Agateljan se divil, že rozhodčí neztrestal i bronzového muže z mistrovství Evropy: „Mně body strhli oprávněně, ale měli i jemu, celou dobu se předkláněl.“
Navzdory medaili z Grand Prix není nadšený z toho, jak se jeho kariéra rozvíjí. „Nejsem spokojený, je to málo. Potřebuju se víc rozjet. Nestačí to. Bylo hodně změn, sundali nám helmy, přibral jsem o dvě váhy výš. Je těžké se probojovat pořádně mezi chlapy,“ štve ho.
V neděli oslavil 22. narozeniny. „V cizině mám plno kamarádů, kteří zažívají větší úspěchy až ve 27 letech. Do příští olympiády chci mezi amatéry vydržet,“ neuteče k profesionálům jako starší bratr Viktor. „Pod vedením Lukáše Konečného odboxoval čtyři zápasy, všechny vyhrál. Je na volné noze a čeká na nabídku i na úspěch, zatím to nic extra oproti amatérům není.“
Příští hry pod pěti kruhy hostí Tokio v roce 2020. „Musím zlepšit systém přípravy. Sehnat trenéra, který se o mě bude pořádně starat a budeme jako jeden člověk. Jinak to neposuneme dál,“ má jasno Arménec narozený v Ázerbájdžánu na hranicích. Od pěti let žije v Česku, což není boxerská velmoc.
„Podle mě však nikdo v zahraničí netrénuje víc nebo míň než my. Ale nám tady chybí konkurence,“ pojmenoval Agateljan hlavní problém českého boxu. „Mít ji, byli bychom silnější, bojovnější. Měli bychom se s kým rvát o 1. místo v Česku a v mezinárodním ranku bychom byli lepší,“ nepochybuje.
Loni vyhrál ústeckou Grand Prix a navrch i mistrovství republiky. „Letos jsem byl třetí na velkém turnaji v Srbsku, jinak nic.“
Světový šampionát se Agateljana netýká, na nedávném mistrovství Evropy totiž neprorazil. „Měl jsem těžký los, hned první zápas jsem prohrál s Irem.“ Čekání na úspěch se natahuje.
Malá Velká cena Ústí. Češi finále nepozlatili Tahle ústecká Velká cena byla trochu malá. Česká boxerská ekipa na ní dvě finálové účasti ve zlato neproměnila. Erik Agateljan ve váze do 64 kg podlehl 1:3 Poláku Polskému, v kategorii do 69 kg nestačil teenager David Kotrč na zkušeného Inda Manoje, padl 0:5. „Zápas Agateljana byl hodně vyrovnaný, porážku si zavinil napomínáním,“ usoudil Svatopluk Žáček, prezident České boxerské asociace. „Před Kotrčem klobouk dolů, proti němu stál účastník olympiád a světových šampionátů.“ Poprvé za 48 ročníků se na Grand Prix boxovalo o prázdninách, dosud nejpozdějším termínem byl červen. „Turnaj jsme vsunuli mezi kontinentální šampionáty a mistrovství světa, což je dobré,“ tvrdil Žáček. „Navíc jsme se ani neměli s termínem kam vejít. Sportcentrum Sluneta je totiž jediné místo v Ústí, které má úroveň. Jenže basketu, volejbalu a florbalu nemůžeme v sezoně na týden zavřít halu. Nehledě na to, že dělali strop a osvětlení.“ Představilo se jen 45 borců z Česka, Slovenska, Indie, Německa, Polska, Belgie, Holandska a Srí Lanky. Ve dvou nejnižších kategoriích bylo jen po třech boxerech, další z turnaje odpadli kvůli šitým obočím či zraněným rukám; i proto se smrsklo semifinále ze dvou bloků na jeden. „Boxerů málo, ale zato byli kvalitní, Indové nebo Němci jsou top špička. Tři neděle před začátkem Velké ceny jsem měl 17 mančaftů a skoro 80 boxerů, pak to začalo odpadat a odhlašovat se,“ zalitoval prezident Žáček. „Afričané by byli ozdobou, ale nešlo vyřídit víza. Arménci vybouchli na poslední chvíli, Angličané účast zrušili, Finové taky. I Maďaři. Jezdili každý rok, ale teď se probojovali jen dva na mistrovství světa, tak řekli, že se budou věnovat mladým. To samé Rakušané.“ Český box na výsluní chybí, nikdo se na šampionát neprobil. „Musíme se zamyslet, co s tím. Přijmout východisko ne z krize, ale ze současné situace. Už jsme jednali, že se musíme zaměřit na mladé směrem k olympiádě, do kterých bychom měli investovat. Chceme do nich vrazit všechno. Právě finalista Kotrč je příslib, v Ústí studuje střední školu. V juniorském věku máme šikovné kluky.“ |
