Bylo to symbolické? Také. Ale spíš smutné a nezasloužené. A z pohledu těch, kteří se domnívali, že měl odejít na vrcholu, už loni po hrách v Riu, patrně i zbytečné.
Blake, McLeod a Forte, partneři ze štafety, přiběhli a skláněli se nad ním.
Organizátoři přivezli invalidní vozík. Na něm že by měl opustit dráhu a scénu, kterou miloval? To nikdy.
BEZMOC: Usain Bolt ležící na londýnském mondu.
S pomocí se dobelhal do cíle, tleskal divákům. „Všem se nám omlouval, že takhle se loučit nechtěl,“ líčila Julia Forteová z jamajské ženské štafety, která jej přišla utěšit.
Jak končily jiné legendyJesse Owens (USA) Bob Beamon (USA) Carl Lewis (USA) Jan Železný Haile Gebrsellasie (Etiopie) |
Proč to tak muselo skončit?
Tělo už měl třicetiletý Usain Bolt příliš často zraněné, letos nevytrénované a z pouhých tří mítinků též nevyzávoděné, v mysli mohl být při posledním startu kariéry přemotivovaný. Viděl při předávce, jak jsou štafety USA a Británie před nimi, chtěl se ještě jednou pokusit o cosi boltovského, nadpozemského, jenže tělo řeklo dost.
Trio mužů, které s ním ve štafetě běželo, hledalo nicméně příčiny jeho zranění ještě jinde. Zatímco Bolt v sobotu mizel beze slov v útrobách stadionu, parťák Yohan Blake do mikrofonů tvrdil: „Příliš dlouho nás drželi ve svolavatelně. Usainovi byla zima. Říkal mi: Yohane, tohle je šílené. Čtyřicet minut jsme museli čekat. Vysáli z nás to nejlepší.“
I s tím by si stoprocentně připravený Bolt dříve nejspíš snadno poradil. Ovšem tentokrát stoprocentně připravený nebyl.
Další Bolt? Nikdy. Jsem unikát
V Londýně se uzavírala éra muže, jenž ničil bariéry. „Nevím o nikom po Muhammadu Alim, kdo by si dokázal získat celosvětové publikum stejně jako Bolt,“ prohlásil prezident atletické federace IAAF Sebastian Coe. „Usain došel daleko, předaleko za hranice atletiky.“
Muže, o němž mluvil, se již dříve na šampionátu zeptali: „Kdy se dočkáme příštího Bolta?“
Odvětil: „Nikdy. Jsem unikátní.“
Neznělo to velkohubě. Šlo o prosté konstatování faktu.
S jeho érou jako by dočasně končila rovněž zlatá atletická epocha Jamajky. Z Pekingu 2015 si odvezli její atleti (= sprinteři) dvanáct medailí. Loni z her v Riu ještě jedenáct. Nyní mají na kontě jen čtyři, z toho jediné zlato překážkáře McLeoda.
Krize je víc systémová
Na tituly z Ria nenavázali Usain Bolt ani sprinterka Elaine Thompsonová. Finále ženské dvoustovky se poprvé ve 34leté historii šampionátu uskutečnilo bez Jamajky. Ani v té mužské neměla zastoupení, už v semifinále uvízl i tápající Blake. Selhaly rovněž obě čtvrtkařské štafety. Ta mužská skončila v rozbězích, ženy byly diskvalifikovány ve finále.
Země prochází generační krizí. Končí Bolt, zatímco 31letá devítinásobná zlatá medailistka Shelly Ann Fraserová-Pryceová před týdnem přivedla na svět syna Zyona a její návrat je nepravděpodobný.
HVĚZDY LET MINULÝCH. Shelly-Ann Fraserová (vlevo) a Veronika Campbellová-Brownová.
Pryč je i bývalá vládkyně dvoustovky, 34letá Veronica Campbellová-Brownová.
„Někteří lidé na Jamajce si teď myslí, že nám nebe spadlo na hlavu,“ vykládal Andre Lowe, reportér listu Jamaica Gleaner. „Ale není důvod k panice. Jistě, odchází skvělá zlatá generace. Pětatřicet procent našeho týmu v Londýně však byli debutanti na vrcholné akci, což se dříve nestávalo. Dopřejme jim čas. Elaine Thompsonová byla ještě předloni neznámá a nyní je hvězdou. I tyto děti budou.“
Velkou budoucnost má mít překážkář McLeod, který se v příští sezoně chce zaměřit na hladkou stovku a dvoustovku, možná i při Zlaté tretře v Ostravě. Na juniorské scéně dominuje sedmnáctiletý extrémně talentovaný čtvrtkař Christopher Taylor.
