večera 1880 po cestě na přednášku Kalifornské akademie věd Norton zkolaboval na ulici, a než přijel kočár, aby jej odvezl do nemocnice, vydechl naposledy. Dalšího rána přinesly všechny noviny na titulních stránkách nekrology na zesnulého panovníka. Nadobro umlkly zlé jazyky, podle nichž byl Norton ve skutečnosti boháč, který přízeň veřejnosti jen využíval: jeho celý majetek sestával z pěti nebo šesti dolarů, několika vycházkových holí, obstarožní šavle, dýmky, uniformy a vojenské čapky. A z komínku státních dluhopisů amerického císařství, které prodával turistům s garantovaným sedmiprocentním zhodnocením.
Přesto se vladaři dostalo patřičně nákladného pohřbu, který zaplatila jedna sanfranciská podnikatelská asociace. Procesí s rakví bylo dlouhé pět kilometrů a poctu Nortonovi vzdalo až třicet tisíc lidí, tedy každý osmý obyvatel města. Z jeho paměti nikdy nevymizel, každý rok v den Nortonovy smrti se na jeho hrobě koná pietní shromáždění. Větší připomínkové akce se konaly o stoletém výročí jeho zesnutí a chystají se i na předpokládané dvousté jubileum Nortonova narození příští rok. Organizace s názvem The Emperor’s Bridge Campaign plánuje vyvolat referendum o přejmenování mostu do Oaklandu na Most císaře Nortona.