HVĚZDA PRO BUDOUCNOST, Omar McLeod, jediný zlatý medailista z Londýna 2015.
„Přesto jako by na Jamajce vzniklo cosi nezdravého,“ soudí atletický expert a manažer Alfonz Juck. „Zanedbávají základní věci. Ta krize je spíš systémová než generační. Talentů tam přitom dál vyrůstá spousta.“
Stačí zajít na Champs, šampionát jamajských škol. Na startu dva tisíce atletů, vyprodáno, 35 tisíc diváků na nohou, divoká atmosféra, otázka prestiže. Na Champs se nacházejí talenty. „Jenže najednou jejich přechod nedokáží dát organizačně a trenérsky do kupy. Ani už neumějí vyladit formu svých atletů tak, aby se pak na šampionátu vypořádali i se složitějšími situacemi,“ říká Juck. „Přijedou z tepla do londýnské zimy, jsou z toho vyplašení a výkonnost mají slabší.“
Boltův odchod je další ranou pro ostrov, jehož běžeckou sílu už v minulosti v cizích službách ukázali jamajští rodáci Bailey či Christie.
Je ranou i pro celý sport. Atletika ztrácející Bolta jako by přicházela o vzduch. Tak elementárním prvkem královny sportů se stal.
„Ve štafetě ho zničily křeče ve stehenním svalu,“ popisoval v sobotu večer Kevin Jones, lékař Jamajčanů. „Moc to Usaina bolelo. Ale mnohem víc ho to bolelo tady,“ položil si ruku na srdce.
Loučení s diváky i tratěmi: Málem jsem se rozbrečel
V neděli po 21. hodině se Bolt přišel na stadion rozloučit. Vyslechl si zasloužené ovace, poděkoval divákům za úžasnou podporu, které se mu v Londýně dostalo: „Byla doslova ohromující.“
Obdržel také dar, zasklenou velkou sedmičku, kus originální dráhy, ve které si na tomto stadionu běžel v roce 2012 pro olympijské zlato.
SEDMIČKA NA ROZLOUČENOU. Tady jsi vítězil, Usaine.
Potom, i se zraněným stehenním svalem obešel - nikoliv oběhl - své rozlučkové čestné kolo.
Na místech, kde se startují dvoustovka a stovka, se na krátký čas zastavil a vzpomínal. Ano, tady se to stalo, odtud vybíhal v roce 2012 ke svým triumfům na londýnských hrách.
„Chtěl jsem se rozloučit s fanoušky, ale také s tratěmi, na kterých jsem závodil,“ vysvětloval později. „Dominoval jsem jim tolik let. Byly pro mě vším. Skoro jsem se v tu chvíli rozbrečel.“
Naposledy přišel do místnosti pro tiskové konference, na mimořádnou tiskovku, která se konala pouze kvůli němu. Vyprávěl, jak mu kdysi matka neustále opakovala větu, jež se později stala jeho mottem: „Cokoliv je možné. Musíš jen chtít.“
Tím se v kariéře řídil.
„Každý se o to může pokusit stejně jako já. Jestli tento odkaz zanechávám mladé generaci, pak je to dobré.“
Atletika se probudila do dne 1 po Boltovi. Ten na poslední tiskovce říkal: Já za 20 let? Se 3 dětmi. Budou atleti? Nevím. Je to tvrdý sport https://t.co/luMWVCnbdl
Éra, během které závodil, byla mnohými nazývána érou Boltovou. Ale zároveň byla i obdobím, v němž se prohloubila dopingová krize atletiky. Symbolickou se tak vlastně stala i skutečnost, že předposlední otázka, kterou dostal, směřovala právě k dopingu.
„Jaký odkaz jste zanechal v tomto směru, Usaine?“
„Takový, že jsem předvedl, co vše je možné dokázat bez dopingu. Vždy jsem proti němu zastával tvrdý postoj. Domnívám se, že atleti by měli vyfasovat doživotní trest, pokud sami půjdou dopingu naproti a budou podvádět. Náš sport se nyní nachází na cestě zpět z temných časů a my musíme udělat všechno, co je možné, abychom ho udrželi v dobrém světle.“
Čas vypršel. Poslední tisková konference ZÁVODNÍKA Usaina Bolta skončila.
„Díky i vám všem, že jste se mnou absolvovali tu dlouhou cestu,“ řekl reportérům.
Zvedl se a odcházel.
„Hej, večer je přece party. Je čas slavit a uvolnit se.“
